pondělí 28. listopadu 2016

Proč evoluce a křesťanství přece jen nejdou dohromady

Z některých mých předchozích článků jste nejspíš už zjistili, že se dlouhodobě zajímám o náboženství a přestože jsem si od tohoto tématu dal během listopadu krátkou pauzu, hodlám jej nepravidelně reflektovat i nadále. Dnes nabídnu i přesah do přírodních věd, jelikož chci problematiku zkoumat pohledem biologie, konkrétně pak evoluční teorie, kterou jsem se pokusil svým čtenářům nedávno přiblížit.

Těžko hledat kontroverznější, emocionálně zatíženější téma, než je vztah víry a vědy. Zlatou střední cestou mezi rezignací na jedno ve prospěch druhého nabídl kdysi Stephen Jay Gould. Ke mně se poprvé dostala v interpretaci českého astrofyzika Jiřího Grygara během jeho přednášky na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Svého času mi zněl koncept nepřekrývajících se magisterií (non-overlapping magisteria, NOMA) jako intuitivní a slibný způsob řešení.

Slunce se dvěma meči v krutopřísné zbroji z mraků. Tvůj argument nikdy nebyl bezvýznamnější. (zdroj)

O co se jedná? Věda a náboženství zpracovávají zcela odlišné problémy a pracují dokonce v naprosto oddělených světech – materiálním v prvním případě a duchovním v tom druhém. Není tedy divu, že musí oba přístupy využívat zcela odlišných metod a vzájemně si nepřekážejí, nýbrž se spíše komplementárně doplňují. Zároveň si však lidově řečeno nelezou do zelí, neboť k tomu ani nemají potřebnou způsobilost.

Pokud vám to zní trochu moc idylicky, máte pravdu.

Kudy například vede dělicí čára mezi oběma magisterii?

Náboženství by vám velice rádo říkalo, co je dobré a špatné, co můžete a nemůžete dělat. Jenomže morální chování je na víře a nevíře naprosto nezávislé a má původ kde jinde, než v evoluci. Altruistické chování – tedy chování zaměřené na prospěch druhého – není výlučně lidským fenoménem a vyskytuje se i mezi jinými živočichy. Opice či psy můžeme uvést jako příklad tvorů, kteří dokonce rozlišují, co je a není fér. (článek na anglické Wikipedii)

Skutečnost, že morálka zjevně patří do magisteria vědy, přitom nijak nebrání představitelům církví ve snaze přizpůsobit právní systémy moderních zemí té či oné staro- či středověké mytologii. Kněží pranýřují hříšnost tetování, imámové exportují své pokleslé domácí právo zahrnující kamenování a bičování, bráhmana k smrti urazí, když vyženete krávu ze silnice. Koexistence tak bezproblémová na papíře v praxi naprosto selhává.

Aby toho nebylo málo, odvozují mnohá náboženství své klíčové body věrouky z událostí, které zjevně patří do kompetence vědy. Mrtvoly z hrobu nevstávají, lidé nelétají na okřídlených koních do nebe… ale vůbec nejzajímavějším případem, u kterého bych se rád na okamžik zastavil, je příběh o Adamovi a Evě.

(zdroj)

Těm, kteří ho neznají, zopakuji pouze krátce: Bůh stvoří oba lidi (muže, pochopitelně, jako prvního), umístí je do zahrady a přestože moc dobře ví, co se stane, zanechá v areálu Strom poznání a zlomyslného hada. Ten svede Adama s Evou k lehkovážnému jablečnému pikniku, který jde proti božím příkazům. Jakmile Vševědoucí zjistí, cože se stalo, lidský pár ze své zahrady vyžene a k brance postaví anděla s planoucím mečem.

Z tohoto příběhu odvozují křesťané učení o prvotním hříchu, který je důsledkem této pradávné viny a předává se z pokolení na pokolení. Ten může být smazán pouze křtem, který lidstvu zprostředkovala až vykupitelská oběť Ježíše Krista, jádro křesťanské víry.

A teď si představte, že neexistovali žádný Adam s Evou.

