neděle 31. července 2016

Anekronské povídky

Někteří možná vědí, že jsem pro účely své stolní RPG hry Legenda o Stínu vytvořil svět Anekron, podle něhož se jmenovaly a jmenují všechny moje fantasy blogy. Někdo si ale třeba i vzpomene, že toto léta budované univerzum přivádím v život nejen prostřednictvím posezení s přáteli u dračáku, ale i skrze kratší či delší příběhy povídkového rázu. Ty posílám nezřídka i do různých literárních soutěží.

Toto je jejich soupis. Jednak má sloužit mě, abych se ve vlastním díle lépe orientoval, využít ho ale můžete i vy – jako rozcestník k těm příběhům, které jsem zveřejnil různě po Internetu. Ještě jednou ale připomínám, že se jedná pouze o povídky z Anekronu, či přesněji z anekronského vesmíru.

Do fáze 0 počítám všechny příběhy, které jsem napsal před vydáním Legendy o Stínu, tedy před úplným dokončením univerza. Z toho důvodu většinu z nich už dnes nelze považovat za součást kánonu.

 

Lučištník z údolí

 

Lučištník z údolí se jako první dostal do soutěže. Bez mého vědomí tedy, původně jsem ho napsal pro vlastní amatérský časopis Samurajova hlídka. Odehrává se v tehdy ještě pouze jemně načrtnuté verzi Anekronu a v současnosti už nepatří do kánonu. Revidovaná verze, dostupná na starém blogu, opravila výhradně prohřešky proti českému jazyku. O něco později jsem však zveřejnil glosovanou variantu, nad níž se zajisté pobavíte lépe.

 

Nokromos

 

Několik let starý příběh, publikovaný ještě na starém blogu. Formálně i obsahově už dnes neuspokojí ani mě, ani aspoň trochu náročného čtenáře. Jde vlastně o epilog k již opuštěnému světu Daxiol, jenž byl nahrazen Anekronem. Další potíž může způsobit rozvětvené pozadí a mytologie, nedostatečně přiblížená neznalému publiku. První část online zde, druhá tady.

 

Pradávní

 

Série o deseti kapitolách, natahovaná, nedomyšlená, prvoplánová a skrz naskrz slabá. Jakkoli jsem na starém blogu tvrdil, že se odehrává na Anekronu, šlo (stejně jako v případě Lučištníka z údolí) o jeho ranou verzi. Z hlediska kánonu mají tedy smůlu i Pradávní. Rozcestník k jednotlivým částem příběhu naleznete tady.

 

Básně

 

Mytologií světa se inspirovala i část mé poetické tvorby. Kosmogonii načrtává (dost zkresleně, jak jsem později zjistil) Hymnus věků (první a druhá část), v jedné z pozdějších povídek se objevil i úryvek z Modlitby ke Sharlaethovi a páteří, osou celého anekronského univerza vždy byla a je Legenda o Roninovi. Mnohokrát jsem ji upravil, nejnovější přebásnění s podrobnými vysvětlivkami pochází z roku 2013. Jak si ji tak čtu, brzy se dočká dalších úprav. Všechny výše zmíněné básně jsou součástí kánonu.


Fáze 1 zahrnuje povídky sepsané během roku 2015, v nichž už nabírá Anekron zřetelné kontury. Vyznačují se více či méně jednotou času, místa i postav, odehrávají se totiž zhruba na rozloze průměrného kraje naší republiky v rozmezí několika týdnů až měsíců.

 

Zapovězeno rodem

 

První povídka, v níž se objevuje postava mnicha Lombarda. Kdysi jste si ji mohli přečíst na starém blogu, později však byla smazána, přepracována a nyní nabídnuta ke zveřejnění na webu Nevšedního světa. Tam ji naleznete už v nejbližších týdnech. Reálie příběhu už stojí na pevných základech kánonu.

 

Modlitba za smrt

 

Hlavním hrdinou byl původně elf a povídka sama se odehrávala mimo Anekron, ve zcela odlišném a později zcela opuštěném světě. Pro minulý ročník Dračího řádu jsem ji nicméně zgruntu přepracoval a tak to nakonec dotáhla dost vysoko na to, aby se dostala do sborníku Fascinace. Tedy snad, neboť jednotlivé sešitky vycházejí se značnými odstupy a můžu jen doufat, že na ten můj jednou přijde řada. I zde se hlavní role zhostil mnich Lombard.

