Nad trilogií First Law od Joea Abercrombieho jsem se nadšeně rozplýval nějaký ten týden zpátky. Autory, kteří míchají sžíravý sarkasmus s drsným světem a uvěřitelnými postavami, bych dokázal spočítat na prstech někoho, kdo celý život pracoval s cirkulárkou. I proto jsem neodolal a pustil jsem se rovnou do volného pokračování již přečtených knih, svazku Best Served Cold. Nepřekvapivě jsem si jej skvěle užil. „Ah, the modern age.“ Morveer knelt beside Day, pressing his hand gently to the expanse of glass. „What will they think of next?“ „I feel blessed to live in such exciting times.“

Dost možná nevíte, že jsem se docela nedávno pustil do hraní The Elder Scrolls Online. Odhodlal jsem se k tomu až poté, co cena ve slevě na Steamu klesla na snesitelnou úroveň a i tak ve mně hlodala pochybnost. Koncept multiplayerových RPG pro masy, zkráceně MMO, mi nikdy nebyl zrovna dvakrát sympatický. V současné době mám za sebou skoro deset hodin a tak jsem se rozhodl stručně shrnout dojmy.

Dneska jenom krátce. Videa sice zpravidla hned po vydání zveřejňuji na Facebooku Anekronu, přesto je dost dobře možné, že se k nim ti, kdo čtou pouze samotný blog, dosud nedostali. V tomto příspěvku proto naleznete čtyři nejnovější videa z mého kanálu, jakož i doplňující informace k nim. Došlo k chybě. 🔗Nelze spustit JavaScript. V prvním příspěvku kriticky hodnotím nejpopulárnější sociální síť na základě zkušeností, které jsem nabral v uplynulých měsících, kdy jsem ji začal používat. Snažím se přitom nekritizovat ani tak chování uživatelů, jako spíš designové chyby, nadbytečné funkce a další nedostatky nebo naopak nadbytečnosti facebookového rozhraní.

Režisér Gareth Edwards dostal nelehký úkol: natočit celovečerní snímek na základě dvou krátkých odstavců z úvodních titulků čtvrté epizody Star Wars. Snímek, který se musí obejít bez tuctů divácky atraktivních světelných mečů, neboť se odehrává v časech vrcholné moci Galaktického impéria, kdy se přeživší rytíři Jedi třásli na odlehlých světech před dlouhým stínem Dartha Vadera. Přesně to se Edwardsovi povedlo. Galen Erso pracoval na výrobě Hvězdy smrti, superzbraně schopné ničit celé planety. Nepřekvapivě svou práci nijak zvlášť nemiloval a ve vhodné chvíli se s rodinou ukryl z dosahu svých zaměstnavatelů. Či se spíše domníval, že to udělal – do doby, než se nad jeho farmu snesla loď ředitele Krennica. Galen musel chtě nechtě zpátky, ještě předtím ale stihli vojáci Impéria zastřelit jeho manželku.

Pokud už fantasy RPG The Elder Scrolls: Skyrim z roku 2011 znáte jako své boty a čerstvě vydaná Special Edition vás svými grafickými vylepšeními zrovna dvakrát neláká, nemusíte věšet hlavu. Úplně zadarmo se totiž můžete dostat k mnoha a mnoha hodinám zbrusu nového obsahu, jehož takřka výhradním autorem je překvapivě mladý moder Alexander J. Velicky. Svět Tamrielu se díky němu rozrostl o nový ostrov Falskaar.

V roce 2014. kdy jsem ještě provozoval Anekron na blog.cz, vymysleli hobiti z Mittalmaru takzvané Vánoce ve Středozemi. Každoročně se virtuálně sešla skupinka autorů pánprstenovských fanfikcí a společně jsme si rozdělili jednotlivé dny v adventním kalendáři. Rád bych tuto dnes již bohužel nepokračující tradici uctil znovuzveřejněním povídek, které jsem tam během let naposílal. Bratři Boromir a Faramir během let zářili ve volně navazujících příbězích Pro Gondor!, Pro naše nejlepší nepřátele a Rodinná sešlost. V roce 2016 jsem se však rozhodl jejich eskapády uzavřít dobrodružstvím posledních Vánoc před Boromirovou smrtí, které už chrabrý kapitán trávil v Roklince. Faramir zůstal v Osgiliathu sám.

Jedním z posledních legendárních amerických filmařů, od kterých jsem dosud neviděl jediný snímek, byl donedávna Martin Scorsese. Minul mě dokonce i Hugo a jeho velký objev, ve kterém se objevil minimálně tak půltucet mých oblíbených herců. Samozřejmě jsem se za tuto svou kinematografickou obdobu mladozemského kreacionismu toto své kulturní barbarství náležitě styděl. Tak jsem se mrkl na Vlka z Wall Street.

K sepsání tohoto článku mě přimělo několik událostí, které se v uplynulých dnech staly v rychlém sledu. Především jsem zaznamenal vysokou čtenost svého předchozího postu Proč evoluce a křesťanství přece jen nejdou dohromady?, což mě stejnou měrou potěšilo, jako překvapilo, protože mělo původně jít jen o trošku provokativní dovětek ke starší popularizační stati o přirozeném vývoji. Ve středu jsem pak v Olomouci navštívil přednášku doktora Otakara Horáka o popularitě nesmyslů a způsobu jejich šíření. Ta samotná by si určitě zasloužila samostatný rozbor, takže mě trochu mrzí, že ji spíše opominu. Zmíním totiž jen jeden z dotazů, které následovaly po skončení a který mě, mírně řečeno, šokoval.

Zareagoval-li jsem na Before They Are Hanged nadšením, cítím po dočtení závěrečného svazku trilogie First Law spíše ohromný respekt. Joe Abercrombie dotáhl svůj poutavý příběh do konce bez jakýchkoli kompromisů. Dokázal zachovat atmosféru, krutě ironický styl i prokreslené charaktery postav a stvořil velkolepé finále, které si užije i ten nejnáročnější čtenář. Tedy pokud nemá slabý žaludek. Bayaz, Logen, Ferro, Jezal, učedník Quai a jejich průvodce Longfoot se vracejí z neúspěšné mise za tajemným the Seed. Intrikánský čaroděj se ale nezdarem výpravy nenechává odradit a dál spřádá své komplikované sítě, z nichž nevynechává ani své společníky. Sever země i po prohrané bitvě dál ohrožuje dobyvačný král Bethod, kterého drží v šachu jen přítomnost armády maršála Burra a plukovníka Westa, jimž pomáhá i Dogman a jeho bojovníci.

Z některých mých předchozích článků jste nejspíš už zjistili, že se dlouhodobě zajímám o náboženství a přestože jsem si od tohoto tématu dal během listopadu krátkou pauzu, hodlám jej nepravidelně reflektovat i nadále. Dnes nabídnu i přesah do přírodních věd, jelikož chci problematiku zkoumat pohledem biologie, konkrétně pak evoluční teorie, kterou jsem se pokusil svým čtenářům nedávno přiblížit. Těžko hledat kontroverznější, emocionálně zatíženější téma, než je vztah víry a vědy. Zlatou střední cestou mezi rezignací na jedno ve prospěch druhého nabídl kdysi Stephen Jay Gould. Ke mně se poprvé dostala v interpretaci českého astrofyzika Jiřího Grygara během jeho přednášky na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Svého času mi zněl koncept nepřekrývajících se magisterií (non-overlapping magisteria, NOMA) jako intuitivní a slibný způsob řešení.