Krátký studentský film Poslední odměna potkal podivný osud. Původně vznikl výhradně pro festivaly, avšak po smrti autora předlohy Terryho Pratchetta jej režisér umístil na YouTube, aby uctil spisovatelovu památku. Vlivem této zmatečné dvojí premiéry má dnes, více než rok po zpřístupnění veřejnosti, snímek pouhých 12 000 zhlédnutí. Zasloužil by si jich přitom mnohem více. Vždyť kolik českých autorů kdy tvořilo podle díla krále humoristické fantastiky? Na prostoru necelých čtyřiceti minut odvyprávěl Ladislav Plecitý, režisér a scénárista v jedné osobě, příběh spisovatele Kevina Jareše. Ten sice oslnil svět svou šestadvacetidílnou ságou o barbaru Erdanovi, jeho osobní život však stojí za starou bačkoru. Jarešův agent je bezskrupulózní hrabivec, přítelkyně Nikola už nedokázala dál snášet Kevinovo pití, kouření a věčné vysedávání u počítače, kde vznikala dobrodružství z magické Chimérie.

Zkusili jste někdy Dračí doupě nebo hru postavenou na podobných principech? Pak jste se možná setkali s někým, kdo se pranic nestará o ztvárnění své postavy a v duchu akčních videoher se žene jen za lepší výzbrojí a výstrojí. Tento mimořádně otravný typ RPG parazita se v angličtině nazývá munchkin (ne, nemyslím tu kočku) a přesně jím se můžete stát ve stejnojmenné deskovce. Návod už v první větě slibuje požitek z rabování podzemních kobek zbavený všech těch nudných prvků hraní na hrdiny – příběhu, uvěřitelných charakterů či elementární logiky. V dungeonech plných truhel přetékajících zlatem tak potkáte potvory živé i nemrtvé, které ve vzácné symbióze vyčkávají příchodu troufalé hrdinské družiny, aby se s ní o všechny ty poklady popraly.

Zrovna se chystám na svou vůbec první (a nejspíš také poslední) letošní dovolenou, během které pro mě celý svět přestane existovat, nebudu myslet na budoucnost ani minulost a vypnu všechny ty vykřičníky a otazníky, které mi každou chvíli vyskakují v mozku. Není tedy divu, že se potácím na okraji tvůrčího vyhoření a nedokážu aktuálně psát vůbec o ničem. Samozřejmě s výjimkou koček. Dnes k tomu dozrál příhodný čas. 8. srpen totiž je, věřte nevěřte, Mezinárodním dnem koček. Podle informací serveru Modrý kocouř.cz mají milovníci koček údajně oslavit bezpodmínečnou lásku, kterou je tito chlupatí mazlíčci zahrnují.

Erika Johansen si s žánrovým zařazením svých knih pranic neláme hlavu. Její Královna Tearlingu mísila fantasy s trochou postapa a v pokračování budeme dokonce moci nahlédnout před tajemný Přechod. Hlavním lákadlem a velkou neznámou druhého (a ne posledního) svazku série je totiž nová hrdinka Lily, jejíž život se s osudem tearské vládkyně z Glynnů nečekaně proplete. Kelsea má však i další problémy. Tím nejzjevnějším je bezpochyby mortská invaze, podle níž koneckonců dostala knížka jméno. Vojáci Rudé královny disponují lepší výzbrojí a příliš velkými počty na to, aby mohla mladá královna doufat v udržení hranic. Nařizuje proto evakuaci venkovanů za hradby Nového Londýna, kde je neohrozí plenění a rabování. Intrikánská Boží církev mezitím pletichaří za Kelseinými zády pod vedením nového, ambiciózního a patřičně prohnilého Svatého otce.

Někteří možná vědí, že jsem pro účely své stolní RPG hry Legenda o Stínu vytvořil svět Anekron, podle něhož se jmenovaly a jmenují všechny moje fantasy blogy. Někdo si ale třeba i vzpomene, že toto léta budované univerzum přivádím v život nejen prostřednictvím posezení s přáteli u dračáku, ale i skrze kratší či delší příběhy povídkového rázu. Ty posílám nezřídka i do různých literárních soutěží. Toto je jejich soupis. Jednak má sloužit mě, abych se ve vlastním díle lépe orientoval, využít ho ale můžete i vy – jako rozcestník k těm příběhům, které jsem zveřejnil různě po Internetu. Ještě jednou ale připomínám, že se jedná pouze o povídky z Anekronu, či přesněji z anekronského vesmíru.

