![]() |
Článek byl původně vydán 29. 6. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz. |
Šestá série Hry o trůny vsadila na osvědčený recept. V prvních
několika epizodách zlehka rozehrávala příběh, znovu představovala staré
známé (třeba Ohaře) a více či méně úspěšně se snažila maskovat, že se
vlastně nic moc neděje. Přesně v polovině pak již skoro klimbajícího
fanouška vytrhla z letargie, aby mu vzápětí naservírovala nadupaný
závěr. Tečka, recenzi mám z krku! Anebo možná ne tak úplně.
Jelikož se na severu rýsuje střet
přeživších Starků a Boltonů, připravuje mu scénář pole. Jednak musí
diváka utvrdit v Ramsayho statusu opravdu, ale opravdu certifikovaného
zmetka, se kterým nejsou a nebudou žádné špásy. K tomu dobře poslouží
oběť několika sekundárních charakterů, kterou už dříve rozebíral Walome.
Zároveň se Jon Sníh stále nachází v superpozici stavů mrtvosti a
živosti, jakkoli však většina diváků o jeho budoucnosti nemá větších
pochyb.
V Králově přístavišti poletují rozzuření
vrabčáci a jejich dotěrné skřehotání o sedmi bozích formuje jižní linku
přinejmenším stejně, jako výše zmíněný konflikt utváří tu severní.
Protihráčem obratného Nejvyššího septona přitom není neschopný dětský
král Tommen, ale ani jeho manželka Margaery Tyrell, která prozřetelně
zavrhuje přímou konfrontaci. Královna matka Cersei přitom postrádá
diplomatický um a citlivost své snachy, jež nahrazuje ocelovou vůlí. Za
takových okolností se pak vztahy mezi Rudou baštou a Baelorovým septem
nutně vyhrotí.
Here be spoilers. V tomto ohlédnutí za šestou sérií Hry o trůny naleznete spoilery, zvláště pak k páté, deváté a částečně i desáté epizodě.
Daenerys Targaryen znovu objevuje kořeny
své moci. Její návrat mezi Dothraky ji nutně vede k přehodnocení
dosavadního vývoje kuriózní kampaně napříč Zátokou otrokářů. Končí trpné
sezení v Meereenu a Tyrion svými hloupými vtipy nahlodává upjatost
královniných stávajících rádců. Nejslavnější trpaslík na světě
samozřejmě bez větších problémů zvládá handrkování s despoty, kterých už
během života potkal nepočítaně.
Mezitím v Braavosu Arya Stark pokračuje
ve svém výcviku a dosahuje značných pokroků. Už v páté sérii jsme přitom
viděli, jak na sebe vzala cizí podobu během vraždy Meryna Tranta. Vrah,
který se může proměnit v kohokoli jiného je přitom vrahem takřka
nepolapitelným, takže se před tvrdě trénující dívkou otevírají netušené
obzory.
Bezmocný není ani její bratr a
protagonista poslední z důležitých dějových linek, Bran. Už dříve
dokázal vstoupit do mysli několika živých bytostí, postupně se však učí
létat. Létat skrze minulost a také skrze budoucnost. Blíží se však Noční
král a první střetnutí s ním nepřežijí zlovlk Léto, poslední děti lesa
ani samotný Tříoká vrána. V dramatickém závěru páté epizody (The Door) umírá také Branův hřmotný nosič Hodor, u jehož skonu se krátce zastavíme.
![]() |
Zima přišla. Po pěti sériích neustálého ohlašování už bylo načase. (zdroj) |
Našli se tací, kdož tvrdili, že Hra o trůny (respektive Píseň ledu a ohně) už nemohla zajít dále, co se týče brutality a syrovosti. Mluvili tak o Rudé svatbě, mluvili tak o upálení Shireen.
Mýlili se.
Mnohé postavy zahynuly mimořádně krutě, o
tom žádná. Jejich život ukončili válečníci, traviči i intrikáni.
Hodorův život ale nejenže dospěl k nepříliš šťastnému konci, byl navíc
samotnému Hodorovi již od mládí ukraden. Z mladého a zdravého Wyllise
učinil telepatický příkaz slabomyslného sluhu a podřídil celý zbytek
jeho existence jedinému okamžiku ve vzdálené budoucnosti.
Když pak tento moment konečně nastává a šokovaný divák pochopí význam Hodorova jména, zasazuje George R. R. Martin (kterému musíme poděkovat především)
svůj poslední úder. Zabíjí totiž postavu, která nemá žádný podíl na
násilí, politických machinacích a všudypřítomné nenávisti Západozemí.
Ukazuje, že zlo může potkat i toho nejnevinnějšího z nevinných a nemusí
existovat žádná cesta, mu uniknout.
