pátek 17. června 2016

Kódex tieňolovcov naučí lovu démonů

Článek byl původně vydán 17. 6. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Znáte to: Nějaká série se trošku zakouká sama do sebe a v tu ránu se vyrojí spousta obrazových průvodců, encyklopedií fiktivních světů a reklamních předmětů útočících na fanouškovu peněženku. Mnohé z nich přitom obvykle za investici nestojí. S Kódexem tieňolovcov, vycházejícím z reálií zbudovaných v sérii Nástroje smrti americkou autorkou Cassandrou Clare, je to trochu složitější.

Ke knize se přitom nejspíš jen tak nedostanete, protože v naší mateřštině zkrátka nevyšla. Proto se v následující vivisekci díla zcela zdržím hodnocení překladu.

Obálka. (zdroj)

Kódex nemá zápletku, rozuzlení a vůbec nic, co bychom mohli zahrnout do škatule jménem děj. Věren svému jménu, předhazuje nám v podstatě stručnou příručku základních znalostí nutných pro život lovce stínů. Začíná zbraněmi, zbrojemi a bojovým výcvikem, pokračuje přes démonologii včetně pokynů k co nejsnazšímu vraždění popsaných bytostí a pokračuje přes čaroděje, vlkodlaky, víly a upíry (netřpytící se druh, Dagon buď pochválen!).
Simon: Neposmívej se upírovi. Nevrav mu, že má na sebe hlúpe tričko. Neprezývaj ho „Upírman“ alebo „Doktor Zúbok“ ani nijako jinak.
Jace: Uf, Tesáčik má pravdu.
 Další na řadě jsou andělé, od nichž lovci stínu odvozují svůj původ, kapitolka se věnuje i kouzlení a zbytek knihy probírá právo, dějiny a geografii organizace démonobijců. Když z Kódexu sundáte obal, zjistíte, že jde vlastně o kus složeného papíru. Zdobí jej slušná sbírka run z andělské Šedé knihy, které po rozložení vyvstanou v celé své kráse. Samozřejmostí jsou přitom i klasické ilustrace, kterých je velké množství a text zpravidla poměrně dobře doplňují. Krom těch černobílých v samotném textu najdeme ještě barevné na předním i zadním přídeští a s ním spojené předsádce.

Originální obálka. (zdroj)

Jelikož je ale obsah z velké části poněkud suchý, přichází na řadu glosy vypsané jakože-psacím-písmem do okrajů knihy nebo klidně i přímo mezi text. Brzy se naučíte rozeznávat, kdo je jejich autorem, neboť se v komentování průběžně střídají Clary, Jace a Simon, známí fanouškům Nástrojů smrti snad více než dobře. Zejména poslední jmenovaný nešetří vtipnými odkazy na populární kulturu a vzájemné špičkování jednotlivých pisatelů občas také příjemně pozdvihne koutky čtenáře.
Jace: Keď ti Kódex neradí, čo máš robiť, predpokladaj, že vraví: „Utekaj!“
A jaké jsou hříchy díla? Rádoby naučný charakter Kódexu má za následek, že vyniknou nedostatky a slabá místa autorčina světa. Kupříkladu lovci stínů jsou často vyobrazováni jako poměrně netolerantní k ostatním nadpřirozeným stvořením, ale víceméně s klidem povolují vílám unášení lidských dětí a jejich nahrazování vlastním potomstvem. Podobných míst, kde na sebe naráží náš svět a fiktivní reálie Cassandry Clare je pak více.
Simon: Neuvažovala Sesia nad požiarnickými autami? Mohli by chodiť po svete a polievať démonov.
Jace: Tak to nefunguje. Démona nestačí postriekať vodou ako neposlušnú mačku.
Kniha vám mnoho nenabídne, pokud se ve světě Nástrojů smrti neorientujete a nejste alespoň trochu fanoušky. Nejenže docela pochopitelně neobsahuje nic moc nového, neobtěžuje se ani s kdovíjakým vysvětlováním toho úplně nejzákladnějšího. Glosy postav se navíc vztahují k ději knih výše zmíněné série, takže z nich nováček nepochopí vůbec nic, zato se však dozví hromadu zásadních spoilerů.

Kódex tieňolovcov je tedy určen pro poměrně úzké publikum, kterému nenabídne nic víc (ale také nic méně) než několik příjemných chvil v dobře známé společnosti. Pokud jste nadšenými fanoušky, asi byste jej neměli minout. Pokud jste spíše jen náhodnými kolemjdoucími, kteří ale znají původní knížky, nejspíš se přinejmenším pobavíte. Ale pokud vám Nástroje smrti nic neříkají, či k nim dokonce cítíte hluboce zakořeněný odpor, rychle zařaďte zpátečku. Kódex po vás totiž zkrátka chce, abyste přistoupili na jeho hru a na pár hodin se s ním vydali do světa, kde potomci Anděla vedou svou tichou, věčnou válku.

Žádné komentáře:

Okomentovat