Dnes už se leckdo obejde bez stolního počítače a vystačí si s laptopem nebo dokonce s telefonem. Já trendu vzdoruji; mobil pořád používám tlačítkový a notebooky jsem míval levné. Stačilo mi, aby zvládly internet a kancelářskou práci, takže jsem do roku 2022 vesele fungoval na Celeronu s 2 GB RAM a do letošního jara na základním Aceru Swift.
Mé potřeby se ale vyvíjejí. Hraní videoher se pro mě stalo okrajovou záležitostí, po loňském veleprojektu mě už ani nečeká moc náročné práce s videem a každý slušný monitor dnes umí nabíjet a přenášet obraz přes USB-C. Začal jsem proto uvažovat o tom, že ze pár let místo plánovaného upgradu svou starou sestavu zkrátka vyřadil bez náhrady a vystačil si výhradně s laptopem. Takový laptop by však musel být o fous dražší, než onen Acer za 14 000 Kč, abych jím nebyl příliš omezován.
Proto jsem koncem února z druhé ruky pořídil MacBook Pro s čipem M2 Pro. Laptop jsem dostal v takřka perfektním stavu a zejména s neopotřebovanou baterií. Je sice tři roky starý, ale vícejádrovým výkonem a grafikou poráží i novější modely M4 Air se srovnatelnou cenovkou, přičemž zároveň nabízí dvojnásobnou kapacitu disku, třetí USB-C, HDMI, čtečku SD karet a především podporu Asahi Linuxu.
MacOS jsem samozřejmě párkrát zapnul, ale nevyhovuje mi:
- Window management je předpotopní; poskládat si okna na obrazovce bylo snazší i ve Windows 7
- Ovládání systému se hodně točí okolo touchpadu a různých gest, která mi přijdou nekonzistentní
- Semaforová tlačítka jsou v podstatě k ničemu. To červené občas okna zavírá, občas jen schovává. To zelené udělá s každým programem něco trochu jiného. Navíc se na ně špatně kliká, pokud tedy nemáte nastavený obří scaling. Je tedy lepší k práci z okny raději používat klávesové zkratky
- Ty se ale liší od Linuxu a Windows, takže bych musel znovu budovat svalovou paměť
- Některé animace nejdou zcela vypnout; dají se sice zrychlit, ale při práci stále trochu zdržují
- MacOS to přehání s notifikacemi
- Finder, výchozí prohlížeč souborů, je ve výchozím nastavení spíš hračka než seriózní software. Adresu ve stromové struktuře je třeba manuálně zapnout, stejně tak přípony souborů (to druhé ovšem dnes dělá bohužel i Windows)
- Žádný nativní package manager. Windows před pár lety dostal winget, takže už člověk nemusí lovit software po webových stránkách nebo se proklikávat nějakým obchodem
- Ve výchozím nastavení je aktivovaný TrueTone a automatická změna jasu, což mě jednak rušilo, jednak pak trochu postrádá smysl dávat do laptopu krásný displej s vysokým jasem a věrnými barvami
- Ve výchozím nastavení je zapnuté něco, čemu se říká “momentum scrolling”, tedy že scrollování stránky má setrvačnost a pokračuje i po zvednutí prstů z touchpadu. Je to odporná ohavnost
- Ve výchozím nastavení neumožňuje systém plnohodnotnou navigaci pouze klávesnicí. Pokud chcete například smazat soubor bez toho, aby šel nejprve do koše, nepotvrdíte dialogové okno s varováním bez použití myši nebo touchpadu
- Systém se mi subjektivně esteticky nelíbí. Před nástupem nového průhledného stylu Liquid (Gl)ass se mi zamlouval víc, dnes jsou okna trochu nafouklá a efekt průhlednosti zhoršuje přehled. Ale to už je spíš malichernost
Našel jsem samozřejmě i pozitiva:
- Žádná reklama a protivný bloatware, který je ve Windows všudypřítomný a vyžaduje vesměs provedení čisté instalace, ideálně v kombinaci s Rufusem a winutil
- Základní nastavení po prvním spuštění je velmi rychlé a intuitivní
- Klávesové zkratky fungují velmi konzistentně napříč aplikacemi, takže se člověk rychle dostane třeba do nastavení
- Spotlight funguje rychle a spolehlivě a umí toho víc než nabídka Start
Vzato kol a kolem, macOS působí přívětivěji a praktičtěji než Windows 11, ale otevřenost a flexibilita Linuxu by mi chyběla natolik, že bych s výchozím systémem MacBook stejně používat nechtěl.
Proto jsem od začátku plánoval, že na laptop nainstaluji některé distro založené na projektu Asahi, který přinesl podporu Linuxu na Apple Silicon. Volba nakonec padla na vlajkový Fedora Asahi Remix, na kterém se mi zamlouvalo, že má oficiální podporu vývojářů Asahi a ve výchozím stavu nabízí můj oblíbený desktop KDE Plasma.
Instalace proběhla rychle a zcela bez problémů. Systém působí, jako kdyby byl pro počítač stvořený a do nějaké míry je to pravda; tvůrci nakonfigurovali řadu funkcí, aby se chovaly tak, jako na macOS. Většinu z nich, například gesto pro zvětšování zoom do libovolného místa na obrazovce, jsem nicméně záhy vypnul.
