 |
| Článek byl původně vydán 20. 11. 2017 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz. |
Když John Flanagan před lety sepisoval povídky o mladém
hraničáři Willovi, aby přivedl svého syna Michaela ke čtení, netušil,
do čeho se vlastně pouští. Po letech se k nim totiž vrátil a přetvořil
je v plnohodnotný román, který nazval Rozvaliny Gorlanu. Z příběhu se rychle stal fenomén a Flanagan
se proto vrhl na jeho pokračování. Záhy vybudoval rozsáhlý fantastický
svět, který už pro literaturu nadchnul celou generaci čtenářů.
 |
| Obálka první knihy. (zdroj) |
Je snadné pochopit oblibu, kterou si Hraničářův učeň získal. Žánr fantasy už existuje nějaký ten pátek a pustit se třeba do takového Pána prstenů
není zvlášť pro mladší čtenáře žádná legrace. Nejenže se změnil styl,
jakým autoři píší – změnil se i sám způsob konzumace psaného slova.
Čtenáři příliš staří na pohádky a naopak příliš mladí na dospělou
fantastiku proto rádi sahají po knihách, které s oběma světy uzavřely
kompromis.
Ve Flanaganově světě
dobro stále zpravidla vítězí nad zlem, král panuje moudře, šlechta soudí
spravedlivě a feudální zřízení nijak nebrání sirotkům vstupovat do
královských rodin. Na druhou stranu v něm lidé umírají, upadají do tenat
depresí či drogových závislostí a doplácejí na krvežíznivost nebo
chamtivost. Příběhy se nebrání idealizování, ale nebojí se vystavit
postavy nebezpečí.
Není náhoda, že Hraničářův učeň spatřil světlo světa poté, co s podobným receptem uspěl Harry Potter.
Nesnaží se však svého staršího sourozence jen bezmyšlenkovitě
napodobovat. Na rozdíl od chlapce, který přežil – a je proto už od první
kapitoly něčím zvláštní – si totiž Will musí své místo na slunci teprve
postupně vydobýt a můžete se vsadit, že přitom udělá mnoho lidských
chyb.
Jako každý budoucí hrdina má samozřejmě
svého mentora, hraničářského mistra Halta. Ten patří mezi vůbec
nejoblíbenější postavy čtenářů, neboť se nebojí okořenit příběh špetkou
sarkasmu. Flanagan píše zpravidla lehkým perem, a to
nejenom dialogy – právě proto umějí jeho příběhy pohltit i ty, kdo
zrovna nespadají do jejich cílové skupiny.
Atraktivní je i svět, v němž se
hraničářská dobrodružství odehrávají. Odráží totiž do značné míry ten
náš – jeho Skandijci jsou obdobou našich loupeživých vikingů, ústřední
království Araluen se nachází na ostrově podobně jako Anglie a hrdinové
se postupně střetnou třeba s válečníky z pouštní Aridy nebo kočovnými
Temudžaji z dalekého východu.
 |
| Obálka dvanácté knihy. (zdroj) |
Nečekejte samozřejmě lekci historie: kultury z reálného světa jsou v tom Flanaganově
vyobrazeny velmi romantickým, ba až naivním způsobem. Autor se občas
musí viditelně snažit, aby některé jeho národy působily uvěřitelně a aby
zároveň neztratily veškeré čtenářovy sympatie. Napětí, které vládne
mezi temnější fantastikou a pohádkami, se občas znatelně projevuje.
A když už jsme u fantastiky: najít v
příbězích její prvky není vůbec jednoduché. První knížky se sice
zabývají konfliktem království Araluenu s lordem Morgarathem, jemuž
slouží legie myšlenkami ovládaných příšer, později se ale v ději už nic
nadpřirozeného neobjevuje snad až někdy zhruba do desátého dílu série,
kde je jemně naznačena možnost existence přízraků.
Hraničářův učeň je zkrátka v
jistém smyslu jediný svého druhu. Mixuje do svých příběhů velmi
rozmanité ingredience a zatím mu to docela vychází. Po dvanácti svazcích
se ale nevyhnutelně projevila jistá únava materiálu a Flanagan v poslední době proto svůj vesmír rozšiřuje do nových směrů.
Představil dalšího hrdinu Hala ze Skandie, luky a šípy vyměnil za lodě a sekery a vybudoval paralelní sérii Bratrstvo, která zatím čítá šest knih. V prequelech nazvaných První roky zase popisuje kariéru Willova mistra Halta a celé starší generace hraničářů.
Takové množství pokračování je bezesporu samo o sobě důkazem, že se Flanagan
trefil do vkusu velkého množství nejen začínajících čtenářů. Ti rádi
překousnou autorovo občas až příliš okaté mentorování a nevadí jim
samozřejmě ani ústupky v historické oblasti. Chtějí napínavý, odsýpající
příběh se zajímavými, sympatickými postavami, kde je občas leccos v
sázce, ale dobro nakonec přeci jen triumfuje. A Flanagan je zatím nikdy nezklamal.
Žádné komentáře:
Okomentovat