pondělí 24. října 2016

Buchty a klobásy

Že nesmím Buchty a klobásy minout mi bylo jasné už od prvního traileru. Film se totiž prezentoval takovým způsobem, že se nabízely v podstatě jen dvě možnosti, jak by mohl dopadnout. Působil totiž buďto jako infantilní výlevka fekálního humoru, nebo jako parodie pixarovek s jistým myšlenkovým přesahem. Představte si moje nadšení, když jsem po prvních několika minutách zjistil, že je obojím zároveň!


Vy, kteří mě znáte blíž, asi víte či tušíte, že nijak neholduji sprostému vyjadřování a pubertální humor mi v lepším případě nic neříká, v tom horším mi přijde trapný. Z toho důvodu mě taky nijak zvlášť nezaujal letošní Deadpool a považuji jej za hodně, hodně průměrný dokonce i v rámci současné produkce Marvelu. Možná proto budete překvapení, když vám prozradím, že Buchty a klobásy vulgaritami či obscénními narážkami hýří na všechny strany a mně to vůbec nevadí.

Co jsem se tak rozhlédl po českém Internetu, recenzenti zpravidla film považují právě za slepeninu prvoplánových hlášek. Zůstává mi záhadou, zda ostatní rozměry filmu nepostřehli, nebo s jejich poselstvím zkrátka jen nesouhlasí. Buď jak buď, mě se snímek líbil tak, jako letos máloco. To by k i tak netradičně zdlouhavému úvodu stačilo, pojďme se proto mrknout, o čem Buchty a klobásy vlastně jsou.

Vyděšená mnohooká brambora. No kolikrát za život tohle uvidíte? (zdroj)

Potraviny obývající supermarket sní jenom o tom, jak si je jednoho krásného dne vybere některý bůh (zákazník) a odnese je do ráje. Ten si přestavují příhodně jako místo slastí, radosti a věčného štěstí. Hlavními hrdiny příběhu jsou pak (jak nepřestává být zdůrazňováno) vzájemně kompatibilní párek a žemle, kteří nešťastnou náhodou vypadnou z košíku a tak minou okamžik svého spasení ze slzavého údolí regálů.

Jejich prvním nápadem je vrátit se zpátky domů, vecpat se do cizího balení a tiše doufat, že další zákazník dorazí dřív, než uplyne záruční lhůta. Během cesty, kterou ozvláštňuje špičkování dvou dalších, naprosto okatě stylizovaných potravin, se nicméně párek s žemlí dozvídají, že to se zemí zaslíbenou za skleněnými dveřmi nemusí být tak horké, jak to na první pohled vypadá.

Myslím, že asi nepotřebujete komentář. (zdroj)

Mezitím sledujeme i linii druhého párku z původního balení, který je v lidské domácnosti svědkem brutálního masakru svých bližních a sám uniká vražednému noži jen na poslední chvíli.

Příběh je ve skutečnosti ještě trošku komplikovanější a občas se větví či sbíhá podle toho, jak se rozdělují či shledávají jeho postavy. Ty totiž cestují přes mnoho nápaditých lokací uvnitř i vně supermarketu, přitom potkávají další potraviny a zažívají leckdy naprosto ztřeštěná dobrodružství, která trousí odkazy na skutečné události i populární kulturu. A právě v nich tkví síla snímku.

Člověka napůl smířeného s tím, že uvidí prvoplánovou zábavu kanálního charakteru až zamrazí, když postřehne hořkou ironii skrytou za radostným ranním prozpěvováním. Když k tomu připočtete černý humor hrající si s anglickým jazykem („We will exterminate the juice!“) a především naprosto brutálně přímočarý závěr písně („We cannot overstate how confident we are that our beliefs are accurate.“), pochopíte, že jsem zůstal stát s bradou někde u podlahy.

Podobných momentů bych mohl vypočíst možná okolo tuctu, ale to už bych se možná až nebezpečně blížil spoilerům. Jako závěrečné doporučení vám tak bude muset stačit, že se na film budu muset určitě někdy podívat ještě jednou – přinejmenším. A že jsem se bavil tak, jako už dlouho ne (od prvních dvaceti minut třetí Kung-fu Pandy, jestli to chcete vědět přesně).

PS: Strašně se těším na opovržlivé pohledy, kterými mě budou častovat ti, ve kterých ještě někde přežívá dušička puritána.

Žádné komentáře:

Okomentovat