neděle 28. srpna 2016

Zabíjejte své miláčky. Nebo jim aspoň dejte přes hubu

Nemůžu a nemůžu se donutit, abych se podruhé podíval na sedmou epizodu Star Wars. Probouzející se sílu jsem akorát v prosinci přivítal v kině, odkud jsem si odnesl smíšené pocity. S každým dnem uplynulým od zhlédnutí se ještě ke všemu víc a víc ozývají negativní dojmy, zatímco ty pozitivní ztrácejí na síle. Zjišťuji, že se mi ten film s odstupem času spíš nelíbí – a co hůř, není v tom sám.

Poslední dobou mě čím dál víc irituje hned několik zavedených, populárních fantasy a sci-fi sérií. Všechno digitální pozlátko a velkolepý formát letošního finále šesté série Hry o trůny nedokázalo přebít trpkou pachuť v ústech, která se po opadnutí prvotního úžasu stále více hlásí o slovo. Všechen vtip a bombastická akce superhrdinské Občanské válce nestačil, aby mě přesvědčil, že to s Marvelem nejde z kopce.

Podobné pocity mám i z letošních X-Menů, jakkoli je po Apocalypse ještě příliš brzy mluvit o regresu, neboť


O nejnovějším přírůstku do rodiny snímků z univerza DC už radši znovu ani psát nebudu.

Co mi tak vadí? Důvodů by se našlo víc, ale ten prvotní můžu shrnout jednou větou – všichni autoři, stojící za výše jmenovanými díly, se bojí experimentu jako čert kříže. Sází na léty prověřené recepty, připravované pouze ve vytříbenější formě. Místy odvádějí skvělou práci, na první zhlédnutí takto dokážou diváka i ohromit, ale jakmile úžas opadne, ukáže se omšelá, vetchá kostra, na níž je všechno to pozlátko navěšeno.

Co naplat, že se proti sobě staví Captain America a Iron Man, respektive Batman a Superman? Nemají dovoleno překročit jasně vytyčené meze a aspoň na okamžik vypadnout ze svazující škatulky klaďasů. V přehnaném respektu vůči receptu, který až doposud vycházel, udržují filmaři charaktery svých postav na uzdě a výraznou proměnu jim nedovolí.

Zrovna tak Apocalypse si nedovoluje alespoň projednou opustit klasický recept Xavier versus Lensherr a samozřejmě končí obligátním Magnetovým prozřením. Spoiler? Ale jděte.

Radši si běžte pustit větší, hezčí a lepší Quicksilverovu scénu.

Tatooine? (zdroj)
Nebo nalaďte HBO, zapomeňte, že pánové D a D dokázali svého času napsat pár hezkých dialogů a vtáhnout vás do Západozemí tak, že vám připadalo dokonale živoucí – a běžte se kochat monumentálním zásahem tří oheň flusajících draků proti otrokářské flotile.

Mezitím bude jedna osamocená duše na pouštní planetě v předaleké galaxii s napětím vzhlížet k obloze, dokud ji ztracený droid nevrhne přímo doprostřed války mezi Temnou a Světlou stranou Síly. Hrdina se sice bude svému osudu zpočátku vzpouzet, díky moudrým mentorům však nakonec najde správnou cestu a vyrazí zničit zbraň, hrozící vnést nepředstavitelnou zkázu do celého vesmíru. Už zase.

Naboo? Endor? (zdroj)
Neberte mě špatně. Jsem zvyklý na to, že se všechny velké příběhy časem opakují a vlastně by mi to vůbec nevadilo. Ne, kdyby neztrácely to, co činí z bezduchého popisu děje ságy, které pohnou generacemi lidí a zařadí se do zlatých fondů. Konflikt.

Konflikt, jenž nechá protagonistu tvrdě kolidovat s jeho antitezí.

Coruscant? (zdroj)
 Bane lámající Temného rytíře, aby tento mohl opět povstat. Joker coby imunitní reakce gothajského podsvětí na přítomnost strážce v netopýřím obleku. Úzkost, která nutí Železného muže vršit jednu plechovou zbroj na druhou, jen aby nakonec zjistil, že se obestavěl neproniknutelným kokonem. Erik Lensherr, který je Xavierovým přítelem, jen aby se rozkmotřili na samotném konci První třídy.

