středa 26. července 2017

Valerián hrdinně bojuje s příšerným scénářem

Článek byl původně vydán 26. 7. 2017 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

V pár staletí vzdálené budoucnosti lidstvo expandovalo do vesmíru, potkalo se s hromadou inteligentních druhů a založilo kosmopolitní město, které cestuje volným prostorem směrem k Magellanovu oblaku. Taková je základní premisa populárního komiksu, podle kterého nyní francouzský režisér Luc Besson (Lucy, Pátý element) natočil vysokorozpočtový sci-fi akční film.

Jeho hrdiny jsou seržantka Laureline a samozřejmě major Valerián. Ten zrovna vegetí na virtuální pláži, když jej zasáhne energetická vlna přinášející vzpomínky jakési perly lovící divošky z planety vzdálené přes půl galaxie. Valerián to moc neřeší, protože se mu nejspíš stala už i spousta divnějších věcí, pak ale vyrazí na tajnou misi a během akce zničehonic bytosti ze svého snu potká.

Ocitá se v nezáviděníhodné situaci. Předně musí přežít, chce ale také samozřejmě rozplést zašmodrchaná vlákna vedoucí k minulosti a odhalit tajemství, které vedlo k cizím vzpomínkám v jeho hlavě. Pak taky ještě musí urovnat vlastní vztah s Laureline, která je mu partnerkou nejen ve zbrani a stávající model soužití jí už začíná lézt na nervy.

Postavy se připoutávají tak často, že mám pocit, že film sponzoroval BESIP. (zdroj)

Ze dvou odstavců to asi nepoznáte, ale celý scénář je naprosto dementní na mnoha různých úrovních. Základní zápletka trpí překombinovaností, nedokáže diváka pohnout k tomu, aby se zajímal o postavy a navíc její vývoj zpravidla dokážete předvídat přinejmenším na dvacet minut dopředu. Hrdinové i padouši občas dělají připitomělá rozhodnutí a nechovají se tak, jak bychom logicky očekávali (otevřené vzepření se rozkazům je víceméně přehlíženo).
Z nějakého záhadného důvodu se hrdina v titulcích jmenuje Valerián, v názvu filmu se ale píše bez diakritiky jako Valerian.
Jindy umělá inteligence Valeriánovi a Laureline vysvětluje z pohledu jejich vesmíru naprosté banality, jen aby se divák dočkal trochy expozice. Když někdo z dvojice na delší dobu zmizí ze scény, nechá ho snímek zpravidla nečinně čekat na jednom místě, zatímco ten druhý plánuje a provádí záchrannou operaci (se kterou si zpravidla dává docela načas a vyjde mu jen díky neuvěřitelné shodě náhod a značné improvizaci).

Elitní agenti se nechovají jako profesionálové, jejich velitelům bych nesvěřil ani partu dětí z mateřské školky, a podobnými vadami trpí snad každá důležitá postava z příběhu. Pokud tohle není znamení mizerného scénáře, pak netuším, co jiného. Psal ho navíc samotný Luc Besson, takže si za to může sám.

Místní obdoba Jar Jara Binkse. (zdroj)

Na druhou stranu je ale vesmír Valeriána fascinující, kýčovitě barevný a plný bizarních, monumentálních, zajímavých nebo jinak divácky atraktivních předmětů, staveb, dopravních prostředků a potvor. Libovolné tři minuty filmu obsahují zajímavější nápady než celá sedmá epizoda Star Wars. Snímek se v tomto snad nejvíc ze všeho podobá Strážcům Galaxie.

Akce je zběsilá, strhující a většinou kupodivu i docela přehledná. Hrdinové se v ní dostávají do absurdních situací, které dle možností řeší buď velmi kreativně, nebo velmi destruktivně. Dočkáme se honičky pozemní i vzdušné, přestřelek a třeba i šermířského souboje – prostě všeho, co byste si v podobném žánru jenom mohli přát. A většinou je na co se dívat! O to víc bolí, že jediné nudné akční scény zlovolně číhají v závěrečné třetině.

Herecké výkony vás do kolen nedostanou, ale Dane DeHaan a Cara Delevingne mě přesto příjemně překvapili. Ve svých předchozích rolích mě nezaujali, takže jsem očekával nesympatickou ústřední dvojici. Představitelům sice skutečně chybí vzájemná chemie, ale nejsou nijak zvlášť toporní a role jim vlastně věříte. Nejzajímavější postavou je nicméně Bubble, které ale Besson nedopřeje příliš prostoru a navíc ji hraje jistá slavná barbadoská zpěvačka. Pokud nemáte moje štěstí a poznáte ji podle obličeje, nejspíš vás to bude při sledování rozptylovat.

