pátek 26. května 2017

Kráska a zvíře je fajn, ale stejně mě štve

Tak jsem vůbec poprvé viděl Krásku a zvíře. S původním animákem z nějakého důvodu nemám diváckou zkušenost, takže jsem byl v docela unikátní pozici, protože jsem neměl potřebu a ani možnost obě inkarnace příběhu srovnávat. A protože jsme na blogísku, shrnu svoje dojmy zase v obvyklé nerecenzi.

Hádám, že je tenhle obrázek povinnej, tak si ho odbydem rovnou. (zdroj)

Děj asi ani nemá smysl popisovat. Jeho základní linku zná asi každý a během dvouhodinové stopáže se ve filmu nestane vůbec nic, co byste se značným předstihem už dávno nevětřili. Není to výtka, ale konstatování, protože pohádky ani promyšlený scénář mít nemusejí a když se do nich někdo občas pokusí nacpat nějaký netradiční, cizorodý prvek, dopadne to většinou naprosto příšerně.

Víc záleží třeba na hereckých výkonech. Děsně jsem si užil Iana McKellena v roli oživlých hodin, když řídil obranu sídla Zvířete – tvůrci si z toho mohli udělat ještě větší srandu patřičným zdůrazněním paralel s Gandalfem velícím gondorským jednotkám v Minas Tirith, ale tím by se samozřejmě dostali trochu mimo svůj žánr. Evana McGregora jsem s přízvukem vůbec nepoznal, za což se samozřejmě patřičně stydím.

Podoba tam je, vo tom žádná. (zdroj)

Nejvíc si roli ale zjevně užil Luke Evans, který si po nudném Drákulovi konečně zahrál pořádného záporáka (i když mi trhá srdce, že něco takového musím napsat… ale upíři jsou mrtví mrtvější než obvykle).

Dan Stevens a Emma Watson mi přišli „jenom“ OK. Vývoj charakterů zvládli, i když jim k tomu scénář občas nepopřával dostatek prostoru. Přišlo mi ale, že větší chemii měli mezi sebou dvě ústřední postavy v Popelce a asi i proto bych druhý zmíněný film nakonec preferoval. Highligtem vztahu Krásky a Zvířete je jednoznačně lehce depresivní výlet do Paříže, který naprostou absencí obvyklé lehkovážnosti ze snímku docela trčí (ale v pozitivním smyslu) a kdyby nebyli tvůrci poserové a nehráli na jistotu, mohli se v něm nimrat ještě o pár momentů déle. Dětský divák by to imho přežil víceméně bez úhony.

Haf! (zdroj)

Vlčí smečka jako zdroj napětí je strašné klišé, ale mám dojem, že byla i v předloze, tak do toho nebudu moc rýt.

Písničky mě nevzaly, ale to asi překvapí jen málokoho. Za poslední rok mě nadchl akorát tak soundtrack k Moaně, na kterém na druhou stranu ujíždím už hezkých pár měsíců. Už je to málem na diagnózu: nedávno jsem slyšel zprasenou českou verzi a málem mi rupla cévka. Abych byl k nebohým překladatelům fér, o moc líp to to asi ani nešlo, ale popravdě

Ještěže jsem si tenhle gif kdysi vyrobil.

Co se vizuálů týče, byla Kráska a zvíře samozřejmě pastelově barevná, naneštěstí skoro stejným způsobem jako už zmíněná Popelka. Když se k tomu připočte ještě jistá podobnost kostýmů, trochu zamrzí, že si nový film emancipovaně nevyšplápl vlastní cestičku. Na druhou stranu toho o historických hadrech vím strašně málo a vůbec bych se nedivil, kdyby mě někdo hodně rychle vyvedl z omylu.

Zvíře je trochu divný. Většinu času vypadá docela podařeně, ale ze schodů chodí teda dost divně. Možná je to tím, že má na nohou kopyta a podlehl jsem klasickému filmovému klamu nerealistické reality, možná se to ale zkrátka jenom blbě animuje. Vem to čert, protože si to Zvíře stejnak štráduje po schodišti jenom jednou.

Představte si, že můžete beztrestně dělat tyhle xichty a ještě vám za to zaplatí. Dream job. (zdroj)

Protože jsem už klasický recenzní formát degradoval dostatečně a vlastně mě už nenapadá, na co si ještě ublíženě postěžovat, bude vám muset tenhle nesouvislý výplach mozku asi stačit. Dodám snad jen to, že se mi začíná pořádně zajídat Disneyho styl, protože svoje pohádky začíná točit úplně stejně, jako svoje Marvel komiksy. Hezky podle šablony a jenom občas prohodí nějakou tu kulisu.

A jo, vím, že Moanu taky vyrobil Disney. Animáky se asi przní hůř.

Žádné komentáře:

Okomentovat