Fantastická zvířata: Podprůměrná potterovka bez Pottera

Nejsem nijak zvlášť zapálený fanoušek Harryho Pottera, takže jsem nový film z čarodějnického univerza od začátku považoval spíš za ždímání peněz z profláklé značky a tomu jsem přizpůsobil i svá očekávání. Ukázalo se, že jsem se nepletl a Fantastická zvířata svým příběhem většinu času nudí, jejich ústřední postavy neprochází žádným vývojem a film vlastně ani netuší, jakou cílovou skupinu diváků chce oslovit.

Sledujeme v něm příběh Mloka Scamandera (kterého hraje zjevně trochu přetažený Eddie Redmayne) a jisté americké kouzelnice s pracovními problémy. Tihle dva přijdou na stopu rozsáhlé konspiraci, která hrozí prozradit existenci magického světa mudlům (nebo nečarům, jak se nazývají v Americe). Mlok s sebou navíc za velkou louži přitáhl kufr plný mytologických potvor a ty mají tendenci pokoušet se o prison break vždycky zrovna ve chvíli, kdy se to hodí nejmíň.

Ústřední čtveřice. (zdroj)

Děj tak sleduje snahy ústřední dvojice pochytat všechna titulní fantastická zvířata, aby oficiální místa nepojala podezření, že za řádění neznámých magických sil napříč New Yorkem nemůže právě Scamander a jeho kufřík.

Některé momenty této hlavní linie jsou přitom až překvapivě temné a drsné. Neměl bych nic proti, kdyby se tedy dospělejší scény neustále nestřídaly s roztomilými taškařicemi kouzelných zvířat. Ta disponují speciálními schopnostmi na úrovni postav z Dračího doupěte a spolu s comic relief charakterem polského imigranta si ukradnou až příliš mnoho prostoru, než aby snímek pouze odlehčovala. Neustálé střídání nálady snímku pak vůbec neprospívá atmosféře, která se rychle vytrácí a běžné potterovské úrovně nedosahuje ani zdaleka. Ničemu nepomáhá ani nezajímavá hudba.

Ezra Miller nemá při výběru rolí šťastnou ruku. Nebo si snad někdo myslí, že Justice League nebude propadák? (zdroj)

Ještě mrzutější ale bude mnohý divák z charakterů ústředních postav. Pokud je Mlok Scamander na začátku příběhu dobromyslným popletou, můžete vzít jed na to, že jím zůstane až do závěrečných titulků. Podobně dopadla i jeho nová známost Tina – a teď si představte, že jim máte věřit postupně se vyvíjející romantický vztah.

Možná se jen špatně orientuji v potterovském světě, ale nejmenší smysl mi nedává ani samotný scénář. Ve světě, kde čarodějové dokáží vyvolat na nebi gigantickou lebku, mi není zcela jasné, jak může kdokoli zabránit hlavnímu padouchovi v prozrazení pravdy o magii tisícům mudlů najednou. Kouzla ve filmu ostatně až příliš často únavně ucpávají příběhové nesrovnalosti jako jakási obdoba prastarého triku deus ex machina.

Příště natočte radši spinoff s krtkopyskem klokaním v hlavní roli. (zdroj)

Celkově mám z Fantastických zvířat podobně rozpačité dojmy, jako z Doctora Strange, ale druhý jmenovaný snímek byl přeci jen trošku vtipnější, představil zajímavější postavy a v neposlední řadě trval o čtvrt hodiny kratší dobu. Bez opory v zavedené značce a občasného troušení klíčových slov a jmen typu Albus Brumbál nebo Bradavice, neštěkl by po novém filmu za půl roku ani pes.

Vzhledem k tomu, jak okatě závěr Fantastických zvířat umetá cestičku pokračování, v němž se evidentně Mlok střetne v epickém souboji v nepřítomném zrání s bondovským padouchem ze Skyfallu, vážně uvažuji, že si další díl(y) nechám ujít.

PS: Naše šéfredaktorka vydala velmi pěknou recenzi na Dagonovi už v listopadu a jak si ji teď pročítám, docela jsme se shodli.