Pamatujete, jak jsem na začátku článku deklaroval, že přijdu s trochou biologie? Je to tady. Věda nám jasně říká, že na počátku druhu Homo sapiens nestála partnerská dvojice, ba ani Noe a posádka jeho skromné, svému účelu brutálně nedostačující kocábky. Ve svém blogpostu to konstatoval už před dvěma lety profesor univerzity v Chicagu Jerry Coyne. Píše o nějakých dvanácti tisících, což ale není příliš důležité – jenom to hezky ilustruje zřejmou absurditu biblického příběhu.

Porovnání Noemovy archy a Titanicu. (zdroj)

Nabízí se možnost tvrdit, že Písmo svaté nelze brát doslova. Hovoří k nám symbolickým jazykem a neaspiruje na post učebnice historie, tím méně pak biologie. Toto řešení však domyšleno do důsledků naprosto katastrofálně ohrožuje samotné základy křesťanství, neboť vidí původ prvotního hříchu v pouhé metafoře.

Pokud tento pohled přijmeme, máme jen dvě možnosti. Buďto budeme tvrdit, že Ježíš zemřel krutou smrtí právě jen kvůli metafoře, což asi pravověrného křesťana neuspokojí. Alternativa je však ještě horší – Ježíšova smrt samotná je pouze podobná metafora. Jakýkoli reálný obsah se vytrácí a víra se stěhuje do abstraktního, či ještě lépe do imateriálního, duchovního světa mimo náš dosah, kam podle NOMA také patří. Na lidský život ale vlivem oddělení obou magisterií ztrácí jakýkoli vliv.

Naneštěstí jsem zapomněl, odkud mám tenhle geniální obrázek. Zná-li někdo zdroj, nechť mi jej sdělí a já ho uvedu.

Když už jsme ale u Jerryho Coyna, ještě se na moment zastavíme. Jakkoli se totiž katolická církev tváří, že uznává evoluční teorii, i její nejvyšší představitelé této sféře vědeckého poznání nerozumějí, jak se ukázalo na příkladu dnes již emeritního pontifika Benedikta XVI. Ve své velikonoční homilii v roce 2011 se tento papež nechal slyšet, že bychom si v žádném případě neměli myslet, že

It is not the case that in the expanding universe, at a late stage, in some tiny corner of the cosmos, there evolved randomly some species of living being capable of reasoning and of trying to find rationality within creation, or to bring rationality into it. If man were merely a random product of evolution in some place on the margins of the universe, then his life would make no sense or might even be a chance of nature. But no, Reason is there at the beginning: creative, divine Reason. And because it is Reason, it also created freedom; and because freedom can be abused, there also exist forces harmful to creation.
Není pravdou, že se v pozdní fázi rozpínajícího se vesmíru kdesi v kosmickém zapadákově náhodně vyvinuly druhy schopné uvažovat a hledat racionalitu napříč stvořením, či tuto racionalitu do stvoření přinášet. Kdyby byl člověk jen náhodným výtvorem evoluce odkudsi z okraje vesmíru, pak by jeho život nedával smysl, či by mohl být dokonce jen náhodnou hříčkou přírody. Ale tak tomu není, rozum tu je už od počátku, tvořivý, božský Rozum (všechno vypadá lépe s velkým písmenem). A protože je to Rozum, stvořil také svobodu; a protože svoboda může být zneužita, existují i síly nebezpečné celému stvoření. (můj amatérský překlad, kurzíva přidána)

Coyne se oprávněně ptá, zda Joseph Ratzinger někdy slyšel o přirozeném výběru. Interpretovat evoluci jen jako produkt náhody je absurdní zjednodušení, se kterým jsem se vypořádal v již jednou odkazovaném článku.

Mě ale pro jednou mnohem více zaujalo to, co pontifik z evoluční teorie pochopil:  totiž, že naše životy nemusejí být v širším kontextu tak smysluplné, významné a unikátní, jak sami sobě namlouváme. Evoluce sesadila člověka z falešného, leč pohodlného piedestalu, kde si spokojeně trůnil nad ostatními tvory a v posledku i nad celým nezměrným kosmem, nepatrnější než mravenec přehlížející Zemi z povrchu hliněné hroudy.

