úterý 11. října 2016

Rebranding: Jak dodržuji vlastní tradice

Psal se rok 2004, vůbec první, který jsem kdy škrábal na papír spolu s ostatními. Nově nabytá schopnost vyjadřovat myšlenky skrze tahy pera či tužky mě naprosto nadchla. Konečně mohl šestiletý capart silou svého génia a mocí ničím neohraničené kreativity dobýt svět umělecké tvorby! Co na tom, že jsem některá písmena pořád ještě občas kreslil zrcadlově převrácená? Skutečný tvůrčí duch se takovou maličkostí nenechá omezovat.

Prvním médiem, pomocí kterého jsem si chtěl vydobýt nehynoucí slávu, se stal komiks. Ten úplně první vypadal nějak takhle.
Ta zelená potvora s úsměvem měsíčku na hnoji se velmi originálně jmenovala Rixík, přičemž neměla vůbec, ale vůbec nic společného s podobně barevným charakterem z časopisu Čtyřlístek, Rexíkem. Ve svém prvním dobrodružství vynalezl můj hrdina přístroj, s jehož pomocí dokázal vejít dovnitř počítačové hry. Budiž mi připsáno ke cti, že se nejednalo ani o násilnou střílečku, ani o závodní titul, nýbrž o simulátor ohňostrojů.

Tehdy jsem ještě nevěděl, že Rexík propaguje pavědu. (zdroj /doporučuji přečíst/)

Než se začnete ptát, ne. Žádný simulátor ohňostrojů (pokud nepočítáme Minecraft) jsem nikdy nehrál a ani mi to nezní jako kdovíjaká zábava.

Tenhle první komiks mám pořád ještě doma, stejně jako takzvanou Knihu 5, do níž následně přibyla pokračování dobrodružství zeleného hrdiny a další komisy typu Petra Pana, Pána prstenů, Úžasňákových a tak všelijak podobně. Proč jsem začal pátým dílem, to mi už není známo, ale podobně postupovali i jiní autoři typu George Lucase, tak co.

Úplně mimo téma: zase jednou mám nové video.

Kniha 5 se stala pouze úvodním titulem. V následujících měsících a letech jsem vyprodukoval minimálně půltucet či ještě víc dalších školních sešitů a z Rixíka se stal dost slušný seriál. Navíc mi vyrostla konkurence v podobě mladšího bratra, s nímž jsme si vzájemně kradli zápletky a pak se je snažili namaskovat tak, aby to ten druhý nepoznal. Jednou mě to tak rozhořčilo, že jsem na zadní obálku nejnovějšího trháku napsal obsáhlé varování před psaním takzvaných opičáren.

Proč ale celou tuhle příhodu z dětství vyprávím?

Inu, rád jsem měl ve svých projektech přehled. Proto jsem jim už od dětství dával jména a udržoval jejich tradici. Hned již zmíněná Kniha 5 obsahovala cosi jako logo producenta podobné těm, která strkají hollywoodské společnosti před své blockbustery. Universal má svoji planetu, 20ᵗʰ Century Fox zase reflektory a já začínal na dvou zkřížených mečích (prudce originální, vím). Ty tvořily základ pro písmeno A, od nějž se na obě strany odvíjely zrcadlící se nápisy SILD/DLIS.

Modernější podoba téhož.

O jedenáct let později jsem vydal svoji počítačovou hru, založenou na projektu O.H.R.RPG.C.E a Vikings of Midgard. Jak asi myslíte, že jsem si ji označil?

Screenshot úvodní obrazovky plné verze hry, která vyšla v roce 2015.

Když jsem zveřejnil animace, které jsme natáčeli na ZUŠ? Když jsem něco prezentoval ve škole? Když jsem natočil video, jako třeba ještě i relativně nedávné, dnes již smazané Ve znamení meče? Můžete hádat třikrát.

Projektu Adlis ale začala narůstat konkurence. Nejdřív jsem z něj vydělil Snospár, do kterého jsem pro přehlednost přemístil valnou většinu dokumentace týkající se stolní hry Legenda o Stínu (která je v současné době aktivní). Kilogramy papíru, které se mi v šuplících nahromadily během sedmi osmi let vývoje, už začínaly zavazet.

Dobový plakát. Hru si můžete bezplatně stáhnout zde.

V posledních třech letech ale z ničeho nic vyrostl Anekron. Z původně skromných plánů na blog o fantasy se nakonec stal zatím nejkomplexnějším dílem, do kterého jsem se kdy pustil. Pokrývá obsah tohoto blogu jakož i dvou předchozích, expandoval na Facebook, poslední dobou se mu čím dál lépe daří i na YouTube. Už dlouho má taky vlastní DeviantArt, e-mail či Skype, jeho součástí jsou i mnohé soutěžní povídky.

V mezičase jsem navíc opět zrušil nešťastný Snospár a Legenda o Stínu putovala také pod hlavičku Anekronu. V jediném světě se tak střetává stolní hra s povídkami, univerzem inspirována byla také již zmíněná hra počítačová. Zapomenout nesmím ani na čtenářsky docela oblíbené textovky.

Shrnuto stručně, Anekron nabobtnal a z dříve dominantního projektu Adlis se stala okrajová záležitost. Když jsem proto před pár dny provedl zdánlivě pouze grafickou změnu loga, ve skutečnosti došlo ke sloučení. Aby to však nevypadalo, že Anekron svého menšího kolegu jen prachsprostě pohltil a zničil tak dlouholetou tradici, nechal jsem k poctě své dávné tvorby (včetně zelené potvory Rixíka) nové logo otevřené do tvaru A.
S trochou fantazie si pořád ještě můžete představovat dva zkřížené meče, jak se v jeho středu lesknou.

Žádné komentáře:

Okomentovat