Skript nicméně podobně působivé momenty
nenabízí vždy a čas od času dokonce působí dost odfláknutě. Nemusíme se
snad ani bavit o přednostech zdravého spánku a teplého jídla, které v
součinnosti bleskově vyléčí i rozsáhlá poranění. Jen hnidopich by pak
rozvažoval o magických vlastnostech Ramsayho psů, kteří se umí během
několika chvil dokonale zneviditelnit.
![]() |
Ještě jednou k Hodorovi. Wyllis nebo Walder? HBO Česká republika pořád nemá jasno. (zdroj) |
Nejvíc totiž bije do očí zjednodušování
děje a s ním související problémy s rychlým přesunem postav. Malíček se
už dříve dokázal telepetyrovat přes rozsáhlé části Západozemí, nyní však
hravě překonává celý Sever (velký zhruba jako zbylých šest království,
zasněžený a pod vládou Boltonů) a to rovnou několikrát. Podobně jedná i
Brienne či další postavy. Kam se podělo její pomalé tempo při transportu
Jaimeho do Králova přístaviště?
Vždycky jsem obdivoval, jak dokážou scénáristé Martinovu
předlohu osekat na nezbytné minimum. Zvlášť v prvních sériích se jim
mimořádně dařilo filtrovat všechny nadbytečné motivy z knih, popřípadě
je zahrnout skrze vizuální stránku či chytře umístěnou zmínku v
rozhovoru. To se autorské dvojici občas daří dodnes („zbavit se jednoho
či dvou strýců“), ne pokaždé ale postupují s nutným jemnocitem.
Markantní je zejména degradace prostého
obyvatelstva na nemyslící poskoky důležitých postav seriálu. Snaha o
získání přízně mlčícího davu či pokusy o zvládnutí jeho nelibosti často
tvořily páteř některých linií příběhu. Nyní však prostí poddaní více či
méně trpně snášejí i dost drastická rozhodnutí svých vůdců. Zmiňme
alespoň spojenectví seveřanů s divokými, které je obdivuhodně
neproblematické, nebo naopak jejich nulovou reakci na smrt příslušníka
vládnoucího rodu.
V první polovině série navíc naprosto
nefunguje charisma Daenerys, zejména kvůli dost polovičatým snahám
rekapitulovat některé z jejích předchozích působivých výstupů, jen se
změněnými kulisami. Výsledné scény diváka na zadek fakt neposadí a nutí
spíše k pláči – nebo hůř, k smíchu.
Proniká-li do Hry o trůny pokradmu to horší z hollywoodské filmové produkce, dokáže se zároveň seriál inspirovat i v dobrém. Devátá epizoda (Battle of the Bastards)
přichází s mrtvolami nakupenými jak po bitvě u Verdunu, strategickým
uvažováním veverky hopkající po šachovnici a neschopností vrazit obrovi
do ruky bitevní vánoční stromeček, zato ale poprvé za posledních čtrnáct
let prezentuje tvrdé, inovativně zachycené střetnutí.
![]() |
A tenhle záběr. Žádné CGI, skuteční jezdci na skutečných koních. Koho nemrazilo, není člověk. (zdroj) |
Kamera nejen tu, ale vlastně napříč
celým seriálem předvádí parádní kousky, před jejím objektivem pak ani po
pěti sériích neklesla úroveň hereckých výkonů (a dostali jsme Lyannu
Mormont). Nejpůsobivější je ale soundtrack, na jehož hřmících motivech
se musel Ramin Djawadi skvěle vyřádit, melodie jednotlivých rodů se proplétají a vzájemně spolu soupeří.
A závěrečná epizoda?
Miguel Sapochnik
dokázal, že brilantní režii neschovává jen pro velkolepé bitevní scény.
Komorní rozjezd s mrazivým podkresem chytí diváka pod krkem a nedovolí
mu vydechnout, dokud nezaplane oheň. Všechna hluchá místa předchozích
dílů zůstávají zapomenuta, splachuje je nepřetržitý proud zvratů a
výrazných posunů v ději. Kastrace série ve prospěch monumentálního
závěru sice daleko čpí lacinou snahou udržet po celý zbytek roku ten
správný hype, přesto jednoduše funguje. Až moc dobře.
Přesto neodpustím. Šesté klání o trůny
si zle zahrává se standardy, na něž si fanoušci stačili zvyknout, a
zachází přitom mnohem dál než předchozí dvě série. Jak v dobrém, tak ve
špatném, jako na houpačce. Přízeň si dokázala udržet, všeobecné nadšení
dokonce i zvýšit, ale riskuje úplnou ztrátu tváře. Byl bych proto moc
rád, kdyby se pokračování opět více soustředilo na konzistenci scénáře a
nespoléhalo se slepě na to, že takové CGI draky v telce ještě nikdo nikdy neviděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat