úterý 4. dubna 2017

Jedna veselá úvaha o silničním provozu

Někteří z vás možná vědí, že jsem kdysi dělal (a nedodělal) autoškolu. Zbraní hromadného ničení jsem se tehdy nestal proto, že jsem nezvládl závěrečné jízdy, zatímco test jsem měl na nějakých 98 %, ještě mi někde v šupleti leží prošlý certifikát. Na zkoušky jsem se přitom učil jen asi zhruba dvě hodiny večer před dnem D. O to víc mě překvapilo, že s nimi měli někteří mí známí docela velké problémy.

Přitom šlo o lidi, kteří rozhodně nejsou hloupí. Mohl bych u nich samozřejmě předpokládat nedostatečnou přípravu, ale mých sto dvacet minut taky nepůsobí kdovíjak reprezentativně. Nehledě na to, že se během tak krátké doby nedá naučit několik stovek otázek zpaměti – nebo přinejmenším já to nedokážu. Jak tedy vysvětlit, že jsem tehdy uspěl bez nejmenších potíží, zatímco jiným přidělaly testy vrásky na čele?

Myslím, že stávající podoba zkoušení zkrátka nahrává určitému typu lidí. Totiž těm, kteří jako já věnují velké množství svého času čtení a psaní. Domnívám se, že mnoho žáků autoškoly uspěje nikoli díky dostatečným znalostem pravidel silničního provozu, ale zkrátka proto, že pochopili slohová specifika právních norem.

Rada č. 1: Delší odpověd bývá často správná. Právní normy nepoužívají vágní slova typu zpravidla.

Rada č. 2: V testech odpovídáte jako ideální řidič a ne jako vaše skutečné já.
Rada č. 3: Otázka ze zdravovědy je v testu jen jedna, za jediný bod a občas bývá pitomá jako tahle.
Rada č. 4: Podle zákona silnice neexistují, to diskvalifikuje třetí otázku. A ta první je podezřele málo specifická.

Nevím, kdo vytváří odpovědi k testovým otázkám, ale právník to rozhodně nebude. A pokud ano, nejspíš si příliš váží své práce a nikdy by nebyl ochoten napsat mizerný zákon. Zatímco se totiž správné odpovědi prozrazovaly pedantskou formulací a výraznou délkou, ty ostatní k testovanému promlouvaly, jak jim zobák narost.

Možná si říkáte, že celý problém moc dramatizuji, ale jak už jste koneckonců mohli ze screenshotů výše poznat, zkusil jsem si po bezmála třech letech, kdy jsem příslušné zákony koutkem oka nezahlédl, udělat cvičně testy. A hádejte, jak jsem dopadl.


A myslíte, že mi to fakt trvalo těch 20 minut a všechno jsem si mezitím googlil? Tak hádejte znova.


Skoro dvanáct a půl minuty jsem psal první odstavce tohoto článku, zatímco mi v prohlížeči test běžel na pozadí.

Zkuste na to nemyslet, až se budete zítra při cestě do zaměstnání nebo školy účastnit silničního provozu. Teda pardon, provozu na pozemních komunikacích.

Žádné komentáře:

Okomentovat