středa 25. května 2016

Osud trpaslíků je velkolepý

Článek byl původně vydán 25. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Knižní sérii měla původně uzavírat již předchozí Pomsta trpaslíků, Markus Heitz se ale nakonec pod vlivem neustálého nátlaku svých čtenářů rozhodl jinak. Splnil jejich sny a stvořil další z příběhů o vousatých bojovnících se sekerami, zároveň se však zachoval jako liška podšitá a změnil pravidla, podle kterých se až dosud ve Skryté zemi a jejím okolí hrálo. Nekompromisně a nemilosrdně.

Od chvíle, kdy se největší hrdina trpaslíků ztratil v zoufalé bitvě u Černé soutěsky, uběhlo více než dvě stě cyklů. Generace lidí se zrodily a opět zmizely v hlubinách času, sama příroda změnila svou tvář a na skráních Boïndila Dvojčepele vyvstaly vrásky. Pevnost Zlohráz, zbudovaná poblíž ochranného artefaktu, se pomalu připravuje na nejhorší. Eoîlův kámen, který bariéru napájí, totiž poškodily nečisté ruce Nesmrtelného a jeho moc se vytrácí. Až konečně vymizí, vyvalí se z temnot mohutná vojska bestií, aby si podrobila svobodný svět.
„Já vyrazím. Abysem zachránil náš národ. Osud trpaslíků si budou vždycky určovat jenom trpaslíci sami.“
Těšila se alespoň Skrytá země po uplynulý věk bezpečí a bezstarostnosti? Ani v nejmenším. Magus Lot-Ionan Trpělivý propadl stínu Mrtvé země, drak Lohasbrand si podrobil část lidských království a uvěznil královnu Wey XI. i její dceru Coïru Weytanu. Dříve mírumilovný Aiphatôn se vrátil jako císař alfů, další z jeho lidu se spojili s odpadlickým kmenem Třetích a rozpoutali hrůzovládu, které vzdoruje jen válečnice Mallenia z prastarého rodu Ido. Nemenší hrozbou je pak mocný kordrion, který uprchl během závěrečné bitvy Pomsty trpaslíků.

Takovým nepřátelům nemohl nikdo čelit. Poslední elfové byli smeteni, lidská království se proměnila v protektoráty, trpasličí kmeny Druhých a Prvních byly poraženy. Situace nikdy nebyla horší a naděje na zlepšení mizí v nenávratnu.
„Nevím, jestli to, co děláme, je opravdu správné, Boïndile Dvojčepeli,“ prohodil zamyšleně. „To se ukáže až podle toho, co od nás někdy někdo napíše, Balyndare,“ odvětil Pruďas (..).
Potom magická bariéra konečně povoluje a legie z Černé soutěsky se šikují před hradbami Zlohráze. Jaké je však překvapení stárnoucího Boïndila, když v pochmurném vůdci nepřátelských vojů, oděném ve zbroji z tionia, poznává svého dávného přítele! Zděšení se postupně mění v zoufalství, když se ta strašná zpráva šíří od jednoho bojovníka k druhému: Tungdil Zlatoruký se vrátil. Vrátil se jako velitel armády zla.

Zahraniční obálka Osudu trpaslíků. (zdroj)

Heitz rozehrává příběh vystavěný na premise nejistoty: máloco je skutečně takové, jak se jeví prvnímu pohledu. Tajemství před sebou navzájem nemají jenom protivníci, ale i nejbližší přátelé, ba jedna rodina. V těžkých časech musejí dělat kompromisy, volit menší zlo v obtížném rozhodování. Doplatit na to mnohdy mohou i nejbližší a hluboký žal se poté snadno změní v nenávist.

