 |
| Článek byl původně vydán 22. 11. 2017 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz. |
Démonský cyklus se začal před desetiletím psát vlastně docela nenápadně. Kniha Tetovaný
nás uvedla do světa, kde noc co noc povstávají strašlivé přišery z
Jádra. Jediný způsob, jak uniknout jejich ostrým spárům, poskytly
magické chrany – symboly, jenž démony odpuzují a odrážejí. Postupně se
však lidé naučili vracet netvorům noci úder. V páté a poslední knize
série (která nicméně dosud nebyla přeložena) pak konečně nadchází
okamžik, kdy se lidé a monstra střetnou v rozhodující bitvě.
Její pravidla nám objasnil už předcházející Trůn lebek: malá
skupinka vedená Arlenem a Jardirem musí vyrazit do samotného Jádra, aby
vyřídila královnu démonů, a vyhladila tak ono proklaté plémě jednou
provždy. Ničemu ale nepomáhá, že mezi Krasijci a obyvateli severních
zemí stále ještě zuří válka za bílého dne: má-li mít sebevražedná mise
sebemenší naději na úspěch, musí čelit démonům celé lidstvo společně.
 |
| Obálka knihy. (zdroj) |
Pátá kniha The Core (česky pravděpodobně jako Jádro)
se tedy v úvodní části zabývá právě tím: Ahmann Jardir a Arlen Sedlák
se vydají naposledy za svými milovanými a tak trochu deus ex machina
stylem udělají v těch nejzákladnějších záležitostech pořádek. Čas se ale
krátí a jedna dějová linka by příběh pochopitelně neutáhla, takže
zůstane pořád ještě dost potíží, aby měly zbývající postavy v knize co
na práci.
V rukou zlovolného eunucha Hasika
například zůstane chaffit Abban, který už rozhodně zažil lepší časy.
Jeho tyranský pán mu láme v těle jednu kost za druhou, baví se
odřezáváním různých, zpravidla docela podstatných částí lidí a s pomocí
dalších psanců pomalu formuje sílu, která zachází s nepřáteli mnohdy hůř
než samotní démoni.
Všechna esa z rukávu ale nevytáhl ani
Alagai Ka, démonický princ, kterého Arlen a Jardir zajali. Bez jeho
asistence má zoufalá výprava jen mizivou šanci, že se ke královně
dostane dřív, než ta stihne porodit. Princ patří nicméně mezi
nejmocnější bytosti vůbec a ani spojená síla tetovaných pěstí a Kadžiho
kopí ho nemusí zastavit, kdyby se naskytla šance na útěk.
Hraje se zkrátka o všechno a stránka za stránkou rychle plynou, protože čtivý sloh autora Petera V. Bretta pohltí takřka od prvního okamžiku. Po pár minutách čtení se bude každý fanoušek propracovaného světa Démonského cyklu
zase cítit jako doma. Intriky a pletichaření střídá velkolepá, mistrně
popsaná akce a je snadné jenom takřka bez dechu hltat stránku za
stránkou.
Pokud to uděláte, nejspíš si celou knihu
skvěle užijete, a když se nakonec z příběhu vynoříte, budete lapat po
dalších kapitolách jako ryba na suchu. Pokud se však během cesty občas
na chvíli zastavíte a zamyslíte se, začne se velice rychle ukazovat, že
Jádro není ani náhodou bezchybnou knihou.
Svět, který autor v předchozích knihách vybudoval, je totiž docela velký. Nové postavy představoval každý z předchozích dílů a Peter V. Brett
má z nějakého důvodu pocit, že musí ve své knize věnovat pozornost
úplně všem – jednu z nejdůležitějších dějových linek tak třeba dostali
Arlenovi adoptivní rodiče z prvního dílu, o kterých toho zas tolik
nevíme a autor proto ztratí spoustu času vysvětlováním jejich sociálních
vazeb.
Na tuhle potíž se ale vzápětí nabaluje
další: skoro všechny dějové linky mají problém vybudovat napětí, když
dává ta hlavní v sázku osudy takřka všech lidí celého světa. Aby nás Brett
donutil bát se, ohrozí čas od času některou z oblíbených postav. Když
to ale udělá i několikrát za sebou, přestanete mu to rychle věřit.
Daleko největším hříchem závěrečného
dílu je ale paradoxně jeho samotné finále. To sice nedělá sérii
vysloveně ostudu (přinejmenším tedy co se týče ústřední dějové linky),
ale po čtyřech knihách plných leckdy dost natahovaných příprav už jaksi
nedokáže nabídnout dechberoucí, velkolepou tečku za Démonským cyklem.
Ještě hůř jsou na tom vedlejší příběhy, jejichž konec buďto uhodnete už
zhruba v polovině, nebo přijde už v okamžiku, kdy jste ještě doufali v
poslední zajímavý zvrat.
 |
| Leesha, jedna z hlavních hrdinek série. (zdroj) |
Možná vám po téhle kritice připadá, že se Jádro
vůbec nepovedlo. To bychom mu ale všichni dost křivdili. Dovolím si
tvrdit, že patří mezi nejlepší závěrečné díly velkých sérií, které jsem
kdy četl – je třeba výrazně lepší, než loňská Královna ohně podobně zdatného spisovatele Anthonyho Ryana. Finální kapitoly se jednoduše nepíšou snadno a Brett odvedl solidní, když už ne rovnou vynikající práci.
I když se tedy rozhodně mohl obejít bez několika docela okatých náznaků, že by mu vůbec nebylo proti mysli pokračování.
Fanoušci série tedy rozhodně nemají nad čím váhat. Jádro by si měli přečíst hned teď, popřípadě hned poté, co vyjde v češtině. Démonský cyklus
v jeho kompletní podobě můžu ale s čistým svědomím doporučit i běžným
čtenářům žánru fantasy, kteří v něm dost možná rozpoznají dílo
skutečného talentu, které trápí jen několik zaškobrtnutí. Pátý výlet do
světa jadrnců totiž nezklamal.
Žádné komentáře:
Okomentovat