 

Smuteční píseň

 

Původně psaná pod názvem Bitevní pole. Zaslaná do Dračího řádu po boku Modlitby za smrt, na kterou přímo navazuje. Skončila hůř a po další podnětné kritice ze strany Vladimíra Němce definitivně končí v šuplíku. Vzhledem k tomu, že nemá přímou souvislost s hlavní Lombardovou linií, čeká ji dříve či později nejspíš vyřazení z kánonu.

 

I kdybych přišel k vodám, kde si mohu odpočinout

 

Drobný střípek, zaměřený na jednu z nejdůležitějších osobností Anekronu, Heretika. Dává nahlédnout do fungování místní obdoby magie a připravuje půdu pro rozsáhlejší vyprávění, jehož čas nadejde v budoucnosti. S výše zmíněnými Lombardovými povídkami je propojen jen nepřímo. Krátký příběh jsem zaslal do Bleskovky vyhlášené Triumvirátem, kde dopadl průměrně. Vy si jej můžete přečíst tady.


Letošní fáze ještě ani zdaleka neskončila. Anekron v ní expanduje a snaží se postihnout osudy většího množství postav. Zároveň pak připravuje půdu pro dílo ještě rozsáhlejší, provizorně nazvané Předtím, než padl.

 

Zrozena záští

 

V mé první letošní povídce Lombard už absentuje úplně. Představeni jsou místo toho hrdinové Jerek a Barn, panoš rytířského řádu a jeho společník, prostý voják. Skrz mnohá nebezpečenství se probojovali do druhého kola soutěže Vidoucí. Víc vám už neprozradím, neboť momentálně jednám o případném zveřejnění v tištěné podobě.

 

Vzhledem k účasti zbylých povídek Fáze 2 v nejrůznějších soutěžích jsem je ze seznamu dočasně odstranil, aby nedošlo k porušení pravidel anonymity. Děkuji za pochopení!

čtvrtek 28. července 2016

Easter egg v X-Men: Apocalypse versus čínští cenzoři

Dneska jsem chtěl psát úplně o něčem jiném, ale pak jsem náhodou zahlédl v útrobách Internetu opening nových X-Men: Apocalypse (na kterých jsem byl v kině). Jsem skalním fanouškem této v sérii pravidelně opakované sekvence, takže jsem si ji prohlédl rovnou asi třikrát za sebou, až jsem konečně zpozoroval skvělý vizuální easter egg, který tvůrci snímku do kratičkého úvodu dokázali zakomponovat.

Jelikož na YouTube ještě není k dispozici klasická verze, přikládám prozatím tu, kterou pro nás zcenzurovali čínští soudruzi. Názorně si na ní totiž ukážeme, jak naprosto nepochopili celý vtip a svým zásahem značně ztížili domácím divákům jeho objevování.


Začněme jak jinak, než od začátku.

V čase 0:24 si můžete všimnout, že se kamera stočí, aby zabrala jakýsi objekt, který ale v záběru jaksi chybí. Jak prozradí necenzurovaná verze, jde o sochu Ježíše Krista. Čínské zákony totiž s náboženskými a ideologickými symboly zacházejí dost přísně, což zjistíme ještě nejednou.
Přiznám se, že jsem si žertovné koláže Protiproudu docela oblíbil.
Následuje Mona Lisa, pak klipem prosviští výkřik technologie industriální éry, parní lokomotiva. Ještě průlet letadel a potom – stop!

Na plátně se objevuje jméno společnosti 20th Century Fox, jejíž počátky se datují do roku 1915. Jedeme dál.

V čase 0:40 se uprostřed záběru vyrýsuje zlatý kruh. V necenzurované verzi vypadá takhle.
Symbol s tak komplikovanou historií interpretací, že tomu Hitler musel učinit přítrž.
Hákenkrajc vypustili soudruzi cenzoři také. Nacismus se přitom dostal k moci roku 1933, ačkoli existoval již dříve. Hned za svastikou pak následuje logo další společnosti, Marvelu. Ten vznikl ještě jako Timely Comics v roce 1939.

Název posledního producenta, TSG Entertainment, se pak objeví chviličku před průletem mezi věžemi Světového obchodního centra. To nám indikuje, že vstupujeme do 21. století a zmíněná společnost má skutečně kořeny v roce 2006. Z toho, jak kolem vzápětí poletují peníze, bych tipoval, že mají odkazovat k hospodářské krizi, datované do let 2007-2008.