Dramatická slupka spolu s několika zásadními zvraty úspěšně maskují, že je Osud trpaslíků v jádru docela obyčejná putovačka trošku ve stylu prvního dílu série. Stejně jako ona sice zároveň představuje nový, nezvykle proměněný svět, i tak se ale nelze ubránit pocitu, že se mohlo epizodními šarvátkami trochu šetřit. Mnohdy mají takřka nulový dopad na děj a jenom natahují hlavní příběh, což se nejvýrazněji projeví v poslední třetině knihy.¨
„Starý Boïndil mi vyprávěl… jistě, není žádným přeborníkem, když jde o vyprávění o lásce mladých elfů, ale scény, kde někdo umírá, ho nesmírně baví.“
Jejími stránkami nás bude tentokrát z vcelku pochopitelných důvodů provázet namísto Tungdila jeho starý přítel Boïndil, zvaný též Pruďas. Změnu ve způsobu vyprávění nejspíš poznáte a možnost podívat se starému známému do hlavy jsem ocenil, řemeslně je tedy posunutý úhel pohledu zpracován dobře. Zvyk je nicméně mrcha, a tak hrozí, že se vám po starém známém Zlatorukém nejednou zasteskne.
V duchu se mu vynořila představa pasti na elfy, kde jako návnada sloužila mísa salátu. Pruďas si nemohl pomoct, musel se ušklíbnout.
Autor si navíc občas neváhá dopomoci různými zkratkami a zjednodušeními, aby nemusel všechno náročně vysvětlovat – zkrátka občas dostanete pocit, že nějaký zvrat či některá reálie moc nedává smysl a Heitz případné námitky smete poněkud nedostatečným odůvodněním. Někomu může vadit i to, že některé postavy z řad krátkověkých národů výrazně připomínají své předky z původní trilogie.

O dost líp je na tom český překlad, který se tentokrát povětšinou obejde bez nešvarů pranýřovaných v předchozích recenzích série. Velkou pochvalu si zaslouží tuzemská obálka, která dle mého soudu vystihuje atmosféru knihy mnohem lépe než ta originální.
„Splním ti jedno přání: jak bys chtěl umřít?“ Pruďas zavířil vraním zobákem. „U piva, černookej!“ Vyrazil vpřed. „A protože tu žádný nemáš, jsem před tebou v bezpečí.“
Osud trpaslíků má nejednu vadu na kráse a vlivem nostalgie před ním stále preferuji první díl celé série. Přesto ale knihu považuji za skvěle zvládnutou, když uvážíme její ambice a neobyčejně široké spektrum osudů, které popisuje. Nemohu proto než jen pokleknout, natáhnout hlavici své sekery k trůnu pravého velkokrále a zase jednou o bod zdvihnout hodnocení.

úterý 24. května 2016

Apokalypsa vydatně slzí a je modřejší než Avatar

Článek byl původně vydán 24. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Na stříbrném plátně si to nedávno rozdali Batman a Superman, o něco později vyrukoval Marvel se svou Občasnou válkou a nyní je třeba zachránit svět do třetice. V hlubinách dávnověku si naši modrou planetu uzurpoval neméně modrý mutant En Sabah Nur v kostýmu připomínajícím skafandr. Ten se zrovna probouzí ze svého nuceného, milénia trvajícího šlofíka. Léta odpočinku mu nijak nezlepšila náladu a vypořádat se s ním samozřejmě budou muset X-Meni.

Profesor X ale spokojeně vede vysněnou mutantskou školu a své svěřence k žádnému boji nepřipravuje. Z poklidného života jej vytrhují jen znepokojující sny mladé Jean Grey, v nichž se nezdravě často objevuje motiv hrozící apokalypsy. Právě takovou se již zmíněný ospalec pokusí rozpoutat, jakmile k tomu dostane šanci. Aby ale jeho plán mohl fungovat, musí se nejprve skrze televizi naučit anglicky a následně shromáždit svou čtveřici biblických jezdců.

Zatímco Angel, Storm a Psylocke dělají mocnému mutantovi spíše jen křoví, Magnetova role je daleko výraznější. Erik Lensherr pověsil svou ikonickou přilbu na hřebík, skrývá se v socialistickém Polsku a založil vlastní rodinu. Přinejmenším tedy do chvíle, kdy se jeho skutečná identita nepřekvapivě provalí a Magneto zase jednou připisuje další položku na svůj seznam Proč nenávidím lidstvo a pokusím se jej vyhladit.

