TL;DR: What’s the campaign all about? 🔗The Rootless is a Northerners campaign aimed at beginners. I strived to preserve the classic gameplay of Wesnoth which I fell in love with as a child, while placing a strong emphasis on the story, characters, and player immersion. My goal was to keep the experience simple, yet deep and rich, allowing for multiple playthroughs. I drew inspiration from mainline campaigns like The South Guard, Descent into Darkness and Under the Burning Suns. The story revolves around an orcish assassin who is searching for a new home for his band and is pursued by a dangerous elf lord who will stop at nothing.

Uběhly už skoro dva měsíce, ale i tak se mi sotva chce věřit, že už budu o Mellorii mluvit a psát jen v minulém čase. LARP pro mě byl totiž dlouhé roky každoročním milníkem, oddělujícím jedno období od druhého. Už předloni jsem psal, že ji vlastně beru jako takový osobní Silvestr. Podle této logiky tentokrát nadešel konec celé životní etapy. Je čas se ohlédnout. Prudit kamarády jsem začal už na jaře. Moc se jim nechtělo. Plánovali v září výlety do zahraničí, nevěděli, kolik budou mít volna. Nebral jsem na to ohledy a prudil jsem dál. Nakonec jsme vyrazili ve stejné sestavě jako předloni, tentokrát ale všichni za bestie. Jeli jsme ve skromnějším stylu; vzali jsme jen nejnutnější kostýmy a zbraně, použili jsme hromadnou dopravu a kamarádi přespali v bestiácké bažině, zatímco já jsem se jako obvykle uložil v lese. Po dobré zkušenosti z loňska jsem si letos opět neplatil jídlo a přivezl jsem si svoje (bestie pak má větší flexibilitu a nemusí s jezením spěchat mezi programem).

Největší událostí uplynulých dvanácti měsíců byl samozřejmě moment, kdy jsem si po téměř čtyřech letech vztahu vzal svou snoubenku. Jelikož ale tradičně nesdílím veřejně detaily z osobního života, omezím se na na konstatování, že pro mě vstup do manželství až překvapivě mnoho znamenal. Velká část roku se pochopitelně nesla ve znamení příprav a trpěly tím některé jiné plány, které jsem na letošek měl. Obvykle nekomentuji v novoročním shrnutí světové dění, ale tentokrát musím zmínit šok, jimž bylo únorové vypuknutí války v Evropě. Konflikt poznamenal můj život jistě méně, než životy zranitelnějších skupin obyvatelstva a samozřejmě daleko méně, než samotné napadené Ukrajince. Dalším otřesem pak byl útok na bratislavský bar Tepláreň a velmi nedostatečná reakce na něj ze strany jak slovenských, tak českých politických reprezentantů.

V Olomouci přes noc napadlo snad patnáct centimetrů sněhu. Vyzvedávám ještě na poslední chvíli vánoční dárek a nakupuji poslední drobnosti na cestu, než přijde první hodina odpolední a nastupujeme s manželkou do vlaku. Čeká nás dlouhá cesta. Překonáme vzdálenost tisíce kilometrů a spát už půjdeme na místě, kde počasí připomíná spíš začátek podzimu. V Římě jsem byl poprvé v roce 2015 během cesty Itálií se svou sestřenicí a zamiloval jsem si ho nejvíc ze všech měst, která jsem kdy navštívil. Vracím se tedy po více než sedmi letech, ale stále si Věčné město docela živě pamatuji. Manželka tam ještě nebyla vůbec. Dovolená je zamýšlená tak trochu jako naše odložená svatební cesta.

Nedávno jsem si pořídil nový laptop a vedl jsem několik diskuzí s přáteli, kteří sami zvažovali nákup nějakého zařízení. Uvědomil jsem si přitom, co vlastně dnes od počítačů očekávám a jak se moje preference v čase vyvíjely. Proto jsem se rozhodl dát dohromady retrospektivu strojů, které jsem zatím v životě vlastnil. Zčásti proto, abych na ně jednou nezapomněl, zčásti z čiré nostalgie a zčásti proto, že mě o počítačích baví mluvit a psát.

Co se stalo? 🔗Poslední zhruba dva roky jsem systematicky páchal youtuberskou sebevraždu. Když Google oznámil, že začně strkat reklamy i do nemonetizovaných videí, nastavil jsem je všechna jako soukromá. Následně jsem celou tvorbu projel kompresí a vyvěsil na Ulož.to, kde je sice nadále přístupná, ale až po zdlouhavém stahování a samozřejmě bez možnosti komentovat či komentovat. Kanál je jednoduše mrtvý. Pochopitelně jsem celou dobu věděl, že to takhle dopadne. Už delší dobu chovám silný odpor k takzvaným Big Tech společnostem (Facebook, Amazon, Apple, Microsoft a Google), z nichž poslední jmenovaný je mi zdaleka nejodpornější. Poněkud schizofrenně jsem na něm přitom byl v mnoha ohledech závislý, protože jsem vedle YouTube používal i Google Drive a v neposlední řadě Blogger, na němž původně visel obsah tohoto webu. Vyhodnotil jsem, že negativa plynoucí z tohoto vztahu výrazně převyšují pozitiva a do budoucna se navíc vyhlídky ještě zhoršují, tak jsem se rozhodl neztrácet čas a říznout do živého. Ztráta youtubového Anekronu mě nesmírně mrzí, ale byl to projekt, který už v současné době na takové platformě nemohl úspěšně existovat.