Že mnou zmíněné WTC nemůžete najít v cenzurované verzi? To proto, že tam není.
Ještě mi tam chybí natažené lano a trocha Beethovena.
Klobouk dolů, X-Meni. Udělat z nudných, povinných titulků se jmény producentů neoddělitelnou součást samotného filmu, to si žádá značnou dávku fištrónu. Jenom škoda, že se o vašem díle nedoví obyvatelé nejlidnatějšího státu této planety.

neděle 24. července 2016

Svět draků

V roce 2004 objevili náhodou policisté v Rumunsku ostatky prazvláštního tvora. Na místo se urychleně vypravil zaměstnanec renomovaného muzea, jen aby zjistil, že bude celé lidstvo muset kompletně přepsat učebnice. Jakkoli se mu jeho kolegové zpočátku vysmívali, bohatý důkazní materiál nakonec umlčel i ty nejhlasitější pochybovače. Naši předkové k nám promlouvali a my jsme je neposlouchali. Draci byli skuteční.

Jak nejspíš každému příčetnému čtenáři došlo, nejedná se o skutečný nález. Výše shrnuté události tvoří páteř recesistického dokumentu*, který se přesto snaží vykreslit mytologické tvory s co největším respektem k evoluční biologii, fyzice a chemii. Bez kompromisů to sice nejde, výsledek však i tak stojí za zhlédnutí.

* V angličtině se takovému typu filmové tvorby říká docufiction. Kromě Světa draků tento svébytný žánr popsal i mořské panny nebo legendárního Megalodona (v tomto posledním případě se jedná o v minulosti skutečně existujícího tvora, docufiction však pracuje s motivem jeho přežití do dnešních dnů). Ne nepodobným počinem je ale třeba i studentský film v režii Jana Svěráka, Ropáci.

Svět draků těží z klasického formátu dokumentu, co to jen jde. Zábavné spekulace ohledně vývoje dračího plemene, jeho schopnosti chrlit oheň či tělesné konstrukce střídá záběry z leckdy pohnutých životů těchto monumentálních plazů. O jejich etologii se naučíme mnohé, popsán je vývoj jedince od narození do stáří, způsob lovu, sociální interakce a rozmnožování.

Animace možná oku dnešního diváka přijde dost neumělá, zejména co se týče vyobrazení pohybu. Přesto je vzhledem k zaměření snímku více než dostačující. Pokud k tomu připočtu, že film vyšel už v roce 2004, musím tvůrcům dokonce složit poklonu. Povedl se i hudební podkres a ani český dabing výjimečně není k zahození.

Mohl bych sepsat plnohodnotnou recenzi, ale to si případně schovám pro Dagona (bude-li zájem). Druhou polovinu tohoto článku bych namísto toho rád věnoval něčemu, nebo spíš někomu úplně jinému: divákům Světa draků.

Nějaký snaživec totiž celý snímek nahrál na YouTube. Jeho kanál má pochybné jméno UfodokumentyCZ, které už samozřejmě vzbuzuje podezření samo o sobě. Z následujících komentářů zveřejněných pod videem si ale můžete udělat obrázek o intelektuální úrovni těch, kteří podobné konspirační smetí pravidelně sledují. Pozorně si všimněte nejen obsahové, ale i formální stránky.
Proč jsem tyto reakce na film zařadil do článku? Na první pohled to vypadá jen jako arogantní posměch, můj záměr však byl jiný.

Chtěl jsem totiž poukázat na několik zajímavých myšlenek, opakujících se v komentářích:

  • Draci jsou. Komu se to nelíbí, ať drží hubu. Tohle samozřejmě není žádný argument, poukazuje však na tendenci k wishful thinkingu. To asi překvapí jen málokoho, zajímavé je nicméně sledovat, jak snadno tito komentující přecházejí k dalším formám iracionality. Učebnicovým příkladem je předposlední příspěvek, který představuje „materialismem zaslepenému“ čtenáři ufony, negativní karmu nebo teleportaci. Dočkáme se samozřejmě i obligátní kritiky evoluční teorie.
  • Pokud se nejedná o samé internetové trolly, až znepokojivé množství diváků považuje dokument za skutečný. Můžete namítnout, že se mnohdy jedná s velkou pravděpodobností o děti, i ty by ale mohly porozumět jednoduché větě, která zazní hned v první minutě snímku, a to jakv originální, tak v české verzi.
  • Draci existují, protože nikdo nedokázal opak. Jednorožci existují, protože nikdo nedokázal opak. Víly existují, protože nikdo nedokázal opak.