(zdroj)

I ten lze v intencích vývoje druhů snadno vysvětlit – jsme determinování myslet si o sobě spoustu dost pitomě optimistických věcí, protože to značně vylepšuje naše šance na pohodlnou psychickou a v posledku i fyzickou vegetaci v tomto nebezpečném, drsném a neovlivnitelnými, potenciálně smrtícími událostmi překypujícím světě.

Tohle jsem našel až dnes (29. 11.), ale skvěle se to hodí k tématu. (zdroj)

Perlička na závěr: z úplně opačného břehu a trochu jiným pohledem se k problematice vyjádřil slavný český komediant a nositel Bludného balvanu za matení veřejnosti, Pavel Kábrt. Ten odmítá teistickou evoluci právě z toho důvodu, že ukrajuje Bohu z jeho divotvorné moci a nabízí přitom jen kvaziřešení ve formě Stvořitele jako pouhého přívěsku ke slepým silám přírody.

8 komentářů:

  1. Ej, kde je můj komentář?
    Tak ještě jednou :D
    Evoluce a křesťanství přeci sakryš jde dohromady. Můžu „argumentovat“, že na fakultě máme mnoho evolučních či jiných biologů, co křesťani nebo „přátelé víry jsou“, ale to je docela houby argument. Tak počkej.
    Přijde mi, že lidi vidí věci hrozně moc černobíle. Ale hrozně. Mám s tím problém celej život. Často, i ve vědě i ve víře, se objevijou nějaké dva nesmiřitelné tábory, než se ukáže, že měl z části pravdu každý. Nádech, výdech, Šárko, napiš něco smysluplného.!
    Člověk mohl i nemusel vzniknout v evoluci různými druhy výběrů náhodně. Zkrátka to, že člověk vzniknul, bylo jistě umožněno přírodními zákony a evolučními procesy, ale to přeci nevylučuje (ani nepotvrzuje), že v tom byl nějaký vyšší záměr. Nepopíráme fosilie, ani ty lidské, ale proč nevidět jako okamžik stvoření člověka moment, kdy si nějaká skupina prapředků řekla, že je nad nima Bůh?
    Morálka je součástí problematiky vědy i víry. Víra mívá problém tam, když její struktury dostanou moc. Všechny struktury, které dostanou moc, mají problém. I vědecké. Ne vždycky, ale často. Jsou křesťani a není jich málo, kteří věří, že není cílem udělat z každého člověka křesťana – že není důvod, proč by nás ve společnosti mělo být 99%, a ne jen třeba 5%. Že by to sice bylo fajn, ale není to důvod ke sporům.
    Adam a Eva mají mnoho rovin. Například jakožto text o partnerském soužití. Opravdu, vydalo by to na samostatnou přednášku. A celý ten příběh jejich vyhnání si každý člověk může prožít během deseti minut. Ano, zkrátka ať už napsal zrovna tenhle úsek Bible, kdo chtěl, neznal dnešní evoluční poznatky. Kdyby znal, napsal by ho jinak.

    A k té neunikátnosti jedince mám taky pár slov. Za ty nejneunikátnější lidi se často považují ti, kteří žijí v určitých totalitních režimech. Podle křesťanství se sice má člověk považovat za unikátního, ale právě proto, aby byl schopen přijímat věci s pokorou, uvažovat i o ostatních tvorech jako o jedinečných, a aby byl schopen si uvědomit, jak moc velkou chybu on sám může udělat (když si zničí planetu)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl u recenze seriálu Kosmo. Prošel jsem si ho a jelikož je v podstatě totožný s tímhle, dovolil jsem si ho smazat. Ne, že bych měl něco proti vyšší komentovanosti, samozřejmě... :)

      Houby argument je skutečně trochu na houby, protože jsem v článku nijak nepopíral, že věřící lidé nemůžou být dobří vědci a naopak. Tvrdím však, že se víra a věda nemohou nijak doplňovat a že prvé na rozdíl od druhého nemá žádnou hodnotu (přinejmenším pro naše poznání). Chápu tvou poznámku o nutnosti vystříhat se radikálních soudů a neuvažovat jen ve stylu buď tak, nebo tak. Myslím si ale, že v daném kontextu není úplně na místě.