Podtrženo sečteno, Valerián se přeci jen mezi konkurencí udrží nad průměrem, byť jen velmi lehce. Měl být přinejmenším o půlhodinku kratší, slušel by mu scénárista, který neobětuje jednomu fórku nebo wow momentu zbytek snímku, a neuškodilo by ani několikero castingových změn. Příjemně se ale liší od běžné současné produkce a jeho fantaskní svět by si rozhodně zasloužil druhou šanci.

úterý 11. července 2017

Spider-Man se vrací ke kořenům. Stojí za to ho doprovázet

Článek byl původně vydán 11. 7. 2017 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Těžko by se asi v současné době hledal unavenější žánr než do omrzení opakované sólové superhrdinské filmy. Již třetí moderní reinkarnace Petera Parkera alias Spider-Mana měla všechny předpoklady stát se schematickou, ničím nevyčnívající komiksovou adaptací ve stylu loňského doktora Strange. Velmi mě proto těší, že mohu oznámit, že se nový snímek všem nejnebezpečnějším nástrahám vyhnul, a dokonce patří mezi nejlepší kousky, které zatím Marvel přivedl na velké plátno!

Když Tony Stark loni mladého pavouka naverboval do běsnící Občanské války, Peter byl úplně na větvi. Jeden z nejslavnějších hrdinů planety si ho všiml, vzal ho do týmu a dokonce mu věnoval zbrusu nový, nadupaný oblek! Úvod nového filmu nám ukazuje, jak si Spider-Man nově získanou pozornost užívá a jak se těší na svou nadcházející kariéru v řadách Avengers. Záhy jej ale čeká studená sprcha.

Roberta Downeyho je ve filmu přesně tak akorát. (zdroj)

Boje utichly a pro superhrdinu teď nikdo nemá využití. Stark Parkera (docela odůvodněně) považuje za nezkušeného zelenáče, který se má ještě hodně co učit, a pověsí ho na krk Happymu Hoganovi. Ten se s nějakým děckem z Queensu už vůbec nehodlá zahazovat, takže Spider-Man končí jako lokální ochránce spravedlnosti, který většinu času tráví lovem zlodějů kol a mařením podobných drobných neplech.

Tato nezáviděníhodná kariéra ho ale stojí veškerý volný čas, který by jinak mohl trávit se svými spolužáky – jmenovitě s kamarádem Nedem nebo krásnou Liz. Aby toho nebylo málo, v ulicích se objeví gang, který ze zbytků mimozemských technologií staví nebezpečné zbraně a potom je prodává lupičům. Pro Starka jsou tihle chlápci příliš malé ryby, Petera ale začínají jejich aktivity znepokojovat a pověsí se jim na stopu.

Scénář na první pohled nevypadá nijak zvlášť objevně, ale umožňuje prokreslit obě stránky života našeho hrdiny a jelikož vypráví o dospívání a hledání místa ve společnosti, skvěle funguje i jako úvodní snímek nové postavy. Příběh boduje častými odkazy na zbytek univerza, působí díky tomu živě a dokáže diváka vtáhnout. Funguje většina vtípků, občas se dočkáme i překvapení a co je vůbec nejlepší: daří se budovat napětí!

V době, kdy už skoro všichni hrdinové pevně vládnou svými schopnostmi a sebevědomě je používají, musí mladý Spidey ustavičně improvizovat a leckdy si u toho doslova rozbije zobák. I jeho duchapřítomná akce často nevyjde tak úplně podle plánu a chudák vystresovaný Parker pak musí hledat ještě kreativnějš, a ještě zoufalejší řešení, na což jsme si už stihli docela odvyknout.

Fun fact: Tenhle záběr vznikl jen pro trailer. Ve filmu není. (zdroj)

Iron Man, který okupoval plakáty i trailery, je dávkován velmi rozumně. Objevuje se právě tak často, aby za Petera nemohl řešit všechny jeho problémy, a drží se v pozadí. V instruktážních videích také krátce uvidíme Captaina Americu, vzor veškeré mládeže (protože proč nepouštět ve škole záběry válečného zločince na steroidech). Marvel je očividně hodně rád, že může Spider-Mana s ostatními hrdiny opět propojit, o čemž svědčí třeba i úvodní přehnaně triumfální znělka, kopírující ikonický seriálový hudební motiv.

Skoro každou scénu, ve které se objeví, si pro sebe ukradne Vulture Michaela Keatona. Toho se nebojím označit za nejlepšího záporáka, kterého kdy Marvel měl – uvěříte mu jeho motivaci i padoušský plán. Ten je tentokrát mnohem civilnější, než v komiksech bývá zvykem, a přitom pořád dost hrozivý, takže Petera patřičně motivuje. Poprvé po letech nejde o záchranu vesmíru nebo planety, což působí neuvěřitelně občerstvujícím dojmem.

