Harry Potter a Řád temnoty: Braňme se silám Satana

Článek byl původně vydán 13. 10. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Cenzurou fantastických žánrů se před pouhými několika měsíci zabývala redakční kolegyně, šťavnaté téma ale vydá hned na několik článků a dnes je přesně ten správný čas na jeden z nich. Dny se nám zkracují a tma se dlouží, podzim přináší tajemné mlhy a už jen zhruba měsíc nám zbývá do Dušiček, Halloweenu a dalších podobných taškařic. No a do kin se chystají Fantastická zvířata ze světa Harryho Pottera.

Harry Potter je zase aktuální.

Ano, uhodli jste. Vydáme se na průzkum kontroverzí spojených s brýlatým kouzelníkem. Jeho sedmi až osmidílná sága totiž vyvolala takové reakce, že nad nimi mnohdy nezbývá než kroutit hlavou. Kdo

všechno chtěl ochránit svět před zlem plížícím se ze stránek a vyskakujícím z obrazovek nebo pláten kin?

Tak třeba všemožní protestantští kazatelé napříč Spojenými státy. Když po plamenných kázáních či pokusech o léčení svých oveček přes televizní obrazovku potřebovali trochu upustit páru, vrhli se právě na Harryho Pottera. Jedním z nejslavnějších výplodů takového svatého rozhořčení se právem stal komiks Nervózní čarodějka (The Nervous Witch) od Jacka T. Chicka.

Jeho příběh se točí okolo dvojice kamarádek, fanynek příběhů z Bradavic. Ty samozřejmě holdují magii i v reálném životě: po podlaze čmárají pentagramy, mají panický strach z křesťanů a libují si v hříchu. Ze spárů satana nicméně titulní hrdinku zachrání její strýček, když ji poučí o boží nenávisti vůči kouzelnictví, a to i za použití jednoho z nejpoetičtějších biblických výroků.

Čarodějnici nenecháš naživu. Ex 22:17 (Český ekumenický překlad)

Po úspěšně provedeném exorcismu protagonistka zbavená vlivu démona přijímá Ježíše za svého Pána, je poučena, že Harry Potter dovedl do pekel už miliony dětí, a zbavuje se všech lektvarů, křišťálových koulí, kouzel a kleteb. Konec dobrý, všechno dobré. Ovládáte-li angličtinu, můžete se vlastně pokochat sami.

Zajímavé je, že hrdinčina kamarádka, taktéž nakažená okultismem, má být dcerou kazatele, který nebezpečnou fantasy sérii chová v oblibě. Autor komiksu se tak svérázně vypořádává s faktem, že ne všichni jeho souvěrci vidí v Potterovi dílo Satana – anglikáni koneckonců poskytli pro účely natáčení filmové adaptace třeba i svoji katedrálu.

Podezíravě ale na mladého kouzelníka hleděli i představitelé největší křesťanské církve, totiž katolické. V oficiálních vatikánských novinách L’Osservatore Romano vyšel třeba už v roce 2008 článek Edoarda Rialtiho, v němž autor srovnává sérii s Pánem prstenů J. R. R. Tolkiena. Netřeba snad dodávat, že to pro Harryho knížky nedopadá nejlépe.

Rialtimu vadí pozitivní vyobrazení čarodějnictví či manipulace předměty i lidmi skrze okultní síly a tvrdí dokonce, že v Potterově světě účel světí prostředky. Před mudly ostražitě střežený svět čar prý odráží starověkou gnózi, která konkurovala křesťanství v prvních staletích jeho existence a smysl všehomíra hledala v tajném vědění.

Závoj kouře čpící sírou obklopuje bradavickou školu čar a kouzel. (zdroj)

Stěžuje si také na titulního hrdinu, v němž vidí antitezi Froda Pytlíka nebo čtyř sourozenců ze Lva, čarodějnice a skříně (Letopisy Narnie). Zatímco právě zmínění údajně zastupují archetyp prostého člověka z lidu, který vítězí skrze své ano, jímž odpovídá Bohu, Harry Potter se se svými výjimečnými schopnostmi už narodil, podobně jako postavy z pohanských mýtů.

