sobota 14. ledna 2017

Napodruhé: Star Trek: Do temnoty

Celé roky jsem vzpomínal na Star Trek: Do temnoty jako na ten lepší z Abramsových dvou filmů o kapitánovi Kirkovi a jeho partě. Celé roky jsem se pletl. Ne, že by se mi přestal dnes recenzovaný snímek po té době líbit – pořád si myslím, že nabízí záživný příběh, kvalitní herecké výkony a neposlední řadě skvělou akci – zkrátka jsem ale vůbec poprvé měl možnost bezprostředního srovnání s prvním Star Trekem a třetím dílem, Do neznáma.

Co by to bylo za Star Trek, kdyby z lodi neudělali řešeto? (zdroj)

Po zpackané misi v zapadlém koutě Galaxie je Kirk degradován a Spock si hledá novou práci na jiné lodi. Před divácky nezajímavými, nepříjemnými osudy je na poslední chvíli (naštěstí?) příhodně zachrání nepříjemný osud jiných lidí, kteří zemřou při nečekaném teroristickém útoku jakéhosi Johna Harrisona. Kirk se vrací na Enterprise s tajným rozkazem, který vydal admirál Marcus: útočník, který uprchl na planetu Kronos, musí být zneškodněn.

Háček tkví v tom, že je Kronos domovským světem Klingonů a útok proto musí proběhnout diskrétně. Navíc se Jim Kirk na poslední chvíli rozhodne, že ušetří teroristův život a pokusí se jej místo toho dotáhnout před spravedlivý soud. Začíná nebezpečná hra na kočku a na myš, v níž obě role ani zdaleka nejsou přiděleny tak, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Druhý Star Trek je zkrátka od začátku vážnější, než ten první. Místo humorného vzájemného pošťuchování se posádky soustředí veškerou pozornost na trojici Kirk-Spock-Harrison. Naneštěstí to nefunguje tak dobře, jak by člověk čekal (vzhledem k tomu, že všechny tři postavy hrají dobří herci).

Tihle tři. (zdroj)

Svízel tkví v poměrně zběsilém tempu, které dovolí centrálním charakterům jen několik krátkých konverzací. Moc nepomáhá, že jsou všichni v permanentním ohrožení a nemají tedy čas projevit svou osobnost v poklidnějších kulisách. Zamrzí také, že spousta dalších úplně stejně kvalitních herců v podstatě nemá moc co dělat a jejich postavy slouží spíš jako křoví, což se naneštěstí týká i nové členky posádky.

Film si taky moc neláme hlavu s důsledky, které by ten či onen motiv měl pro fikční reálie startrekovského univerza. Vždyť možnost teleportovat se v okamžiku přes několik soustav by mohla potenciálně ohrozit i samotnou existenci ikonické lodi Enterprise! Příběhu je zkrátka snímek ochoten obětovat i vnitřní konzistenci, čímž se podobá pozdějšímu hvězdnému velkofilmu stejného režiséra.

Star Trek: Do temnoty sice zmíněné vady na kráse bohatě vyvažuje zábavnou akcí, trefnými hláškami a pečlivě budovaným napětím, přesto musím závěrem konstatovat, že celá série z celkového pohledu vykazuje spíš sestupnou tendenci. Čímž samozřejmě vůbec nechci říct, že jsem se nebavil dobře, ani že se dobře nebudete bavit vy.

Žádné komentáře:

Okomentovat