      V některých problematikách je totiž radikální odpověď na místě. Funguje astrologie? Ne.

      Domnívám se, že je vztah vědy a víry přesně takovým problémem.

      Měl-li Bůh jakýmkoli způsobem zasáhnout do vzniku člověka (nebo vlastně do jakéhokoli jiného dění v materiálním světě), nemůžeme podle mě dost dobře zastávat NOMA či jinou kompromisní ideu. Stejně tak je tomu s morálkou -- nepopírám, že moc (ale i peníze, sláva atp.) mohou zkorumpovat kohokoli, ale k našemu poznání morálky víra nikterak nepřispívá (a popravdě si ani moc neumím představit, jak by mohla). Zázraky, znamení a další přímé projevy Boží moci pak zasahují do vědou zkoumatelného světa zcela evidentně.

      Interpretace Bible je už velmi ošidnou disciplínou. Prohlásit vznik náboženských představ za okamžik vzniku člověka je nesmírně problematické. Jednak je možné, že je sdílíme s jinými tvory na planetě, ale to, pokud vím, dosud nebylo prokázáno. Prvotní hřích má být nicméně činem konkrétních lidí, protože by jinak mohl jen těžko mít konkrétní důsledky, křest by ztratil na smyslu a Kristova smrt taky. Budeme-li příběh Adama a Evy vykládat neortodoxně, nic nám nebrání udělat to s libovolnou jinou částí Bible.

      Tím naprosto relativizujeme křesťanské učení, jehož libovolná část bude potom vyměnitelná, když se nám nebude hodit do krámu. Takováto proteovská věrouka může být samozřejmě kompatibilní s čímkoli, což lze ale jen stěží považovat za výhodu. Já jsem toho názoru, že jde o bezostyšné využívání Boha mezer.

      Lidská mysl má přirozenou tendenci hledat ve svém okolí smysly, které tam nejsou. Můžu uvést tvář na Marsu, Ježíše na sporáku slovenské romské osady nebo olejovou skvrnu "Panna Maria", nad kterou se v USA rozplývalo už několik ateistů. Nevím, proč by měla být unikátnost člověka jiným případem už vůbec netuším, jak by nám mohlo pomoci křesťanské nahlížení.

      Ostatní tvorové podle křesťanství nemají duši, či přinejmenším nemají duši ve stejné kvalitě, jako člověk. Nechápu také, jak někomu může pomoci přijímat vše s pokorou, když žije v antropocentrickém vesmíru stvořeném čistě kvůli člověku. V této souvislosti se taky musím podivit nad tvým pohledem na evangelizaci, který -- ač je mi mnohem sympatičtejší, než ten převažující -- není příliš křesťanský. Spása pro věčnost je přece mnohem důležitější, než smrtelný život a sám Ježíš přikázal svým učedníkům, aby šli učit všechny národy a hlásat, že druhý příchod Páně je blízko.

      Abych shrnul svoji tezi přehledně a srozumitelně: zasahuje-li Bůh do tohoto světa, zasahuje do "magisteria" vědy a nemůže se tím pádem vyhýbat racionálnímu hodnocení. Pokud na druhou stranu opravdu funguje v rámci nepřekrývající se duchovní říše, není vlastně jasné, proč se takovou, vlastně naprosto impotentní bytostí zaobírat.

      Moc díky za reakci, byl bych vážně nerad, kdybys ji vzala osobně. Zkrátka ale zatím nevidím jediný důvod, proč svůj názor vyjádřený ve článku revidovat.

      Vymazat
    2. Děkuji za opravu chybky, tušila jsem to :D
      Předem upozorňuju a omlouvám se, že neumím svůj komentář nějak ucelit.

