pondělí 10. července 2017

Z deníčku návštěvníka kina

V mé práci se tak nějak předpokládá, že si budu udržovat přehled o současné kinematografii. Rozhodl jsem se to dělat svým nejoblíbenějším způsobem, totiž častým chozením do kina. Jsem totiž hrdým příslušníkem již čtvrté generace naší rodiny, pro kterou je kino preferovaným způsobem sledování filmů a poprvé v životě mám taky na pravidelné návštěvy peníze.

Popcorn asi nikdy nepochopím. Zkouším ho každou chvíli, ale pořád chutná jako připálený vzduch.

Chodím proto v současné době za kulturou zhruba čtyřikrát do měsíce, hlavně na obří americké blockbustery. Už to takhle dělám asi čtvrt roku a rychle jsem vypozoroval, že se začínají měnit moje divácké návyky. Jak? Zhruba tímhle způsobem:
  • Když jsem chodil do kina dřív, rezeroval jsem si lístek na webu a pak jsem dorazil půl hodiny předem zaplatit a nasávat atmosféru (a kupovat ilegální jídlo v nedalekém supermarketu). Teď chodím načas nebo se zpožděním, lupen kupuju kartou přes internet a nechávám si ho posílat do mobilu jako SMS. 
  • Býval jsem schopen bez problémů přežít čtvrthodinu reklam a trailerů. Teď se ji snažím vyblokovat pozdním příchodem, návštěvou toalety nebo počítáním oveček v hlavě. Když každý týden vídáte ty samé upoutávky, je to nutná sebeobrana.
  • Nesnáším Fantu. Neměl jsem ji rád ani předtím, ale má děsně stupidní reklamu, která hraje úplně přede vším. Mrzí mě jenom, že ji nemůžu přestat pít a připravit ji tak o zisky.
  • Chodím na předpremiéry. Jo, často bývají o deset korun dražší, ale já mám účet na Redditu a brzké zhlédnutí novinky je moje jediná obrana před spoilery.
  • Píšu tvrdší recenze, protože mám s čím bezprostředně srovnávat. A taky nově objevený osobní zájem na tom, abych nevyplázl pytel škváry za nějakého dalšího Posledního rytíře.
  • Do sálu už moc nepašuju jídlo. Když už, tak pořádné. Idioti, co tahají do sálu bonpari a podobné šustící zrůdnosti by měli být postavení ke zdi... samozřejmě proto, aby tam sledovali místo filmu broučky a cement mezi cihlami, za koho mě máte? Čokoláda teče a rychle se přejí, slazené mléko se hodí spíš pro aktivní odpočinek. Doporučuji jelly beans, tic-tac (pomeranč nebo tu zelenočervenou krabičku, ať je v ní cokoli) a ovocné lentilky.
  • Nevybírám místo uprostřed sálu, ale uprostřed před plátnem. Nevěřili byste, jaký rozdíl v tom někdy je.
  • Větší sál = lepší sál. Rozdíl mezi Surround 7.1 a Atmosem poznám jenom v technologické upoutávce a v samotném filmu ne, takže ho neřeším. Zásadně nechodím na třidéčko a především ne na dabing (Oood-vaa-huu!), pročež mě nakrklo, když třeba Spider-Mana promítali jen v jediné titulkované verzi v menším sále.
  • Nehodnotím filmy na ČSFD, i když mi to jedno zdejší kino neúnavně doporučuje. Účet tam mám, ale za jeho obsah se s odstupem času spíš stydím a jsem líný ho dát do pořádku.
  • Na předpremiéře Mumie jsem vyhrál permanentku na bowling zrovna ve chvíli, kdy jsem si pochvaloval, že mě před nutností sejít dolů a převzít výhru chrání zákony pravděpodobnosti. Jednak jsem zapomněl na Murphyho zákony, jednak jsem podcenil vliv několikanásobného losování. Je to snad první věc, kterou jsem v životě vyhrál, takže je mi samozřejmě k ničemu (do Šantovky daleko). Pokud má někdo zájem, platí ještě do konce července. Snažil jsem se ji vnutit už leckomu, tak neváhejte.

Žádné komentáře:

Okomentovat