Funguje kamera, reproduktory, mikrofon i podsvícení klávesnice. Funguje Bluetooth, HDMI, čtečka SD karet i audio jack pro připojení sluchátek. K dokonalosti chybí jen podpora Thunderboltu 4, místo něhož využívají Cčkové porty starší USB 3. S tím se pojí i nemožnost připojit přes tyto konektory displej, byť podle všeho již brzy bude doplněna. Asahi totiž stále prochází vývojem a jen za těch pár týdnů, co systém používám, přibyla možnost nastavit maximální obnovovací frekvenci 120 Hz na integrovaném displeji.
Výkon laptopu je vynikající, pocitově působí svižněji než můj desktop postavený okolo Ryzenu 5 5700X. Výdrž na baterii je o kus slabší než pod macOS, ale při běžném používání se stále dostanu na zhruba 7 hodin, což je krásný výsledek. Z her jsem testoval jenom Minecraft přes Prism Launcher, který v nejnovější verzi 26.1.2 drží cílových 120 FPS i bez jakýchkoli optimalizačních módů. Jazykový model Qwen2 ve verzi se sedmi miliardami parametrů běží taky hezky.
Apple s přechodem na vlastní čipy opustil architekturu x86, na níž stojí procesory AMD a Intel. Řada M namísto toho využívá ARM, která byla v minulosti běžnější spíš na tabletech a telefonech. To je i důvodem, proč byl nyní Apple schopen zprovoznit svůj systém na novém MacBooku Neo, postaveném na čipu z iPhonu. Pro uživatele Linuxu to znamená, že musejí instalovat balíčky aarch64, podobně jako třeba na Raspberry Pi.
Softwarová podpora této architektury a konkrétně platformy Apple Silicon je velmi solidní, ale nikoli perfektní. Tor Browser například aarch64 podporuje prozatím jen v testovací větvi, Signal vyžaduje kompilaci s armovou verzí Electronu. Stará zaječí mlátička Lugaru běží krásně, ale jen s vypnutými decals. YouTube klient FreeTube zprvu padal, dokud jsem nepřidal parametr --js-flags= --nodecommit_pooled_pages' (údajně šlo o nějakou regresi Electronu).
Další mé oblíbené programy však fungují naprosto bezchybně. Zen Browser, Brave, GIMP, VS Codium, Thunderbird, OnlyOffice, Filezilla, ProtonVPN, VLC, NAPS2, nomacs, Syncthing, Tenacity, Calibre, Transmission… nic mi nechybí. Co není v repozitářích Asahi, to jsem našel na Flathubu. Jako dlouholetý uživatel distribucí postavených na Arch Linuxu jsem vždy preferoval nativní balíčky, případně binárky z AUR. Musím nicméně uznat, že mi flatpaky zatím slouží dobře. Asahi Remix je zároveň prvním systémem, na němž používám Wayland (na který si také nestěžuji).
Vyřešit jsem samozřejmě také musel typický problém Fedory, která neobsahuje nesvobodné kodeky, které je pro plynulé přehrávání některých videoformátů zapotřebí doinstalovat.
Díky flexibilitě Linuxu jsem dokonce dokázal vyřešit některé hardwarové frustrace. Klávesnice Applu například postrádá klávesu Delete, takže jsem si v Linuxu náhradou přenastavil F12 (devtools v prohlížeči svedu vyvolat i myší). Dále jsem kompletně přemapoval klávesy Fn, Control, Option a Command, aby odpovídaly layoutu, na který jsem zvyklý. Fn tedy slouží jako Ctrl, Control naopak jako Fn, Option se stal klávesou Super a Command zase Altem. Proč bych se měl přizpůsobit já, když se může počítač přizpůsobit mně?
V oblasti hardwaru ale laptop nakonec naplnil či předčil má očekávání. Na klávesnici se píše dobře, byť na etalon v podobě ThinkPadů stále kousek ztrácí (a absence kláves Home a End je hrdelní zločin). Displej MacBooku je poměrně lesklý a člověk se v něm na tmavém pozadí matně vidí, dojem lehce hyzdí výřez pro kameru. Kompenzuje to však vysokým rozlišením, jasem a hlavně nádhernými barvami. Poměr stran 16:10 nabízí víc vertikálního prostoru pro psaní a webové stránky. Vyhovuje mi i prostorný touchpad.
Nejpozitivněji mě však překvapil zvuk, a to hned dvěma způsoby. Větrák laptopu jsem totiž za zhruba dva měsíce používání slyšel jen asi dvakrát, a to vždy velmi slabě. Zároveň vestavěné reproduktory nabízejí překvapivě bohaté a zároveň hlasité audio, které je radost poslouchat.
Prozatím se tedy kloním k tomu, že přechod na laptop jako primární osobní počítač je pro mě do budoucna realistický. Je samozřejmě ve hvězdách, zda projekt Asahi pokročí v podpoře novějších čipů, než budu příště potřebovat upgradovat. Na hardwaru od Applu ale nijak nelpím a zajímá mě třeba i Framework, Slimbook a další výrobci. Uvidíme, co budou mít na skladě za takových pět až sedm let.