pátek 6. ledna 2017

Napodruhé: Star Trek

Jednou z mých největších mezer ve vzdělání je bezpochyby ta, že jsem nikdy neviděl žádnou kompletní sérii Star Treku. Tři nové filmy z jeho univerza mě ale už docela dobře dostaly do obrazu. Rozhodl jsem se proto, že se podívám na vůbec první Abramsův snímek znovu, abych konečně pochytil pár fanouškům určených referencí a připomenul si příběh, který se mi za uplynulé roky docela vykouřil z hlavy.

Jop, fakt je tam tolik důležitých postav. (zdroj)


Scénář je přitom až překvapivě podařený. Sice se točí okolo klišé o cestě do minulosti, která má změnit budoucnost (v tomto případě plešatý Romulan vyráží na poměrně komplikovanou cestu za pomstou), zaměřuje však pozornost na postavy a díky tomu si drží neuvěřitelné tempo. Zvlášť proto, že jsou hlavní role skvěle typově obsazeny a film dokáže na minimálním prostoru prodat i minulost svých charakterů.

Dozvíme se třeba, že:
  • Otec Jima Kirka zemřel při prvním střetnutí s již představeným plešatým Romulanem a z našeho protagonisty proto vyrostl nedisciplinovaný zmetek s promiskuitními sklony, který má nicméně dobré srdce a ani ustavičné pití mu ještě nestihlo vyhubit všechny mozkové buňky, zatímco hluboko uvnitř pořád ještě touží po kariéře ve Starfleet.
  • Vulkánská společnost údajně zbavená emocí iracionálně šikanuje Spocka, který je napůl člověk a má z toho potom komplexy, které si příležitostně vybíjí hněvivými afekty a mimořádně extrovertní Kirk je mu už od pohledu osinou v zadku.
  • Doktora obrala jeho žena při rozvodu až na kost, takže mu všichni říkají Bones, přičemž se snaží ignorovat projevy jeho lehké paranoie.
  • Simon Pegg se snaží co nejlépe imitovat skotský přízvuk a sám sobě vyspoiluje důležitou informaci asi tak, jak jsem to zhruba teď udělal já.
  • Sulu je docela nenápadný chlápek s asijskými kořeny, který se ale umí tvářit dost drsně a na potíže má schovanou skládací katanu.
  • Chekov se teprve učí řídit vesmírnou loď.
  • A konečně Uhura, která má slabost pro špičaté uši a naopak moc nemusí sebejisté blonďáky. Spoléhá (právem) na to, že bude Kirk líný vygooglit si její křestní jméno v registrech flotily, což není ani tak chyba příběhu jako další mrknutí směrem k fanouškům.

Během toho, co se v překotném tempu dozvídáme všechny tyto informace, prostřihne skvěle napsané dialogy občas i velmi slušnými akčními scénami, na nichž se zatím zub času nijak zvlášť nepodepsal. Co je ještě překvapivější, funguje i humor a neobstarává ho jenom Simon Pegg (jako třeba ve Star Trek: Do neznáma).

Pokud bych měl chvíli srovnávat, příběh prvního Star Treku mi přišel přes všechny WTF momenty paradoxně střízlivější a funkčnější, než třeba závěr Interstellaru a naprosto nechápu, jak mohl po tomhle Abrams natočit lacině nostalgickou Epizodu VII Star Wars.

"Get out of the chair."

Dalo by se toho napsat víc, ale důvodů, které by vás měly přesvědčit ke (znovu)zhlédnutí, snad už máte dost. Já se musím jít dál culit nad Nimoyovým oddly self-serving rozloučením.

Žádné komentáře:

Okomentovat