Disney se už roky veze na vítězné vlně. Vydělávají mu veleúspěšné snímky z Marvel Cinematic Universe, peníze se sypou i z populárních značek jako jsou Piráti z Karibiku nebo Star Wars. Přízni diváků se těší i nová zpracování klasických pohádek, ať už jde o Popelku nebo třeba Krásku a zvíře, která právě míří do kin. O to víc potěší, že společnost nezapomíná ani na animované filmy, jimiž se proslavila možná nejvíce.

Rozhodně bych se nikdy nenazval fanouškem videoherní série od Ubisoftu, na jejíž motivy nový film vznikl. Třeba takový Assassin’s Creed: Rogue se ale hrál vcelku dobře a místy zaujal dokonce i scénářem. Když pak hlavní roli ve snímku získal skvělý Michael Fassbender, vzrostla adekvátně i má očekávání a povolil jsem si doufat, že příběh kapucatého zabijáka překoná nemastný neslaný Warcraft nebo staršího, leč stejně průměrného Prince z Persie.

Světlonoš měl být původně trilogií. Pak si ale jeho autor Brent Weeks uvědomil, že rozehrál příběh větší, než měl původně v plánu. Rozhodl se jej proto uzavřít až čtvrtým svazkem, který vyšel v originále loni na podzim. I tento pokus však selhal a na stránkách knihy The Blood Mirror (doslova Krvavé zrcadlo) se napínavý příběh rodu Guilů přeci jen ještě neuzavře. Vzhledem k jeho kvalitám to ale Weeksovi rozhodně nevyčítám.

Na novou burtonovku jsem se samozřejmě těšil už dlouho dopředu. Když se pak ale objevily první rozpačité recenze, znejistily mě natolik, že jsem zhlédnutí filmu dlouho odkládal. Poté, co se ke mně ale doneslo i první doporučení, rozhodl jsem se udělat si konečně vlastní názor. O všem, co Burton natočil po Ďábelském holiči z Fleet Street nicméně nemám nejlepší mínění, takže v mých očekáváních převládala skepse. Ukázalo se, že nebyla na místě.

Náročnou, leč fascinující knihu filosofa Alexe Rosenberga The Atheist’s Guide to Reality budu zpracovávat ještě hodně dlouho. Hned na začátku svého díla autor představuje jedno ze svých vůbec nejzásadnějších východisek, které později dále rozvíjí. Vysvětluje, proč jsou vědecké odpovědi na otázky obecně lidmi přijímány hůře, než kupříkladu ty náboženské – naše mozky jsou zkrátka přizpůsobeny hledání smyslu i tam, kde žádný být nemusí. The big obstacle to accepting science’s answers to life’s relentless questions is deep, subtle, insidious, purely psychological, and probably hardwired into our genes. (…) The problem doesn’t even look like a problem. It has to do with the way we – educated or uneducated, atheist or theist, agnostic, deist, scientist – in fact, all human beings—like our information to be “packaged.”

Americký spisovatel Brent Weeks si mnoho fanoušků získal už akční, temnou a napínavou trilogií Noční anděl, v níž představil nemilosrdný svět nájemných vrahů. V roce 2013 pak vydavatelství Fantom Print českému čtenáři nabídlo úvodní svazek nové, s předchozími autorovými knihami nijak nesouvisející série Světlonoš. Těm, kdo dokázali překousnout zmatečný úvod, nabídla mnoho. Hlavní dějová linka přitom na první pohled nevypadá nijak úžasně. Vypráví – jak jinak – příběh zanedbávaného dítěte, které se v nanejvýš vhodnou chvíli dozví, že má mimořádně mocného otce a arogantního, nebezpečného dědečka. Chudák oplácaný Kip se musí v intrikami prostoupené Chromerii rychle přizpůsobovat, neboť Arcimág Gavin Guile nemá na nemanželské potomky kdovíkolik času, protože pravidelně zachraňuje křehkou integritu svého světa.

K Vikingům jsem se dostal poprvé v období krátce před maturitou. Během svaťáku jsem zhlédl skoro všechny tehdy dostupné epizody a seriálu jsem zůstal věrný i během jeho následujících sezón. Ta třetí mě nicméně docela rozladila – dělo se toho méně, než by mi bylo po chuti a dříve tak atraktivní objevitelský prvek vyšuměl do ztracena. I vzhledem k lákavým trailerům jsem proto doufal, že čtvrtá řada spraví Vikingům reputaci.

Nejsem nijak zvlášť zapálený fanoušek Harryho Pottera, takže jsem nový film z čarodějnického univerza od začátku považoval spíš za ždímání peněz z profláklé značky a tomu jsem přizpůsobil i svá očekávání. Ukázalo se, že jsem se nepletl a Fantastická zvířata svým příběhem většinu času nudí, jejich ústřední postavy neprochází žádným vývojem a film vlastně ani netuší, jakou cílovou skupinu diváků chce oslovit. Sledujeme v něm příběh Mloka Scamandera (kterého hraje zjevně trochu přetažený Eddie Redmayne) a jisté americké kouzelnice s pracovními problémy. Tihle dva přijdou na stopu rozsáhlé konspiraci, která hrozí prozradit existenci magického světa mudlům (nebo nečarům, jak se nazývají v Americe). Mlok s sebou navíc za velkou louži přitáhl kufr plný mytologických potvor a ty mají tendenci pokoušet se o prison break vždycky zrovna ve chvíli, kdy se to hodí nejmíň.

Budu muset risknout, že mě začnete považovat za Cumberbatchova osobního hatera. Nový Sherlock se mi totiž moc nelíbil a nejinak se vedlo i loňskému podzimnímu hitu, Doctoru Strangovi (mor na skloňování anglických jmen!). Po jeho zhlédnutí můžu definitivně potvrdit, že mi loňská sezóna Marvelu přijde dost slabá. Co hůř, vlastně ani nevím, jak by se mohly superhrdinské komiksovky do budoucna napravit. Doctor Strange je zcela klasická představovačka nového hrdiny, které se anglicky říká origin. Nepřekvapivě proto popisuje přerod špičkového a tedy i náležitě arogantního chirurga ve špičkového a o něco méně arogantního arcimága. Hrdinův život navždy změní pořádná bouračka a v charakterovém růstu mu klasicky napomáhají zkušený mentor spolu s objektem milostných tužeb.

Už delší dobu přemýšlím, jak tenhle blog trochu ozvláštnit a naplnit obsahem, který zajímá co nejširší okruh čtenářů. Napadlo mě proto doporučit vám zkrátka několik mimořádně užitečných prográmků, které můžete používat zadarmo a které jsem si oblíbil v poslední době. Fanouškem Twine jsem už více než rok. Primárně je určený k tvorbě interaktivních příběhu, třeba ve stylu gamebooku. Jak už název napovídá, jednotlivé dějové linky v něm můžete všemožně smotávat a rozmotávat. Pokud vás zajímá, jak vypadá hotový projekt, mohu vás odkázat třeba na trojici vlastních textových her, které jsem svého času vytvořil pro fandy své stolní hry Legenda o Stínu.