sobota 28. ledna 2017

Doctor Strange: Divné, že to ještě funguje

Budu muset risknout, že mě začnete považovat za Cumberbatchova osobního hatera. Nový Sherlock se mi totiž moc nelíbil a nejinak se vedlo i loňskému podzimnímu hitu, Doctoru Strangovi (mor na skloňování anglických jmen!). Po jeho zhlédnutí můžu definitivně potvrdit, že mi loňská sezóna Marvelu přijde dost slabá. Co hůř, vlastně ani nevím, jak by se mohly superhrdinské komiksovky do budoucna napravit.

Doctor Strange je zcela klasická představovačka nového hrdiny, které se anglicky říká origin. Nepřekvapivě proto popisuje přerod špičkového a tedy i náležitě arogantního chirurga ve špičkového a o něco méně arogantního arcimága. Hrdinův život navždy změní pořádná bouračka a v charakterovém růstu mu klasicky napomáhají zkušený mentor spolu s objektem milostných tužeb.

Svítící čáry... ve vzduchu! Yayyy... (zdroj)

Přestože se tato linie třeba od takového Thora nebo prvního Iron Mana odlišuje pohříchu v podstatě jen castingem a kulisami, charisma Benedicta Cumberbatche a nedostatečně využité Tildy Swintonové stále funguje dost dobře na to, abyste filmu takřka stoprocentní odvozenost odpustili. Nebudou vám dokonce vadit možná ani ledabyle představené reálie magického světa, neboť s ním tvůrci provádějí všechny možné psí kusy a celou tu trikovou show ještě občas dochucují humorem kolísající kvality.

Jakmile se však před kamerou objeví záporáci, je zle. Mads Mikkelsen se ukazuje ve své bezpochyby dosud nejnudnější roli a jeho zkažený čaroděj usedá právem v dlouhé řadě naprosto generických padouchů Marvelu, mezi nimiž za posledních deset let vyčnívají možná tak Loki a Ivan Vanko. Kdyby se ve snímku místo něj objevil třeba ušoplesk z Temného světa nebo Thranduil ze Strážců galaxie, zaručeně bych nepoznal rozdíl.

Jednou z nejzajímavějších postav je ten červený plášť. Fakt. (zdroj)

Přesto je… Kaecilius (musel jsem si ho vygooglit) paradoxně pořád tou zajímavější ze dvou zlovolných entit snímku. Mezivesmírný kříženec Galactuse z Fantastické čtyřky a Snoka ze Star Wars mi svým zjevením málem přivodil záchvat posupného smíchu. Prosím. Prosím. Prosím. Natočte někdy komiksový film, ve kterém se padouši nesnaží zničit svět…

Formálně samozřejmě Doctoru Strangovi nemám moc co vytknout. Na fungující, leč generický soundtrack jsme si už v MCU zvykli, stejně jako na propracované vizuální efekty. Akce vyčnívá výrazně nad průměr, málokdy ale vyvolává skutečné napětí.

Krom toho je vždycky větší sranda sledovat obyčejné lidi, kteří se mlátí (jako v Návratu prvního Avengera), než přestřelky laserovými paprsky (Harry Potter). Strange má sice oboje, pěstní mlátičky ale působí spíš jako akrobatické představení. Nejlepší akční scénou minulého roku tak za mě zůstává inovativně natočená bitva z šesté série Hry o trůny, což je vzhledem k televiznímu formátu docela paradoxní.

Čáry ve vzduchu a jiskry. Bez jisker to nevypadá tak cool. (zdroj)

Ve výsledku si tak film jen tak tak udržel moji pozornost až do konce, netkl se ani emocí (to se povedlo aspoň komornímu finále Občasné války) a celkově mi přišel těžce průměrný. Pořád má samozřejmě přinejmenším dvacet let náskok před vším, co zatím předvedla konkurence z DC (ano, Sebevražednému oddílu bych s odstupem času minimálně hvězdičku srazil). Musíte mi ale prominout, že už odmítám jásat nad tím, že nějaký film není vysloveně špatný.

PS: První potitulková scéna byla docela fajn a druhá zase úplně stupidní. Nejvíc jsem se nakonec nasmál u závěrečného nápisu Driving while distracted can be hazardous to you and others on the road. Please drive responsibly. Nač se ještě vůbec obtěžovat s vyprávěním příběhu, když můžeme celé poselství divákovi rovnou polopaticky naservírovat?

Žádné komentáře:

Okomentovat