 |
| Článek byl původně vydán 4. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz. |
Skrytá země získala své jméno díky pásu hor, který ji ze všech stran odděluje od okolního světa. Světa, který obývají především nestvůry odporné svým vzhledem i povahou. Kdyby mohly, vyvalily by se voje nesčetných bestií skrze pětici průsmyků a spálily lidské říše i země elfů na popel. V cestě jim však stojí nejtvrdší válečníci, které božský kovář Vraccas vytesal ze samotné skály: trpaslíci. Dnes společně otevřeme stránky jejich kroniky, která se po deseti letech opět vrací do centra pozornosti.
Úkol svěřený shůry plnilo Pět kmenů
s odvahou a nezdolností sobě vlastní. Pak ale zchvátila obránce Kamenné
brány zákeřná choroba a noví, dosud neznámí alfští nepřátelé udeřili
s nečekanou silou. Smrtelní nepřátelé elfů svou neuvěřitelnou krutostí
nakonec dokázali obranu trpaslíků zlomit, a umetli tak cestu svému
hrůznému pánovi, démonu Mrtvé země. Kdo zemře na půdě, nakažené děsivou
mocí temnoty, povstane k novému životu v nenávisti.
Zadržet nebezpečí ze severu se rozhodli
magusové a magy, lidští kouzelníci. Jejich síly sice drží démona
v šachu, ten se nicméně lstí a úkladem stále probojovává hlouběji a
hlouběji do nitra Skryté země. Mračna nad kdysi mírumilovnými zeměmi
elfů a lidí se stahují – a trpaslíci, kteří by snad ještě dokázali vývoj
událostí zvrátit, trpí nejednotou.
Německý spisovatel Markus Heitz prorazil ve své domovině již sérií Ulldart, teprve Trpaslíci
z něj však učinili mezinárodně známého autora. Není divu, neboť
v prvním svazku zatím čtyřdílné série mistrovsky využil zavedených
stereotypů ve fantasy a stvořil ze svých podsaditých svěřenců autentický
národ, aniž by zabředl do nejhoršího klišé. Analýzu si však zaslouží
hlavně způsob, kterým vystavěl svůj příběh.
Do toho nás totiž uvede Tungdil Bolofar,
trpaslík nalezenec, kterého vychoval mocný magus Lot-Ionan Trpělivý.
Z mého pohledu jde o bezmála geniální tah. Autor totiž neochudí své
čtenáře o hrdinu z řad titulního národa, zároveň ale dostane příležitost
elegantně a zároveň přirozeně představit podstatné rysy trpaslíků ve
svém světě. Spolu s Tungdilem si tak budete k jednotlivým místům,
postavám a událostem teprve vytvářet vztahy, což vás snadno vtáhne do
děje.
Kniha pochopitelně není perfektní. Ďábel
je v detailech a zdá se, že tentokrát soužil nejen samotného
spisovatele. Postavy kolem sebe místy až trochu moc rozhazují zlaťáky,
platit cenným kovem za rozbité okno mi přijde poměrně absurdní. Hned ve
druhé větě první kapitoly třískne do očí opakování slov, úplnou výjimkou
nejsou ani další zločiny na psané formě českého jazyka (třeba chyby
v používání čárek).
Zatímco mnohé z výše zmíněného můžeme
klást za vinu tuzemskému překladu, spisovateli neodpustím občasnou
nekonzistenci. Nehodlám spoilovat, takže vám při čtení těch pár přehmatů
pravděpodobně unikne, ale když se do knížky pustíte poněkolikáté, už si
zkrátka všímáte. Připravte se také na to, že se zpočátku v reáliích
Skryté země nebudete tak docela orientovat, brzy to však přejde.
Nezapomeňte, že si Heitz čas od
času zkrátka neodpustí trošku patosu a ten ve výsledku z některých
stránek přímo odkapává. Vzhledem k povaze trpaslíků mi takový postup
přijde správný, některé čtenáře však zdůrazňovaná aura heroismu dokáže
odradit. Slabším povahám pak musím sdělit, že se autor nejenže nebojí
krve a dalších rozmanitých tělních tekutin, nýbrž neváhá do morbidních
detailů popisovat nezvykle syrové scény utrpení.
V každém alfovi je kousek umělce a tito
sliční a sadističtí přisluhovači Mrtvé země považují vzhledem k vlastní
nesmrtelnosti umírání za nejzajímavější fenomén. Neváhají proto stáhnout
poraženého nepřítele z kůže a pomalu schnoucí krví zachytit okamžik
svého vítězství v tisícerých odstínech červené. Žijí koneckonců
v nemilosrdném světě, kde se smrt nevyhýbá mužům, ženám ani dětem.
Heitz se nebojí archetypů a mnohé
z jeho postav lze roztřídit jednoduše na kladné a záporné. Odvažuji se
však tvrdit, že jde o autorský záměr, neboť v následujících knihách
série procházejí mnohé charaktery složitým vývojem, hranice dobra a zla
se láme ve spektru šedé a bývalí nepřátelé spolu kráčejí bok po boku.
K tomu se ale dostaneme zase až někdy příště. Nyní totiž nezbývá než konstatovat, že první Trpaslíci
začínají velmi ambiciózně. Tíha dílčích neduhů jim sice spočívá na
shrbených zádech, podsadité děti kováře se s ní však snadno vyrovnají.
Pokud jste s nimi až dosud neměli tu čest, je nejvyšší čas to napravit.
Už jen proto, že se v současné době chystá plnohodnotná videoherní
adaptace Tungdilova příběhu a na pulty knihkupectví zamíří pátý díl celé
série, Triumf trpaslíků.
Žádné komentáře:
Okomentovat