Dneska jsem chtěl psát úplně o něčem jiném, ale pak jsem náhodou zahlédl v útrobách Internetu opening nových X-Men: Apocalypse (na kterých jsem byl v kině). Jsem skalním fanouškem této v sérii pravidelně opakované sekvence, takže jsem si ji prohlédl rovnou asi třikrát za sebou, až jsem konečně zpozoroval skvělý vizuální easter egg, který tvůrci snímku do kratičkého úvodu dokázali zakomponovat. Jelikož na YouTube ještě není k dispozici klasická verze, přikládám prozatím tu, kterou pro nás zcenzurovali čínští soudruzi. Názorně si na ní totiž ukážeme, jak naprosto nepochopili celý vtip a svým zásahem značně ztížili domácím divákům jeho objevování.

V roce 2004 objevili náhodou policisté v Rumunsku ostatky prazvláštního tvora. Na místo se urychleně vypravil zaměstnanec renomovaného muzea, jen aby zjistil, že bude celé lidstvo muset kompletně přepsat učebnice. Jakkoli se mu jeho kolegové zpočátku vysmívali, bohatý důkazní materiál nakonec umlčel i ty nejhlasitější pochybovače. Naši předkové k nám promlouvali a my jsme je neposlouchali. Draci byli skuteční. Jak nejspíš každému příčetnému čtenáři došlo, nejedná se o skutečný nález. Výše shrnuté události tvoří páteř recesistického dokumentu*, který se přesto snaží vykreslit mytologické tvory s co největším respektem k evoluční biologii, fyzice a chemii. Bez kompromisů to sice nejde, výsledek však i tak stojí za zhlédnutí.

Warhammer Fantasy už neexistuje. Pro skalní příznivce wargamingu nejspíš nic nového, pro fanoušky knížek, počítačových her a dalších adaptací tohoto univerza ale dost možná šok. V našich končinách se o konci populárního, temného a drsného světa příliš nemluví, proto se jím dnes budeme zabývat trochu podrobněji. Hrajete novou strategii Total War: Warhammer? Četli jste rozsáhlou sérii knih o trpaslíku Gotrekovi a jeho lidském souputníku Felixovi? Bavila vás cesta Maluse Temné čepele, dlážděná lebkami poražených nepřátel? Hltali jste s napětím osudy trestanců vstoupivších mezi Černá srdce? Pak možná oceníte informaci, že se dějiště všech výše zmíněných příběhů propadlo do Chaosu během události nazvané Konec věků.

Země se třese, oheň dští z hlubin a obří přílivové vlny hrozí spláchnout celý známý svět. Ne, to si jenom král patosu, melodramatu a sebechvály založil facebookový účet, jakkoli kdysi dávno prohlásil, že si účty na sociálních sítích zásadně nezakládá. Proč jsem zčistajasna změnil názor a co to může znamenat pro čtenáře Anekronu?

Obvykle neprezentuji své politické názory ani ve článcích věnujících se celospolečenským tématům, tím méně pak v těch, které rozebírají žánry fantastické beletrie. O to komičtější mi přijde, když se někteří nešťastníci pokoušejí zneužít klasické fantasy nebo sci-fi propriety například pro propagaci své pochybné žurnalistiky. Dnešním dnem proto zakládám nový štítek poeticky nazvaný Prznitelé, pod nímž si budeme představovat výše popsané výtečníky. Začneme horkým želízkem v ohni, totiž populárním Protiproudem, kontrarevolučním magazínem známého Petra „nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím“ Hájka. Internetový zpravodajský server, sám sebe řadící k alternativní mediální scéně (která, zdá se, má zhruba stejnou hodnotu jako třeba alternativní medicína), nabízí čtenářům krom svérázných článků i neméně záživný obrazový doprovod ve formě koláží.