Loni jsem zase jednou zažil rok plný zásadnějších změn v životě. Hned zkraje v únoru jsem změnil práci a nastoupil do Videolektora, kde dělám realizátora online školení. I díky pestrosti úkolů mě to skoro po roce pořád moc baví. Na přelomu května a června jsem se stěhoval, tentokrát už jen v rámci Olomouce. Máme skvělou domácí, nový byt je prostornější a lépe vybavený a hlavně jsme konečně s přítelkyní spolu. Nebo lépe řečeno se snoubenkou, protože jsem ji krátce poté konečně požádal o ruku. Víc z osobního života asi neprozradím.

Před pěti lety končilo léto a mně došlo, že jsem ještě nebyl na žádném LARPu. Rozklikl jsem larpy.cz a zoufale scrolloval. „Ňáká Mellorie. První ročník, ale až v jakési díře na Vysočině,“ říkám kamarádovi. Bylo to prý fuk, měl auto. Akce se konala už asi za dva dny, takže jsme v horizontu hodin volali Arlingovi. Potěšil nás: „Bestie berem, klidně i bez registrace. Dojeďte.“ Dojeli jsme. Byla to fakt sranda, takže jsem o tom vyblil záplavu písmenek. 

Jedním z mých oblíbených tvůrců na YouTube je jistý Shiey. Točí videa, v nichž pořádá ilegální výpravy do Černobylu, naskakuje na dopravní vlaky a cestuje přes celou Evropu. Obsah je to zajímavý, ale ne zrovna vhodný pro dětské publikum. Proto YouTube občas vyžaduje přihlášení, chcete-li se na videa dívat. Nebo tomu tak aspoň bývalo. Nově login nestačí, musíte svůj věk ještě nějak potvrdit. YouTube nabízí dvě cesty. Buďto obsah odemknete okamžitě vložením údajů o své platební kartě, nebo ofotíte svůj občanský průkaz či jiný doklad totožnosti a oni si ho ověří. Google je zkrátka zase jednou nechutný šmírák (ostatně proto letos plánuji přesunout tento web z jeho Bloggeru). Navíc je toto jeho opatření poměrně pitomé, kartu samozřejmě může legálně vlastnit i osoba nezletilá.

Už pátým rokem píšu pravidelně každý prosinec shrnutí uplynulých dvanácti měsíců. Tentokrát nebudou žádné barevné seznamy splněných a nesplněných cílů. Článek v původním formátu jsem napsal, ale nikdo si ho nikdy nepřečte. Letos mi tak nějak nepřišel upřímný. Sorry jako. To nejdůležitější v bodech: 🔗 Přešel jsem na hlavním počítači z Kubuntu na Manjaro, vřele doporučuji Povídka Noc zvonů skončila 8. v literární soutěži Vidoucí a možná se i dočká publikování Povídka On si začal vyšla před pár dny ve sborníku Pokřivenej svět péčí nakladatelství Gorgona, protože uspěla v soutěži Tovaryši kalamáře Můj YouTube kanál se ruší Moje stolní RPG Legenda o Stínu povýšilo na verzi 5.1.5.6 Navštívil jsem Čachtice, Trenčín a Bratislavu. Vřele doporučuji, slovenské hrady často strčí ty naše do kapsy. Líbí se mi i vzdušné nábřeží Dunaje plné zeleně v hlavním městě Co mě letos bavilo: 🔗 A Little Hatred. Nová temná fantasy od osvědčeného Abercrombieho The Coddling of the American Mind. Jak vytváříme společnost křehkých podle Haidta The History of the Hobbit. Jak vznikala slavná Tolkienova knížka A Life on Our Planet. Prostě se podívejte. Nepotřebuje komentář The Social Dilemma. Odvrácená stránka sociálních sítí His Dark Materials. Druhá série se možná povedla i víc než ta první Hellblade: Senua’s Sacrifice. Videohra s naprosto perfektním příběhem, vyrazila mi dech. Maximálně doporučuji Doom 2016 a Doom Eternal. Nikdy mě nebavily střílečky. Pak jsem objevil Dooma a pochopil jsem, že se žánr dá dělat i tak, aby nestál za hovno Z plánů na příští rok prozradím jenom málo. Rád bych napsal, zrevidoval, nechal zhodnotit a případně i odeslal nějaké televizi svůj první scénář, na kterém jsem nedávno konečně začal pracovat. Taky chci tento blog přesunout z platformy Blogger na nějakou, kterou nevlastní Google. V poslední době se rychle stává mým suverénně nejneoblíbenějším techologickým gigantem.