PS: Nejlepší částí filmu je dle mého popis vynikající adaptace mořských draků na lesní prostředí. Válel jsem se u toho na zemi smíchy, doslova.

pátek 22. července 2016

Anekron na Facebooku


Země se třese, oheň dští z hlubin a obří přílivové vlny hrozí spláchnout celý známý svět. Ne, to si jenom král patosu, melodramatu a sebechvály založil facebookový účet, jakkoli kdysi dávno prohlásil, že si účty na sociálních sítích zásadně nezakládá. Proč jsem zčistajasna změnil názor a co to může znamenat pro čtenáře Anekronu?

O zřízení osobního účtu jsem uvažoval již mnohokráte. Na jedné misce vah ležela úspora nervů a především času, jehož velkým žroutem se Facebook může snadno stát, na misce druhé pak možnost spojit se s přáteli a známými, které nemohu snadno kontaktovat osobně. Vždycky jsem ale úvahy o založení nakonec smetl ze stolu s tím, že se raději od svých blízkých všechno dozvím z očí do očí, byť se zpožděním.

Nevědomky jsem tak přijal za svou pochybnou argumentaci mrzoutských osob, které s oblibou žvaní o tom, jak elektronická komunikace nikdy nenahradí skutečné setkání a přátelství na ní založená nemůžeme brát úplně vážně. Paradoxně jsem přitom stále více času trávil s mnoha blogery, včetně několika (málo) srazů, z nichž muselo být jasné, že si vzájemně rozumíme i bez obrazovek a klávesnic.

Ano, potkat jeden druhého je super, ale bavit se a spolupracovat můžete i bez toho. Velmi efektivně a v přátelské atmosféře, jak mohu bez zaváhání dosvědčit. Uštěpační rejpalové nechť si dají odchod a táhnou hašteřit o web dál (pokrytci, mají mi to zkusit zabrblat hezky face to face).

Pomalu končila zima letošního roku a já jsem zapíchl původní Anekron. Udělal jsem to s chutí, ačkoli ne bez špetky sentimentu a nikdy jsem toho nelitoval. Jelikož mi ale bylo od počátku jasné, že se bez psaní neobejdu, poslal jsem e-mail Dagonovi a tamní posádka mě velkoryse nabrala na palubu. Facebook nicméně vyžadovali vzhledem k redakčnímu domlouvání, takže jsem dostal další důvod, proč si jej založit.

A tak jsem to udělal. Lépe řečeno, obnovil jsem prastarý profil, který jsem měl kdysi asi 14 dní před dlouhými lety. Vyhodnotil jsem tehdy sociální síť jako zbytečný nesmysl a profil jsem deaktivoval. O to jednodušší jsem měl práci.

Zbývalo už jen spojit se s lidmi, které znám. Nijak jsem na to nespěchal, chtěl jsem nejdříve nějak seskládat dohromady tento nový blog. Teď už je ale všechno hotové, takže nadešel čas.

Příznivci Anekronu všech zemí, spojte se!

Pokud máte jen trochu zájem, určitě si lajkněte oficiální facebookovou stránku Anekronu, na níž vás budu průběžně informovat o nových článcích, aktualitách ve fantastice a formou krátkých glos zpracuji témata, která mi budou pro plnohodnotný příspěvek připadat nedostatečně rozsáhlá.

https://www.facebook.com/anekron.cz/

A přidat si mě můžete bez obav i jako osobu, jenom mi oznamte, odkud se známe, pokud jsme se ještě nepotkali osobně. Berte to jako náhradu starého Anekron chatu, který už resuscitovat nehodlám. Ani kvůli thranduilovskému smajlíkovi.

https://www.facebook.com/profile.php?id=100000369733028

středa 20. července 2016

Bavíme se s kanální žurnalistikou

Obvykle neprezentuji své politické názory ani ve článcích věnujících se celospolečenským tématům, tím méně pak v těch, které rozebírají žánry fantastické beletrie. O to komičtější mi přijde, když se někteří nešťastníci pokoušejí zneužít klasické fantasy nebo sci-fi propriety například pro propagaci své pochybné žurnalistiky. Dnešním dnem proto zakládám nový štítek poeticky nazvaný Prznitelé, pod nímž si budeme představovat výše popsané výtečníky.