I díky tomu připomíná Homecoming ze všeho nejvíc teenagerskou verzi prvního Iron Mana. Soustředí se na postavy, zabaví povedenými vtípky a buduje okolo vás propracovaný, zajímavý svět. Pokud vám to zní jako doporučení, přesně tak je to míněno. Jedinou výraznější vadou nového Spider-Mana jsou totiž poměrně nezajímavé akční scény. Jinak jde o zdaleka nejzábavnější lehkomyslný letní blockbuster za hodně, hodně dlouhou dobu. Neměli byste ho minout.

pondělí 10. července 2017

Z deníčku návštěvníka kina

V mé práci se tak nějak předpokládá, že si budu udržovat přehled o současné kinematografii. Rozhodl jsem se to dělat svým nejoblíbenějším způsobem, totiž častým chozením do kina. Jsem totiž hrdým příslušníkem již čtvrté generace naší rodiny, pro kterou je kino preferovaným způsobem sledování filmů a poprvé v životě mám taky na pravidelné návštěvy peníze.

Popcorn asi nikdy nepochopím. Zkouším ho každou chvíli, ale pořád chutná jako připálený vzduch.

Chodím proto v současné době za kulturou zhruba čtyřikrát do měsíce, hlavně na obří americké blockbustery. Už to takhle dělám asi čtvrt roku a rychle jsem vypozoroval, že se začínají měnit moje divácké návyky. Jak? Zhruba tímhle způsobem:
  • Když jsem chodil do kina dřív, rezeroval jsem si lístek na webu a pak jsem dorazil půl hodiny předem zaplatit a nasávat atmosféru (a kupovat ilegální jídlo v nedalekém supermarketu). Teď chodím načas nebo se zpožděním, lupen kupuju kartou přes internet a nechávám si ho posílat do mobilu jako SMS. 
  • Býval jsem schopen bez problémů přežít čtvrthodinu reklam a trailerů. Teď se ji snažím vyblokovat pozdním příchodem, návštěvou toalety nebo počítáním oveček v hlavě. Když každý týden vídáte ty samé upoutávky, je to nutná sebeobrana.
  • Nesnáším Fantu. Neměl jsem ji rád ani předtím, ale má děsně stupidní reklamu, která hraje úplně přede vším. Mrzí mě jenom, že ji nemůžu přestat pít a připravit ji tak o zisky.
  • Chodím na předpremiéry. Jo, často bývají o deset korun dražší, ale já mám účet na Redditu a brzké zhlédnutí novinky je moje jediná obrana před spoilery.
  • Píšu tvrdší recenze, protože mám s čím bezprostředně srovnávat. A taky nově objevený osobní zájem na tom, abych nevyplázl pytel škváry za nějakého dalšího Posledního rytíře.
  • Do sálu už moc nepašuju jídlo. Když už, tak pořádné. Idioti, co tahají do sálu bonpari a podobné šustící zrůdnosti by měli být postavení ke zdi... samozřejmě proto, aby tam sledovali místo filmu broučky a cement mezi cihlami, za koho mě máte? Čokoláda teče a rychle se přejí, slazené mléko se hodí spíš pro aktivní odpočinek. Doporučuji jelly beans, tic-tac (pomeranč nebo tu zelenočervenou krabičku, ať je v ní cokoli) a ovocné lentilky.
  • Nevybírám místo uprostřed sálu, ale uprostřed před plátnem. Nevěřili byste, jaký rozdíl v tom někdy je.
  • Větší sál = lepší sál. Rozdíl mezi Surround 7.1 a Atmosem poznám jenom v technologické upoutávce a v samotném filmu ne, takže ho neřeším. Zásadně nechodím na třidéčko a především ne na dabing (Oood-vaa-huu!), pročež mě nakrklo, když třeba Spider-Mana promítali jen v jediné titulkované verzi v menším sále.
  • Nehodnotím filmy na ČSFD, i když mi to jedno zdejší kino neúnavně doporučuje. Účet tam mám, ale za jeho obsah se s odstupem času spíš stydím a jsem líný ho dát do pořádku.
  • Na předpremiéře Mumie jsem vyhrál permanentku na bowling zrovna ve chvíli, kdy jsem si pochvaloval, že mě před nutností sejít dolů a převzít výhru chrání zákony pravděpodobnosti. Jednak jsem zapomněl na Murphyho zákony, jednak jsem podcenil vliv několikanásobného losování. Je to snad první věc, kterou jsem v životě vyhrál, takže je mi samozřejmě k ničemu (do Šantovky daleko). Pokud má někdo zájem, platí ještě do konce července. Snažil jsem se ji vnutit už leckomu, tak neváhejte.