      Ono mnoho křesťanů se rádo hádá, nebo trénuje v názorech s ateisty, jelikož s těma se dohaduje zjevně občas daleko lépe, než s nějakými knězi či biskupy , zapálenými kreacionisty nebo s vlastní babičkou, která ve víře vyrostla. –já osobně se fakt nerada hádám, i nerada argumentuju, páč mě to správné napadne až pozdě a nemám v tom vůbec trpělivost. A navíc vím, že bych toho musela vědět a pamatovat si 1000X víc a že se nikdy nenaučím Bilbi nazpaměť a nechci. Ale jak už to bývá, náboženské otázky jsou takové jaksi pobuřující na všechny strany a stojí za vyjádření.

      Kompromisní ideje...Když ono náboženské a vědecké problémy si prostě žádají jiný způsob uvažování.
      Potřebujeme morálku opravdu poznávat? Jestli jo, víra nám může pomoct akorát v tom, že díky tomu, co o ní víme, máme určitý historický kontext. A věda? Jistě - etologie, sociologie? Ale myslím si, že pokud nás něco ohledně morálky trápí, pak to je, proč se někteří lidé chovají čestně a jiní jsou zkažení a svině. To, že zjistíme, proč se tak chovají (že měli v mládí úraz hlavy nebo šílené rodiče), nám moc nepomůže.

      Ono pokud člověk uznává např. existenci něčeho, jako je duch svatý, pak ho v přírodě vidí. Samozřejmě zvířatům asi nikdy nedokážeme, jestli nad sebou cítí něco vyššího, ani nerozlišíme, jestli když se koukáme na nějakou zvláštní přírodní scenérii, jestli je to svatý duch, nebo se nám to prostě líbí.
      Ale právě u Adama a Evy bych byla opatrná. Problémem Bible zůstane množství jejích interpretací, problémem Koránu zase jejich nedostatek...Bible má mnoho oddílů psaných různými lidmi a už jen proto na ni nelze aplikovat jedno „černobílé“ myšlení. Konkrétní popisy zápalných obětí v Leviticu nebo kde, které nelze brát jinak, než doslovně, mají jen málo společného s podobenstvími o vzniku Země.
      A třeba vyhnání z ráje se často interpretuje jako krásné podobenství o manželském soužití. O vlastnostech, které všichni máme v sobě, protože dejme tomu nám byly evolučně dány, a my s tím od malička, kdy jsme byli nazí a nestyděli jsme se, až do stáří, kdy na nás padá tíha toho všeho, pracovat. Nemyslím si, že by to znamenalo znevážení Kristovy oběti. I kdyby děti nikdy neslyšeli o dědičném hříchu, uděláme toho v životě všichni hodně špatného - před případným křtem i po něm, ale máme vědět, že to nikdy nemáme vzdát - nikdy si nemáme říct 'jsem tak zkaženej, že mi už není pomoci,takže na to kašlu"

      Na tohleto „co se nám nehodí do krámu, to zasklíme“, musíme my křesťani dávat pozor – občas se s tím setkávám, ale často jde i o to, že nad tím či oním člověk jen neuvažuje nebo ho to nikdy nenapadlo. Ve vědě to chodí úplně stejně.

      „Lidská mysl má přirozenou tendenci hledat ve svém okolí smysly, které tam nejsou.“ I tohle se dá vyložit zároveň jako důsledek evoluce a důsledek toho, že máme v sobě nějaké vědomí Boha. Olejová skvrna panny Marie je výborná :D
      A s tou unikátností..Řekněme ‚pokud si i za současných vědeckých poznatků budu myslet, že vesmír je tu z nějakého důvodu především kvůli nám, lidem, o to víc bych za to měla děkovat.Pokud tu máme jako lidi nějaký úkol, tak se musíme starat o náš svět, respektive nezničit si ho.‘
      Nepřijde mi, že by se současní největší ničitelé planety řídili při svém konání Bilbí, ani že by nějak zvlášť dodržovali zásady křesťanské morálky a ani člověk, když na dvorku pálí plasty nebo loví v africe nosorožce, si neříká "stejně to Bůh udělal pro mě, tak mám právo s tím nakládat podle svého"

      Ono hlásat se dá různým způsobem. Někomu to jde slovem, někomu skutky, někomu prostě tím, jak se chová a jak vypadá. Aspoň polovině to nejde vůbec a tak se o to raději nesnaží. :) Někdo se o to snaží pouštěním videí o nesmyslnosti evoluce a to je pak malér.