Začneme horkým želízkem v ohni, totiž populárním Protiproudem, kontrarevolučním magazínem známého Petra „nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím Hájka. Internetový zpravodajský server, sám sebe řadící k alternativní mediální scéně (která, zdá se, má zhruba stejnou hodnotu jako třeba alternativní medicína), nabízí čtenářům krom svérázných článků i neméně záživný obrazový doprovod ve formě koláží.

Udržte jej na chvíli v paměti, brzy se na něj se také dostane.

Rozkliknete-li libovolný palcový titulek, okamžitě na vás dýchne středověk. Ne samozřejmě duch reálné historické epochy (protože tehdá byli lidé jenom nevzdělaní a nikoli hloupí), spíše určitá zapšklost, bigotnost či rigidita, kterou si zpravidla dost mylně s životy našich předků spojujeme. Zhluboka se proto nadechněte, jedeme z kopečka.

Věděli jste, že Halloween provází neobyčejná démonská aktivita? Netuším sice, který cvok to onoho prokletého večera změřil ďáblometrem, zatímco v druhé ruce svíral stříkací pistolku plnou svěcené vody, každopádně má nyní už první krádež mytologicko-fantastických reálií na kontě. Zakazovat svátek, jehož hlavním tahákem jsou roztodivné kostýmy a vybírání sladkostí a který je svým pohanským pozadím a do značné míry i průběhem srovnatelný s naším velikonočním pondělím… no není to skvělá strategie vedoucí k nápravě morálních hodnot společnosti?

Relativizátorem těchto blíže nespecifikovaných nároků v etické oblasti má být údajně i slavný knižní, filmový a nyní i divadelní kouzelník Harry Potter. Úplně je přitom ignorován fakt, že J. K. Rowlingová stvořila svou titulní postavu jako osobu takřka andělsky čistého charakteru. Můj kamarád se například několikrát podivoval, že Harryho coby vlastníka kouzelného pláště nikdy nenapadlo udělat si výlet do dívčí sprchy.

A to není všechno. Obětavé a statečné jsou (minimálně v těch filmech, které jsem viděl všechny) téměř libovolné postavy, včetně příslušníků učitelského sboru (!). Kouzelnický svět představuje daleko spíš až naivní, takřka rodinnou idylku a autorka z jeho magických propriet osekala spoustu toho nejbrutálnějšího. Dost bych se divil, kdyby nikdy neslyšela třeba o fireballu, proti jehož následkům představuje úspěšně provedená smrtící kletba dost příjemnou alternativu.

Ve stejném článku pak nalezneme ještě kritiku LARPu Pražská hlídka podle románů Sergeje Lukjaněnka, kterou pisatel označuje za indoktrinaci dětí magií. Na webu akce se mi sice nepodařil dohledat přesný údaj, obvyklý věk nutný pro přihlášení se na LARP je ale zpravidla 15 – 18 let (tolik k indoktrinaci dětí) a představa, že sehrávání prostředí zcela smyšleného fantasy světa dokáže invokovat temné síly, by se docela hezky vyjímala na seznamu patologických bludů – hůře pak působí na „zpravodajském“ portálu.

A teď k obrázkům. Všichni přece máme rádi obrázky, nebo ne?

Protiproud si s ilustračními obrázky těžkou hlavu nedělá. Využívá koláže, která má poměrně nejasný právní status, takže se nemusí obtěžovat se získáváním povolení autora a těžkou hlavu mu nedělá ani na Internetu obvyklé uvádění zdrojů. Já jsem samozřejmě patřičně na výši, takže krom svých vlastních koláží sestavených z koláží Protiproudu odkazy na patřičné články přidám.
Původní článek je plný paranoie, ale paradoxně ne strachu z povstání robotů.
Ten archanděl se údajně jmenuje Tyrael. Není tady někdo fandou Blizzardu? Redakce Protiproudu asi ne...
Matrix je všude, ale když si ho pustíte do mozku, dostanete digitální demenci!
Od dob, co Impérium postavilo Hvězdu smrti se už Vader nemusí s teroristickými útoky obtěžovat.
Banda alternativní se nevyhnula ani řecké mytologii. Potěš Hádés! (a Orwell)
Aneb jak idylický komunistický stát zamete s americkou šikanou.
A Čína podruhé. Chrlení ohně je vedle téhle schopnosti trapárna.
Sméagol konečně úspěšně vykousal z Babišova donutu středovou díru.
Mimochodem, kovová ruka se barevně od tváře dost liší. Fušeřina. (co je to lore?)
Bych se nenadál, že budu mít zrovna tohleto na blogu. Dovahkiin, Dovahkiin, naal ok zin los vahriin...
Ano, Hellboy není pohádka. Hellboy je fantasy od Del Tora, vy chytráci!