Své varování pak Rialti uzavírá konstatováním, že nenáboženský hrdina je mnohem horší než ten zcela explicitně protináboženský – což je zajisté originální názor. Nakolik autor článku Pottera interpretuje a nakolik se na něj jen snaží připlácnout vhodné nálepky, nechám na zvážení laskavého čtenáře.

Posledních pár odstavců jsme se pohybovali v dost teoretické rovině, pojďme proto změnit téma. Nedávno zesnulý exorcista Gabriele Amorth si například vůbec nebral servírky a neomylně za pestrobarevnou obálkou knih o mladém kouzelníkovi rozpoznal znamení samotného krále temnoty. Rowlingovou vinil z vytváření falešné distinkce mezi světlou a temnou magií, neboť obě vedou do náruče Satana.

Obálka Řádu temnoty. (zdroj)

Vůbec nejchladnější vztah pak mají k Potterovi katolíci konzervativnější. Ve Francii vznikla dokonce publikace nazvaná s patřičným melodramatickým citem Harry Potter a Řád temnoty (Harry Potter et l’Ordre des Ténèbres). Pokud čtete ve francouzštině, můžete ji sehnat třeba na Amazonu.

Zahraniční sekci křížových tažení proti fantasy knížce uzavřu zmínkou o křesťanské verzi kouzelnického příběhu, která vznikla v rámci fanfikční tvorby. V ní se Harry dostává na Bradavickou školu zázraků a modlitby, když jej Hagrid zachrání ze spárů ateistické, v evoluci věřící nevlastní rodiny. Tetě Petunii nepomůže ani odvolávání se na Richarda Dawkinse – když je vyzvána, aby vznik druhů přirozeným výběrem prokázala, jenom mlčky zírá.

Harry proto jasnozřivě rozpoznává pomýlenost evolučního učení, ocituje své tetě na rozloučenou evangelium a popřeje Dursleyovým, aby byli jednou spaseni. V Bradavicích už na něj čeká reverend Brumbál se svou manželkou Minervou (to asi aby se očistil z podezření, že je homosexuál). Místo mávání hůlkou pak stačí sepnout ruce a zázrak se stane natotata.

Zbytek tohoto zajisté vzrušujícího příběhu naleznete na webu fanfiction.net, opět samozřejmě v angličtině. Vstup na vlastní riziko.

Svůj článek zakončím letmou exkurzí na několik tuzemských webů. Harry Potter si vysloužil letmou zmínku na známém českém humoristickém serveru Protiproud. Kontrarevoluční magazín Petra „já z opice nepocházím“ Hájka vyčítá knižní a filmové sérii relativizaci hodnot či fascinaci magií a rituály, načež ji nazývá škvárem. Smíšené pocity čiší z odpovědi kněze na otázku, zda je Harry Potter závadná literatura. Své výhrady prezentovali i představitelé Církve bratrské.

Kuriozitou je pak článek na webu katolického FATYMu, který mezi hypertextovými odkazy na weby dokazující ďábelský původ čarodějnické ságy vložil i link na jeden psaný „v anglištině“. V něm údajně nalezneme útržek rozhovoru, v němž se Rowlingová explicitně hlásí k satanismu a posmívá se Ježíši Kristu.

Pro jistotu jsem si stránku s odkazem vyfotil, kdyby čirou náhodou někdy v budoucnu zmizela. (zdroj)

Žádný takový rozhovor ale samozřejmě neexistuje. Autoři článku z FATYMu totiž umějí anglišky akorát tak dobře, aby dokázali kostrbatě přeložit těch několik rouhavých vět. Že ale šokující informace převzali ze satirického, mystifikačního serveru The Onion, jim nicméně zjevně vůbec nedošlo.