 |
| Článek byl původně vydán 6. 2. 2017 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz. |
Americký spisovatel Brent Weeks
si mnoho fanoušků získal už akční, temnou a napínavou trilogií Noční
anděl, v níž představil nemilosrdný svět nájemných vrahů. V roce 2013
pak vydavatelství Fantom Print českému čtenáři nabídlo úvodní svazek
nové, s předchozími autorovými knihami nijak nesouvisející série Světlonoš. Těm, kdo dokázali překousnout zmatečný úvod, nabídla mnoho.
 |
| Obálka úvodního svazku série, Černého arcimága. (zdroj) |
Hlavní dějová linka přitom na první
pohled nevypadá nijak úžasně. Vypráví – jak jinak – příběh zanedbávaného
dítěte, které se v nanejvýš vhodnou chvíli dozví, že má mimořádně
mocného otce a arogantního, nebezpečného dědečka. Chudák oplácaný Kip se
musí v intrikami prostoupené Chromerii rychle přizpůsobovat, neboť
Arcimág Gavin Guile nemá na nemanželské potomky kdovíkolik času, protože
pravidelně zachraňuje křehkou integritu svého světa.
A že nejde vůbec o utopii: v Sedmi
satrapiích funguje otroctví, proti stávajícímu řádu věcí se formuje
rebelie a Arcimágovy schopnosti se pomaličku vyčerpávají. Gavina navíc
straší celá armáda kostlivců ve skříni, kteří vznikli kdysi dávno během
bratrovražedné války. Blíží se čas, kdy budou po zemi opět pochodovat
bohové a možná i chvíle, kdy se objeví legendární Světlonoš, jehož
příchod předpověděla dávná proroctví.
Tím ale veškerá klišé více či méně
končí. Série totiž nesleduje nezajímavé osudy dalšího Mary Sue
charakteru, ale plnohodnotné postavy se všemi náležitými silnými i
slabými stránkami. Nebo spíš plnohodnotných postav: do hlavy se postupně
podíváme třeba Gavinově celoživotní lásce, tyrejské outsiderce Liv,
nebo mladičké otrokyni, které hrozí mimořádně krutý osud. Autor zkrátka s
nikým nejedná v rukavičkách.
 |
| Obálka druhého dílu, Oslnivé čepele. (zdroj) |
Jeho příběh ale nabízí víc než jen
překvapivé zvraty a uvěřitelné hrdiny. Celý se totiž odehrává před
propracovanými, originálními kulisami, stojícími na symbolice barevného
spektra. Veškerá magie v Sedmi satrapiích totiž pochází ze světla, z
něhož dokáží nadané osoby splétat takzvaný luxin, fyzickou substanci s
vlastnostmi, které se liší barva od barvy.
Mágové jsou potom právě natolik cenění,
jak vzácná je jejich barva či barvy. Pouze arcimág dokáže využívat
všechny a stará se proto o rovnováhu, když kompenzuje tu přebytek modré,
tu nedostatek oranžové, aby zamezil vzniku nebezpečných anomálií. Celý
systém je přitom úzce propojen s místním monoteistickým náboženstvím,
uctívajícím božského Orlohama. Weeks pak navíc do reálií umně vplétá prvky aristotelské filosofie, pro kterou má dle vlastních slov slabost.
V takto zhuštěné podobě možná působí mytologické podhoubí Světlonoše
poněkud komplikovaným a nekonzistentním dojmem, opak je však pravdou.
Fikční svět totiž po většinu času funguje na jedničku, a pokud vám
některý jeho prvek přijde podezřelý, můžete vzít jed na to, že vám ho
autor dříve či později překvapivě originálním způsobem vysvětlí.
Další silnou stránkou série jsou
bezpochyby dialogy – uvěřitelné a v mnoha případech třeskutě zábavné
(ačkoli ne vždy nutně vtipné, leckdy se bavíte jen samotnou interakcí
zcela protichůdných osobností). Slovní přestřelky dodávají postavám celé
tuny charismatu. Androsse Guila například považuji za jeden z vůbec
nejlépe napsaných charakterů, které jsem kdy poznal.
 |
| Obálka třetí knihy, Oko temnoty. (zdroj) |
Nechci samozřejmě tvrdit, že je Světlonoš
bez chyby. Autor sérii z plánované trilogie natáhl zatím na pět dílů a s
příběhem stále ještě zdaleka nedospěl ke svému konci. Zatím poslední
česky vydaná kniha, Oko temnoty, přitom zvlášť zpočátku
vysloveně tone ve vatě a kupředu se posouvá jen hlemýždím tempem.
Zklamané fanoušky mohu povzbudit snad jen tím, že ve čtvrtém svazku Weeks nabral druhý dech a děj odsýpá mnohem lépe.
Poněkud problematický je český překlad.
Přišel mi vcelku kvalitní, nerozumím ale dost nešťastně zvoleným titulům
jednotlivých knih. Oslepující nůž i Zlomené oko hrají v příbězích velmi podstatné role, leč na obálky se dostaly pod nicneříkajícími variantami Oko temnoty a Oslnivá čepel.
V jiných případech naopak rozhodnutí
Petry Kubaškové nahradit původní termíny novými docela chápu. Gavin
rozhodně nepatří ke klasickým fantasy arcimágům, ale originální výraz prism znamená česky optický hranol – a takový titul nesmí žádný fiktivní potentát nikdy mít, pokud nechce sklouznout k sebeparodii. Obdobně jsou například drafters přeložení jako barvomágové.
I přes veškeré drobné neduhy tak považuji sérii Světlonoš
za klenot žánru fantasy, kterou by žádný fanoušek neměl nechat bez
povšimnutí. Určitě nesedne každému a dovedu si představit celou řadu
zcela objektivních výhrad, které k ní můžete mít, stylisticky ale vysoko
vyčnívá nad průměr a pracuje s atraktivním světem. Weeksovým hrdinům navíc budete fandit – natolik, že jim odpustíte i fakt, že jsou často téměř kopiemi klíčových postav předchozího Nočního anděla.
Žádné komentáře:
Okomentovat