      A osobně si to neberu, vždyť můj brácha má v mnoha ohledech podobné názory a o takových věcech je důležité se bavit.

      Vymazat
    3. Nechal jsem si čas, abych si promyslel odpověď a pokusil se celý komentář lépe pochopit, nevím nicméně, nakolik se mi to povedlo.

      1) Žádá-li si náboženství jiný způsob uvažování, hodilo by se vědět jaký. A také proč.

      2) Pokud pochopíme, proč se lidé chovají nemorálně, budeme moci toto chování odstranit. Myslím, že máme spoustu dobrých důvodů domnívat se, že se zlo šíří nejen skrze společnost, ale že jsou někteří lidé zlí ze své přirozenosti (či mají k takovému chování tendence). Někteří z nás se rodí s fyzickým postižením, proč by jiní nemohli přicházet na svět s narušenou morálkou?

      3) Pokud uznávám existenci svého imaginárního kamaráda, taky ho vidím všude.

      4) Příběh o Adamovi a Evě je taky dost konkrétní. Pokud vím, Bible se zmiňuje i o takových detailech jako délce života těchto postav. Navíc pořád nemám odpověď na svou otázku, zda je prvotní hřích metaforou či skutečností.

      5) Role prvotního hříchu v křesťanství je naprosto klíčová. Nejen kvůli křtu a Kristově oběti, ale i třeba z hlediska evangelizace a aplikace věrouky v praxi.

      6) Když vědec něco zasklí, má peer review a akademickou obec dychtivou jeho teze vyvrátit. Když něco zasklí třeba papež ex cathedra, mnozí lidé raději zemřou, než aby hnuli jeho neomylným slovem o milimetr. S názory církevních otců, světců či významných teologů je to zrovna tak, byť formální status jejich výroků nemusí být tak vysoký.

      7) Není-li to nutné, entity se nemají zmnožovat. Proč strkat Boha do evoluce, když nemáme jediný důvod to dělat? To chápe i Pavel Kábrt :D

      8) Nebezpečí křesťanství nevidím ani tak v postoji k ekologii, jako ve vlivu na etiku a přispívání k šíření iracionality. Domnělá výjimečnost člověka je právě iracionálním konceptem a antropocentrismus může mít mnoho nehezkých důsledků, jakkoli nebude škůdci vnímán jako jejich prvotní motivace.

      Vymazat
  2. 1) nemůžeš (exaktně) zkoumat o mnoho víc, než zda existovaly ty či ony postavy z Bible. Nezměříš sílu modlitby ani nevyložíš podobenství na jeden způsob,jak se to dá udělat třeba s rovnicí hašení vápna. Primárním předmětem zájmu teologie je bytost,která z principu musí být nedokazatelná i nevyvratitelná, aby to všechno vůbec mělo smysl. Vědecké teorie musí být vyvratitelné,aby měly smysl.


    2)Tahle myšlenka mi zní trochu nebezpečně. Ale dobrá, pokud najdeme gen/skupinu genů/sekvenci zodpovědnou třeba za zvýšenou pravděpodobnost, že novorozenec se jednou stane vrahem, budeme chtít a mít právo mu pozměnit alely? Potažmo budeme chtít určovat barvu vlasů svých dětí? Morálka je přeci hrozně komplexní záležitost, naprosto klíčově ovlivněná výchovou. Tělesná postižení se obvykle dají velmi jednoznačně předpovědět.

    3) Tohle je přeci jen trochu jiné, než imaginární kamarád. Spíš jako Tolkienovo pojetí vody, v níž se stále ještě ozývá hudba Ainur.

