středa 30. listopadu 2016

Last Argument of Kings


Zareagoval-li jsem na Before They Are Hanged nadšením, cítím po dočtení závěrečného svazku trilogie First Law spíše ohromný respekt. Joe Abercrombie dotáhl svůj poutavý příběh do konce bez jakýchkoli kompromisů. Dokázal zachovat atmosféru, krutě ironický styl i prokreslené charaktery postav a stvořil velkolepé finále, které si užije i ten nejnáročnější čtenář. Tedy pokud nemá slabý žaludek.
Originální obálka. (zdroj)

Bayaz, Logen, Ferro, Jezal, učedník Quai a jejich průvodce Longfoot se vracejí z neúspěšné mise za tajemným the Seed. Intrikánský čaroděj se ale nezdarem výpravy nenechává odradit a dál spřádá své komplikované sítě, z nichž nevynechává ani své společníky. Sever země i po prohrané bitvě dál ohrožuje dobyvačný král Bethod, kterého drží v šachu jen přítomnost armády maršála Burra a plukovníka Westa, jimž pomáhá i Dogman a jeho bojovníci.

Nad Aduou však temní daleko děsivější stín. Gurkhul sice vysílá ke králi mírové poselství, ale situace nepřestává být napjatá. Císař za mořem by si po Dagosce rád ukousl další část území a prorok Khalul za jeho zády má spoustu nevyřízených účtů s Bayazem. Situace se podobá příslovečnému soudku střelného prachu, který jen dosud čeká na jiskru. Aby toho nebylo málo, vypukají lidové bouře vedené jakýmsi Tannerem.

Do subjektivně daleko většího svízele se zapletl Sand dan Glokta, který musí náhle sloužit dvěma ambiciózním, nelítostným a velmi netrpělivým pánům. Jako kdyby chudák neměl problémů dost i bez toho, samozřejmě.

Can a man not be powerful on the ground floor?

Last Argument of Kings mi přišel o fous hůře vygradovaný než jeho předchůdce, asi kvůli poměrně rozsáhlému závěru. Taky mě i přes množství zvratů nedokázal tolik překvapit. Na vině bude možná to, že jsem knihu zhltnul dost rychle a po předchozím svazku už jsem si značně zvykl na autorův styl výstavby příběhu.
Autor. (foto: Lou Abercrombie)

Všechno ostatní ale fungovalo stejně dobře, ne-li lépe, než dřív. Akce není samoúčelná a přikove vás k textu pokaždé, když na ni dojde. Kdykoli se podíváme do hlavy postavám, stojí to za to – a číst jejich vzájemné slovní přestřelky je zábava přinejmenším dvojnásobná. Emoce z vás nejsou páčeny skrze laciný patos, ale spíš pomalu budovány náznak po náznaku. Postavy starší, mocnější, ale také citově vyprahlejší než prostí smrtelníci, se snad poprvé v nějaké fantasy chovají tak, že jim to uvěříte.

First Law jako celek představuje do značné míry naprostou antitezi klasických schémat. Hrdinská výprava za pradávným artefaktem končí naprostou katastrofou, zbabělec je vyškolen tvrdým prostředím, ale v jádru zůstává stejný. Město odsouzené k zániku padne a jeho nevinní obyvatelé jsou pobiti nebo zotročeni. Kostlivci ve skříních některých postav by slušně zásobili větší hřbitov, slavný barbarský bojovník je pološílený berserk a snědá jižanská válečnice zase regulérní sociopat. A s touhle diagnózou není ani náhodou sama.

Too many damn wizards. I get them mixed up one with another. It's all battles and endless bloody journeys, here to there and back again. If I so much as glimpse another map, I swear I'll kill myself.

Největší Abercrombieho zásluha spočívá v tom, že výše nastíněné motivy nepřetavil ani v laciný happy end, ani v totální zkázu a chaos. Podává namísto toho krapet pesimistickou zprávu, že jde vlastně všechno stále od desíti k pěti, zato však alespoň v kruzích. To se naprosto úžasným způsobem odrazí v závěrečných dialozích a dějových zvratech, takže dávejte dobrý pozor.

Dobrovolně se přiznám, že jsem se při čtení Before They Are Hanged bavil o něco lépe. Last Argument of Kings mě ale dokázal vytáhnout z ulity zkušeného čtenáře a vyzkoušel na mě své nástroje jeden po druhém jako zkušený inkvizitor. Proto jsem neodolal a napálil jsem mu do hlavičky plnou pálku, která byla dosud na novém blogu nedosažitelným ideálem. Ale tak už to koneckonců s ideály bývá. You have to be realistic, after all.

Úplně na okraj se ještě pochlubím, že je Last Argument of Kings první celou knihou, kterou jsem kdy v anglickém originále četl s takřka srovnatelnou snadností, jako texty české. Pokud jste ještě se čtením v cizích jazycích nezačali, vřele doporučuji. Blok totálního nepochopení, cože se vám to vlastně odehrává před očima, prolomíte rychleji, než byste si mysleli.

PS: Mou nejoblíbenější postavou je Collem West. To jenom, aby si nikdo nemyslel, že patřím mezi mainstream nekritických obdivovatelů Sand dana Glokty. 😉

Žádné komentáře:

Okomentovat