úterý 19. července 2016

Batman versus Superman, Luthor versus Joker

Když se v roce 2008 dostal do kin Temný rytíř a představil divákům po celém světě svou vizi šíleného komiksového padoucha Jokera, způsobil značný poprask. Snímek přijala jak kritika, tak obecenstvo a Heath Ledger za svůj nezapomenutelný výkon po právu získal Oscara. V roce 2016 jsme se pak dočkali dalšího psychicky narušeného padoucha, Lexe Luthora, jehož ztvárnil Jesse Eisenberg. Tentokrát se však úspěch neopakoval.

Proč Úsvitu spravedlnosti sázka na vyšinutého magora nevyšla?
Because he's Batman. (zdroj)
Důvodů existuje hned několik. Varování předem: následují masivní spoilery k filmu Batman v Superman.

 

1/ Změna charakteru

 

V komiksové předloze zobrazovali autoři Lexe Luthora jako chladně kalkulujícího člověka, zatímco filmová verze této postavy staví veškerou svoji motivaci na emocích. Jeho hnacím motorem je nenávist, kterou navíc scénář představuje na velmi omezeném prostoru. Ta naneštěstí úplně zabíjí černý humor, který má v oblibě Joker.

 

2/ Nefungující mýtus

 

Zack Snyder totiž pravděpodobně chtěl skrze takto vyhrocený konflikt dodat oběma soupeřům (Supermanovi a Luthorovi) mýtickou auru. Snažil se je zobrazit jako představitele dvou zcela odlišných přístupů k životu a ke světu. Takový postup je samozřejmě zcela legitimní, jenomže režisér i v něm žalostně selhává.

Jeho snaha se totiž topí v přeplácaném, zoufale spletitém koktejlu linek, vztahů a referencí, kterým snímek bezesporu je.
"Now, take this guy. Armed robbery, double homicide. Got a taste for the theatrical, like you. Leaves a calling card." (zdroj)
Navíc pojetí Luthora jako antiteze Clarka Kenta přichází znenadání a bez jakékoli zásadní návaznosti na předchozí snímek Muž z oceli. Nolanův Batman začíná umetá Jokerovi cestičku už ve svém závěru a vysvětluje šílencovo zjevení jako alergickou reakci gothamského podsvětí na přítomnost netopýřího strážce. Jakkoli se Snyder sveřepě snaží o stejný postup, absentující propojení s předchozími událostmi mu neustále podráží nohy.

 

3/ Tonoucí motiv

 

I kdyby ale střet spravedlnosti s nenávistí dopadl na výbornou, snímku by to trn z paty nevytáhlo. Krom digibordelu (Doomsday alias jeskynní obr z Pána prstenů) totiž výsledný dojem sráží i hromada logických lapsů v ději. Samotný plán Lexe Luthora moc nedává smysl, způsob, kterým padouch obejde bezpečnostní protokoly vyspělé kryptonské technologie je ale už ale hořkým výsměchem průměrně inteligentnímu divákovi.


Já takovou chybu neudělám a hledání dalších leckdy fatálních chyb nechám na vás.

Co se snažím říct: když do svého filmu nacpete hromadu nesmyslů, sebesilnější narativ vás nezachrání. Zvlášť pak, když se potýká ještě s výše zmíněnými potížemi.

Proto konflikt Batmana a Jokera funguje a v mnoha ohledech podobné měření sil Lexe Luthora a Supermana zanechá diváka zcela chladným.

A proto je Nolanova sága o Temném rytíři celé míle před Snyderovým zbrklým pokusem svézt se na vlně úspěchu marveláckého kinematografického univerza.
Jakože fakt? (zdroj)
PS: Můžete už konečně přestat s těmi paralelami Clark Kent / Ježíš Kristus? Ještě bych vám odpustil, že jsou trapné a zpravidla úplně od věci, ale hlína vznášející se nad Supermanovou rakví? Děláte si ze mě legraci?