čtvrtek 18. srpna 2016

K recenzování

Už snad aspoň rok jsem nevyplnil žádný blogový dotazníček a vzhledem k tomu, že se na nic lepšího moje kreativita v tuto pozdní večerní hodinu stejně nezmůže, proč nevyužít příležitosti? Dnes se proto podíváme do zákulisí vytváření recenzí, takže ti z vás, kteří je sami píší, budou moci srovnávat (a ostatní se o této nevděčné činnosti dozví něco nového). Otázky se samozřejmě nebojte zapůjčit pro vlastní potřebu, stejně nejsou moje.

Kolik recenzí měsíčně vydáš?

Matiku už přes rok nemám, budu tedy muset nažhavit kalkulačku. Na Dagonovi jsem okolo čtyř měsíců, za tu dobu jsem tam publikoval kulatých 20 kousků a dvěma ještě přispěl tento blog. Plus v dagoním Wordpressu ještě vězí nějaká ta další, čekající na zveřejnění a bokem jsem sepsal ještě jednu soukromou pro konkrétního člověka. Suma sumárům zhruba 25 recenzí, tedy okolo šesti měsíčně. Zanedbal jsem, že ne všechny články u Dagona jsou recenze a v jednom případě jsem naopak hodnotil naráz asi pět různých věcí. Komplikovaná otázka, jasan?

Píšeš recenze hned po dočtení knihy?

Nebo po dosledování filmu, dohrání hry. Čekání možná prospívá objektivitě, ale mně by hrozilo, že se mi z hlavy vykouří všechno to, co jsem chtěl do recenze rozhodně napsat. Občas si to dokonce zakládám ve čtečce nebo vypisuju na papír, ale obvykle jsem příliš zažraný do konzumace daného obsahu.

Připravuješ se nějak předtím, než začneš psát recenzi?

Jo, v lotosovém sedu uvolním svou vnitřní energii, promedituji důkladně téma, styl i jazykové prostředky, jen abych následně klekl na kobereček z kůže pět měsíců starého králíka a pomodlil se k mocnému bohu Gra’Matykovi o shovívavost a pomocnou ruku. Anebo zkrátka jenom zaujmu víceméně komfortní polohu a dopomůžu si k soustředění trochou čaje.

Jak dlouho ti trvá, než ji napíšeš?

Bývaly časy, kdy jsem byl blbec, a stačilo mi dvacet minut. Teď jsem chytrý, a proto potřebuju někdy až čtyři hodiny. Průměrná kniha nebo film zaberou samozřejmě jen zlomek onoho času, komplikovanější díla či složité články typu informací o novém Warhammer: Age of Sigmar nebo zhodnocení Hry o trůny vraždí čas tak kadencí štěkotu psa na kokainu. Zdroje najdu obvykle jenom v angličtině, k mému štěstí jediném cizím jazyce, který skutečně ovládám.

Píšeš spíš kladné, nebo záporné recenze?

Pokud ti čoklové ujíždí na koksu, podle hodnocení udílených na Dagonovi by jeden mohl hádat, že já preferuju hulení. Z většiny recek tam totiž ohavně sladce září sluníčkové hodnocení v rozsahu sedmi až desíti nevybledlých medúzek z deseti. Ve skutečnosti za to ale může fakt, že si v redakci plán práce vytváříme sami a já do svého rozvrhu pochopitelně cpu jenom ten nejlibovější obsah. Tady na blogu budu v budoucnu nejspíš mnohem přísnější a popravdě jsem se dosud neodhodlal napsat recenzi na Batmana se Supermanem, protože bych ten film musel zlostí zadupat do země.

Pověz nám o své první recenzi (a připoj odkaz).

Teď sedím před počítačem, který stojí na stole. Jeho deska se dá otevřít a pod ní mám schovanou všechnu svou tvorbu od nějakých šesti sedmi let až do dnešních dnů. Mohl bych tím materiálem vyzbrojit celý festival trapnosti, popravdě. Někde tam taky dozajista leží moje úplně první recenze, ale hledat ji nebudu. Už jen proto, že bych musel sundat notebook a celé to otevírat.

Co se týče první online recenze, kterou jsem kdy napsal, ta se pravděpodobně nacházela v elektronické verzi časopisu Samurajova hlídka, který jsem nepravidelně zveřejňoval na webu. Proč píšu v minulém čase? Protože moje drahá sestra jednoho dne našla u časopisů možnost smazání, která tam vůbec neměla být. Ne na jejím účtu. Buď jak buď, zachtělo se jí vyzkoušet funkčnost pěkného tlačítka a tak s gustem smázla celý ročník. True story.

Kterou recenzi bychom si měli přečíst a proč?

Tu, která rozebírá dílo, se kterým máte nějakou zkušenost anebo ji teprve hodláte získat. Nehráči bude k ničemu, když přelouská mou (v současné době chystanou) recenzi HD edice série Heroes of Might and Magic 3, zatímco pologramotný nonstop pařmen asi nezačne slintat radostí nad skvělým sborníkem Společenstvo Pevnosti. Každému dle jeho gusta.

Existuje nějaká, za kterou se stydíš?

Pro začátek všechny, které kdy vyšly na starém Anekronu. Ne, že by obsahově za těch pár měsíců kdovíjak zastaraly, ale jejich forma stála za starou bačkoru. Úzkostlivá odstavečkovitá struktura v nich už sama o sobě zabíjela veškerý kreativní potenciál. Něco, jako byste malému děcku na pískovišti přibili formičky k dřevěnému ohradníku. Nebo ještě přesněji, jako by si to udělal sám.

Máš osvědčené tipy, rady pro ostatní, jak napsat dobrou recenzi?


Pošlete mi na kafe, já to někdy o pauze naťukám a pak už stačí jen vyvěsit. Nebo v případě, že se do toho (na vlastní nebezpečí!) opravdu chcete pustit sami, zkuste si pro začátek pár recenzí přečíst. Ideálně těch mých, epigoni se vždycky hodí.

Především ale argumentujte. Recenze se od afektovaného výkřiku Mě se to tak mocinky líbí! liší pouze a jen tím, že se snaží původní iracionální výbuch veselí schovat pod načančané profi kafrání o neotřelých motivech, plastických postavách či sofistikované zápletce. A to je právě ta argumentace: snaha přesvědčit čtenáře, že z konzumace hodnoceného produktu získá podobné dojmy, jako recenzent.

Pitvání uměleckých děl není exaktní věda, tak se ani netvařte upjatě a důležitě. Čím přesněji ale určíte, co přesně se vám tehdy mocinky líbilo, tím spokojenější bude váš čtenář. Tím spokojenější bude (v ideálním případě) i autor propíraného díla. A tím spokojenější budete vy sami.

2 komentáře:

  1. Ale no tak! Já se tak těšila na tvojí úplně první recenzi. ;-) Vážně se stydíš za úplně všechny, co vyšly na předchozím Anekronu? Za všechny? Tak přemýšlím, jestli jsem někdy potkala kritičtějšího člověka... (asi jo :-?)
    Odpověď na otázku č. 3 mě dostala. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se formy týče, jo. Obsahově se najdou i světlé výjimky :D.

      Vymazat