    4,5) Jo,jelikož lidem v onom kulturním prostředí, kde byli Adam a Eva sepsáni, zjevně připadalo důležité poznamenat, jakého věku se postavy dožily.
    Myslím, že prvotní hřích není ničím menším, než sakra skutečnou metaforou.
    O zlu a prázdnotě, které všichni máme v sobě, které se může projevit už v útlém věku a pořád nás pronásleduje, ale můžeme nad ním zvítězit. Nevidím důvod, proč by Ježíš nemohl zemřít právě jako oběť za toto naše zlo,i když nemusí (může) vycházet z žádného konkrétního jablka, žádného jediného Adama ani Evy, ale může být důsledkem naší divoké evoluční historie.

    6) Je pravda, že vědci mají v tomhle lepší systém kontroly (i když ten je občas taky dost na houby-mám ho na fakultě přímo před nosem). A církevní představitelé občas plácají hrozné hovadiny, pěkně mě to štve...ale stačí i narazit na nějaké kreacionistické webovky. Naštěstí i velebníčkům jsou jejich prapodivné názory často vmetány do tváře a třeba papežská neomylnost zdaleka není tak všeobjímající ani používaná, jak si většina lidí myslí.
    (A tenhle papež je navíc vážně fajn)

    7)Proč strkat Boha do evoluce? protože reaguju na titulek článku :D Protože spousta lidí Boha od evoluce zásadně odlučuje a to je myslím nesmysl. Protože evoluce je faktem, probíhá všem lidem přímo před očima, a křesťané by se s tím měli naučit žít, stejně jako ateisté zase s tím, že se Bůh se evolucí nevylučuje.

    8)
    Co je opravdu nebezpečné je, že ať už se sebelepší myšlenka dostane k méně chápavým nebo úzce zaměřeným posluchačům,může být snadno překroucena a zneužita. Vždyť základní myšlenky křesťanství jsou skvělé...Člověk nepochybně výjimečný je. Produkuje umění, zachovává si záznamy z historie, ve velké míře abstraktně uvažuje a bylo mu evolucí a tak trochu omylem dáno výjimečných možností k rozvoji mozku, kterou využívá po svém...Moc dobře vím, proč není dobré lidem připomínat, jak jsou výjimeční. A právě proto by to měli pochopit, že s touhle výjimečností přichází i obrovská zodpovědnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1) Úplně stejným způsobem bych mohl obhajovat astrologii nebo libovolnou jinou pavědu či pseudovědu. Pokud poznání víry nemusí obsahovat možnost vyvrácení, jakou hodnotu potom má -- a je to vůbec poznání? Může obsahovat kontradikce (hm, zjevně může, když jsou tři bohové vlastně jeden)? Krom toho vnímáš Boha v rámci křesťanství dost neotrodoxně, myslím si. Všechny mainstreamové směry tohoto náboženství dneška od protestantismu po katolicismus pořád operují s očividnou kauzální interakcí Boha a světa (zjevení ve Fatimě či v Lurdech, zázračná uzdravení, zázraky obecně (minimálně ke kanonizacím), léčení přes obrazovku televangelistů v USA a spousta dalších cvoků).

      2) Výchovou lze ovlivnit hodně, ale ne všechno. V principu bych byl pro léčení morálních problémů úplně stejně, jako pro léčení těch fyzických nebo mentálních, pokud bychom je byli schopni zachytit v předstihu. A kosmetické úpravy potomků? Proč ne?

      3) Promiň, nevidím kvalitativní rozdíl. Navíc nechápu analogii, neboť v Tolkienově světě jsou Ainur zřetelně přítomní ve světě a magie prosakuje půdou i vodami. Velmi, velmi bych se zdráhal vztáhnout něco takového na náš vesmír.

      4) Potom ale za svou zkaženost dost možná nemůžeme a z Boha se obratem stává docela odpudivý charakter, který na nás nejdřív nabalí spoustu evolučního odpadu a potom nás citově vydírá zasebevražděním skrze svého Syna.

