středa 11. května 2016

Válka trpaslíků propukla

Článek byl původně vydán 11. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Poté, co nechal Markus Heitz v úvodním svazku série Tugdila Zlatorukého projít zatěžkávací zkouškou, vrací se do Skryté země s pokračováním nazvaným příznačně Válka trpaslíků. Přestože by se totiž mohlo zdát, že se po bitvě u Černého skaliska příběh uspokojivě uzavřel, autor již v celé první knize trousil náznaky toho, co srdnaté děti božského kováře bude čekat tentokrát. A věřte, že to lehké mít nebudou.

Třetí kmen se od ostatních čtyř podstatně liší. Již během stvoření všech trpaslíků to byl jeho praotec Lorimbur, kdo se vzbouřil proti mocnému Vraccasovi. Bůh na oplátku odepřel Třetím řemeslné dovednosti, které vložil do vínku svým zbylým synům, a staletí závisti a nenávisti mohly začít. Jak lépe se totiž pomstít otci než zákeřnou vraždou všech jeho věrných potomků?
Jednou přišla k jednomu trpaslíkovi Smrt a chtěla si ho odvést s sebou, trpaslík se však pevně zapřel botama o skálu, na níž stál, vzpurně nakrabatil obočí a řekl ne. Tak Smrt zase odešla.
Nově nalezenou jednotu Skryté země ale nenarušují jen intriky kmene vyvrženců. Sadističtí alfové přes těžké ztráty stále vzdorují armádám elfů a lidí, rozprášené oddíly skřetů táhnou krajinou a Tungdil tvrdě naráží na tradice a zvyklosti svého vlastního národa, když rodina milované trpaslice Balyndis odmítá nechat dvojici uzavřít sňatek. Tugdilův přítel a spolubojovník Boëndal navíc balancuje na hraně života a smrti poté, co jej zasáhla lavina.

Boïndil Dvojčepel v připravované hře The Dwarves. (zdroj)

Zdá se vám, že osud naložil hrdinovi na ramena až příliš velkou tíži? Dosud jsem se nezmínil o hrozbě, před níž tajemnými slovy varoval zkažený magus Nôd’onn. Ne všichni ji totiž považují za pouhé blábolení šílence, který si chtěl zachránit svůj mrzký život. Zvlášť pak, když je Skrytá země proti nepřátelům ovládajícím kouzla takřka bezbranná, neboť že všech kouzelníků a kouzelnic přežila řádění Mrtvé země jen Andôkaï Bouřlivá.

Heitz rozhodně netrpí nedostatkem ambicí. V průběhu druhé knihy zdařile komplikuje svůj zdánlivě nepříliš inovativní fantasy svět a předvede nejednu obratnou dějovou kličku. Z bývalých spojenců se vlivem spiknutí stávají nepřátelé na život a na smrt, zapřisáhlé oponenty naopak nebezpečí semkne a dosud nemyslitelné dohody z nouze pořádně zamíchají kartami.
(…) „Mluví fistulí, na flétnu hraje, páchne jak čemeřice, mluví se stromy, ať je to lípa, jasan či borovice, řídké víno pije, nezná pivo, ubožátko, Vraccasi buď dík, že já nejsem elfátko.“
Pokud bylo nejdůležitějším motivem prvních Trpaslíků budování jednoty, Válka nám ukazuje, jak těžké je nesourodé národy Skryté země udržet pohromadě. Tugdilovo hrdinství je tedy nutně zpochybněno a protagonista navíc dostává nejednu nabroušenou dýku do zad, která otestuje jeho odhodlání na nejzazší mez. I staří známí jako Gandogar, Rodario, Furgas či Narmora projdou četnými zkouškami.

Fanart k Válce trpaslíků. (zdroj)

Zní to tak krásně…, ale český překlad místy knize přesto dokáže solidně podrazit nohy. Záměna vznosného hlasu za nosný ještě mohla být omluvitelným zkratem, ale když jedna z postav začne v půlce boje na život a na smrt vykat svému protivníkovi (i když se předtím docela pochopitelně se slušnostmi nezdržovala), dostanete chuť udeřit čelem o stůl. Za nedomyšlené považuji také užití slova šemíci v Boïndilově replice o jezdeckém oddílu. Sice mě těší, že jsou Horymír a jeho slavný oř oblíbení i ve Skryté zemi, rád bych si ale nechal vysvětlit, jak k tomu došlo.

Jakkoli se ale kvůli překladu čílím, největší ránu tentokrát zasadil své knize Markus Heitz osobně. Při vrstvení několika vzájemně provázaných dějových linek je snadné dostat se do štíru s logikou a autor nějaký ten drobný hříšek spáchal už dříve. Tentokrát se ale dopustil logické boty takového kalibru, že jej zasloužená dávka kritiky nesmí minout. Nehodlám sem psát spoilery, ale zkuste ke konci dávat dobrý pozor.

Válka trpaslíků je větší, komplikovanější a odsýpá daleko rychleji než první díl. Zároveň také ale obsahuje nadměrnou dávku deus ex machina momentů, děr v příběhu a také zkratek, které vždy nevedou ke kýženému cíli. Z celkového porovnání tak vychází o něco hůř. Ne tolik, aby se dalo hovořit o nepovedeném pokračování, na druhou stranu ale dost na to, abyste si četných neduhů při čtení všimli. A to zamrzí.

Žádné komentáře:

Okomentovat