úterý 16. srpna 2016

Přijďte si pro svou Poslední odměnu!

Článek byl původně vydán 16. 8. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz

Krátký studentský film Poslední odměna potkal podivný osud. Původně vznikl výhradně pro festivaly, avšak po smrti autora předlohy Terryho Pratchetta jej režisér umístil na YouTube, aby uctil spisovatelovu památku. Vlivem této zmatečné dvojí premiéry má dnes, více než rok po zpřístupnění veřejnosti, snímek pouhých 12 000 zhlédnutí. Zasloužil by si jich přitom mnohem více. Vždyť kolik českých autorů kdy tvořilo podle díla krále humoristické fantastiky?

Na prostoru necelých čtyřiceti minut odvyprávěl Ladislav Plecitý, režisér a scénárista v jedné osobě, příběh spisovatele Kevina Jareše. Ten sice oslnil svět svou šestadvacetidílnou ságou o barbaru Erdanovi, jeho osobní život však stojí za starou bačkoru. Jarešův agent je bezskrupulózní hrabivec, přítelkyně Nikola už nedokázala dál snášet Kevinovo pití, kouření a věčné vysedávání u počítače, kde vznikala dobrodružství z magické Chimérie.

Frustrovaného autora nenapadne nic lepšího, než znovu kecnout před obrazovku a začít datlovat další pokračování barbarových eskapád. Rozhodne se svého hrdinu zahubit. Jaké je však spisovatelovo překvapení, když se následujícího rána Erdan objeví přede dveřmi a vyžaduje svou poslední odměnu. To proto, že Kevin do jednoho ze svých příběhů vepsal kouzelnou větičku: Každý, kdož zahyne v boji, bude hodovat a hýřit v domě svého stvořitele na věky.


Dal jsem si tu práci a přečetl jsem si původní povídku Terryho Pratchetta, od níž se scénář v několika detailech odlišuje. Následující řádky se proto budou nést i v duchu srovnávání.

Zatímco Plecitého Poslední odměna začíná pozvolna, předloha skočí do děje rovnýma nohama a předcházející události pouze naznačí formou stručné retrospektivy. Oba způsoby fungují, filmové podání ale překonává původní verzi postupným gradováním příběhu a daří se jí skvěle představit postavy, prostředí a atmosféru díla.

Na tomto místě jen podotknu, že snímek akomoduje reálie povídky tak, aby lépe sedly do českého prostředí. To se projevuje změnami některých jmen (protagonista se i v českém překladu jmenuje Kevin Dogger), nebo třeba záměnou Sousedů za v naších luzích a hájích přeci jen známějšího Dr. House.

Chudák barbar se sotva rozkoukal a už se musí civilizovat. (zdroj)

Úpravami prošel i samotný závěr a finální pointa. Po mém soudu opět vyznívají daleko silněji v Plecitého adaptaci, která sjede do titulků přímo ve chvíli rozuzlení. Drobné dovysvětlování, o které se snaží Pratchett, možná zbytečně rozmělňuje efekt klíčového momentu krátkého díla na čtenáře.

Britský spisovatel však naopak suverénně vládne ve ztvárnění proměny klíčového charakteru barbara Erdana a celkové vyznění jeho Poslední odměny tak dopadá přesvědčivěji. Snímku tu trošku podráží nohy jeho audiovizuální formát, který jinak vyprávění naopak většinou prospívá. Výtku si ale bezesporu zaslouží dialogy – ty Plecitý skoro bezezbytku převzal z povídky. Jenže zatímco tam fungují bez větších problémů, na obrazovce začínají místy šustit papírem. Hlasitě.

Vaše uši si nicméně stěžovat nebudou. Jak by mohly? Soundtrack dostává atmosféru na úplně jinou úroveň, od prvního okamžiku vás přiková k židli a možná dokonce zjistíte, že je silně návykový. Poslechnout si jej naštěstí opět můžete na YouTube.

Podobně se vydařila i ta trocha digitálního kouzelnictví, kterou v Poslední odměně najdete. To, že film z ekonomických důvodů nahradil spektakulární smrt barbara Erdana pod lavinou za prosté zabití nepřátelskou přesilou, mu zajisté odpustíte. Hrdinův poslední vzdor i tak dopadl na výbornou a úvodní záběr prastaré ruiny, v níž se střetnutí odehrává, by nijak nerušil ani v Neočekávané cestě Petera Jacksona.

Vzpomeňte si na Azogovu návštěvu na Větrově z Hobita. (zdroj)

Dobrou práci odvedli ale i herci, skvěle typově obsazení. V případě hlavních postav jde o známá jména, amatérských výkonů se tedy rozhodně bát nemusíte.

Co dodat? Nestydím se za to, že je pro mě Poslední odměna jedním z nejlepších českých filmů posledních let bez ohledu na žánr. Bavil jsem se u ní o dost lépe než u leckterého nabušeného blockbusteru a rozhodně mi více utkvěla v paměti. Zbývá jen doufat, že se z titulku díla nestane nomen omen a Ladislav Plecitý nás v budoucnu obdaří dalšími projekty podobné kvality. Režiséry, kteří jsou schopni točit kvalitní fantasy, žánr zoufale potřebuje.


Poslední poznámka na závěr. Píšete-li občas něco sami, v Poslední odměně se více či méně najdete.


Žádné komentáře:

Okomentovat