      Když už jsme od křesťanství přešli ke katolicismu, dovolím si citaci z katechismu:
      "Adam jako první člověk ztratil následkem svého hříchu prvotní svatost a spravedlnost, které dostal od Boha nejen pro sebe, nýbrž pro všechny lidské bytosti.
      Adam a Eva předali svému potomstvu lidskou přirozenost poraněnou jejich prvním hříchem, a tedy zbavenou prvotní svatosti a spravedlnosti. Tato ztráta se nazývá „prvotní hřích“." 416-417

      To mi přijde zatraceně konkrétní a nemetaforické.

      6) Jako exkatolík navíc dost dobře chápu, jak funguje papežská neomylnost. Jenomže definitivní a údajně pro všechny závazné má být třeba i morální učení církve, které perzekvuje homosexuály (a obecně rigidně nahlíží na sexualitu) nebo třeba tvrdě oponuje eutánazii s poukazem na to, že je prý život darem božím. A to jsem jenom škrábl povrch, popravdě se v té hromadě bahna nerad hrabu.

      František je mi sympatický v tom smyslu, že si strašně užívám, jak jeho rudozelené kormidlování Petrovy bárky rozpaluje doběla tradiční katolíky, leckdy hnědé až za ušima. A sledovat jeho tanečky okolo Luthera v Lundu už je vyloženě guilty pleasure... promiň, snažím se jen být upřímný :D ;)

      7) Já nikde netvrdím, že evoluce vylučuje Boha. Ten se díky své amébovité podstatě schová prakticky kamkoliv, přinejhorším do své imaginární duchovní krychle Nebeského Jeruzaléma (viz Zjevení Janovo). Tvrdím, že se bije s křesťanstvím a to s každým křesťanstvím, které by se ještě anachronně snažilo obhajovat dřívejší rozsah boží moci. Přiznejme si, že pouhá iniciace Velkého třesku, případně doplněná ještě hypotetickými upocenými úpravami vyvíjejícího se života tak, aby nikdo nic nepoznal, je pro spoustu lidí dost nedostatečná. Důkaz neexistence se rozhodně poskytnout nesnažím, jelikož je to samo o sobě absurdní.

      8) Základní myšlenky křesťanství mi rozhodně nepřijdou skvělé. Maximálně v tom smyslu, jako ideologie komunismu -- na papíře to vypadá docela pěkně, dost možná i plausibilně, ale realizace v praxi je vždycky daleko za očekáváním. Zatímco komunismus lidi demotivuje a vyvolává strach skrze koncept třídního boje, křesťanství krom primitivního strašení peklem zneužívá důvěřivosti (on i v ten kauzální efekt modlitby občas někdo věří), vyvolává pocity viny, káže regresivní morálku a často napomáhá i jiným druhům zla ve světě.

      Všechny dimenze lidské výjimečnosti, které uvádíš, mi přijdou naprosto kvantitativní. Uznávám, že z toho plyne triviální poznatek, že bychom se měli ke svým schopnostem stavět s adekvátní opatrností. Jsme ale pramálo odlišní od šimpanze, opičáka nebo kočky domácí a stavět se na nějaký umělý piedestal mi přijde dost od věci.

      Vymazat
  3. Nevím, jestli ještě budu mít chuť odpovídat dalším komentářem v plném rozsahu, jelikož takových internetových diskuzí by se dalanajít mračna a je jasné, že v jakémkoli sporu věřících (konvertitů) vs. ateistů (exokatolíků) se jeden bude snažit hájit nejen svou pravdu, ale tím i svůj intelekt. Jak je to dovopravdy se dozvíme až po smrti. Možná zejtra nebo za týden napíšu delší komentář, ale jedno bych aspoň chtěla říct. Naprostým základem křesťanství je láska. Tři tečky :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám dojem, že to moc nemá cenu. Už se vzdalujeme od tématu článku, takže bych navrhoval vést diskuzi případně třeba po e-mailu nebo podobným způsobem. O důvodech své dekonverze a svých aktuálních názorech navíc průběžně referuji a budu referovat napříč tímto blogem, takže se klidně můžeš vyjádřit, kdykoli budeš chtít. :)

      Vymazat