Vždycky to jde.

3 komentáře:

  1. Jsem z téhle úvahy taková rozpačitá - někde během čtení jsem ztratila přehled o tom, co ti vlastně na nejnovější produkci vadí. Z nadpisu jsem získala dojem, že je to neochota autorů zabíjet své postavy, o pár odstavců pod tím jsem se začalo domnívat, že jsou to klišoidní zápletky a konec na mě působil dojmem, že je to nedostatečný vnitřní konflikt postav. Tak co to teda je, co tě zklamává?
    Kdyby to byl ten první případ, strach zabíjet své postavy, tak s tebou sice souhlasím, na druhou stranu si podle mě musíme uvědomit, že to je věc, kterou si můžeme dovolit ty nebo já (nebo Martin, který na tom založil část svého úspěchu), a já to taky s velkou chutí dělám (i když málokdy jako šokující zvrat, většinou je celý příběh plný narážek na budoucnost), ale může to udělat třeba takový Marvel? Několikrát sis stěžoval, že nikoho ze svých hrdinů nezabije, ale může si to vůbec dovolit, neprodělal by na tom? Pochopila jsem, že tvůj oblíbený Avenger je Iron Man (stejně jako je to asi nejoblíbenější Avenger vůbec). Kdyby ho Marvel zabil (a už neoživil), šel bys na třetí Avengery? Šli by na ně tisíce dalších fanoušků Iron Mana? Neprodělal by na tomhle super dějovém zvratu Marvel přímo kolosálně? Jasně, peníze vs. dobrá a neotřelá zápletka je dost pokrytecká volba, ale stojí to Marvelu vůbec za to?
    Kdyby to byl druhý případ, klišoidní zápletka, tak s tebou musím plně souhlasit. Už mám po krk vyvolených sirotků, speciálními silami nadaných teenagerů, jedinců, kteří zachrání celý svět před velkým zlem. Proč někdo někdy nenapíše o někom, komu se svět zachránit nepodařilo? (Ano, přiznávám, píšu takový příběh. ;-) )
    Kdyby to byl třetí případ, nedostatečný vnitřní konflikt postav, do jakých extrémů by podle tebe měl daný konflikt až zajít? Čistě teoreticky s tebou souhlasím, ale přeci jenom si myslím, že některé extrémy v psychickém vývoji původně kladné postavy si prostě příběhy pro veškeré diváctvo/ čtenářstvo (průměrné, podprůměrné i nadprůměrné dohromady) nemůžou dovolit. Ty a já ano, ale DC... nemyslím si.
    Šmankote, jsem nějaká kritická!!! :-O Omlouvám se...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všechno najednou. Nedostatečný konflikt postav zabíjí zápletky a neochota zabíjet důležité charaktery napětí ve filmu taky moc neprospívá.

      Ale nadpis je nadsázka, nenutím autory, aby své hrdiny fyzicky likvidovali. Stačilo by mi, kdyby je dokázali přesvědčivě existenciálně ohrozit. Dodnes vzpomínám na třetího Iron Mana, který nechal hrdinu potácet se v záchvatech nejistoty nebo na druhého Kapitána, jenž zpochybnil jednoduchý protagonistův skautský svět.

      Výše zmíněné filmy mi připomínají epizody seriálu, které končí se stejným rozložením karet, s nímž začali. To mi už začíná lézt krkem.

      Jinak jsem zvědav na ten příběh o nezachráněném světě, bál bych se jen, aby to neskončilo jako klasická dystopie.

      Ještě bokem ke tvé otázce: kdyby Marvel zabil Tonyho Starka (a kdyby to udělal chytře), dost by si tím u mě šplhnul. Považuji smrt postavy v době, kdy ještě stále má co říci, za dobrý tah. Ale jak píšu výš, nic takového po nich nechci.

      Vymazat
    2. Dystopie nemám ráda, takže vážně doufám, že to tak neskončí... :-?

      Vymazat