Magneto. (zdroj)

Do toho se ještě míchá Mystique, stále se snažící zachraňovat mutanty před zvůlí obyčejných lidí, jakož i jistá agentka CIA známá z První třídy.

Množství dějových linií se jistě podepsalo na takřka dvouapůlhodinové stopáži, která je těžce přepálená. Tempo filmu kolísá, takže se dokonce dost možná stihnete i chvíli nudit. Režisér Bryan Singer dokázal dříve příběhy Budoucí minulosti nebo X-Men 2 odvyprávět zručněji na menším prostoru.

Apokalypsa je navíc vzhledem k právě zmíněným hůře napsaná. Zatímco totiž její jednotlivé scény zaujmou smyslem pro detail, drobnými vtípky a narážkami, z celkového pohledu jde právě jen a pouze o nesourodý řetězec takových epizod. En Sabah Nur například (všechny!) své pomocníky nabere jednoduše tak, že za nimi přijde magickým portálem, nabídne jim nové síly a vzápětí už vesele pokračuje k dalšímu v pořadí. Scénáristé si s nějakou sofistikovanější zápletkou hlavu fakt nelámali.

Svět X-Men krom toho mutanty už značně překypuje, takže není čas aktéry snímku hlouběji představovat. Pokud náhodou neznáte předchozí díly série, máte prostě smůlu a na film se vůbec nemusíte dívat. Výběr lokací, některé dějové zvraty a v neposlední řadě i značná část humoru – to vše hojně odkazuje k předchozím blockbusterům univerza.

Storm. (zdroj)

Vůbec poprvé je také příběh až samoúčelně opulentní, což příliš nejde dohromady se silným důrazem na vztahy jednotlivých mutantů. Právě ty přitom tradičně představovaly hlavní lákadlo série. Film se snaží nedostatek vývoje charakterů suplovat tklivými záběry osamocené slzy kanoucí z oka některého hrdiny, a to opakovaně. Funguje to úplně stejně špatně, jak to zní.

Čímž se dostáváme k soundtracku, který se tentokrát povedl. Na rozdíl od Avengers si X-Men stále ještě zachovali něco jako hudební identitu a když se kinem rozezněly patřičně variované tóny starého známého motivu, přistihl jsem se, že se usmívám jako idiot. Vizuál funguje neméně dobře a nové Quicksilverovy kousky dle mého odsuzují legendární výstup z Budoucí minulosti na doživotí k závistivému poplakávání v koutě.

To by ale k záchraně Apokalypsy nestačilo. Skutečná síla snímku totiž tkví v drobnostech. Nevýhoda takového přístupu je zřejmá – jen těžko mohu o detailech něco prozradit, aniž bych riskoval spoiler.

Chcete-li film vidět, určitě nevynechejte kino. Nejsem si úplně jistý, jak dopadnou velkolepé pyramidy nebo masivní magnetická pole na obrazovkách televizí a počítačů.

Noví X-Men se stejně jako Budoucí minulost pořád ještě nostalgicky loučí s původní trilogií, což se bude nejednomu divákovi jistojistě zajídat. Přestože ale představují nejslabší film série od časů Posledního vzdoru, pořád ještě o vlásek překonávají letošního Captaina Americu.

Briskně ještě zmíním, že po titulcích následuje pro komiksové laiky nepochopitelná scéna (minimálně já jsem ji tedy nepochopil). Titulky samotné pak projasní den každému odpůrci speciesismu, neboť neopomínají ani zvířecího účastníka natáčení.

středa 18. května 2016

Pomsta trpaslíků otřese jednotou Skryté země

Článek byl původně vydán 18. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Markus Heitz narazil už prvním svazkem Trpaslíků na zlatou žílu. Nikoli jen ve smyslu finančního profitu, který rostoucí úspěch série generuje, ale i co se týče námětů na další příběhy, poschovávaných ve stále bobtnající Skryté zemi. Soukromě však autora podezřívám, že mu při jeho citu pro megalomanii omezené jeviště prostě přestalo stačit – a tak se zrodila Pomsta trpaslíků.

Zatímco druhý díl kráčel sebejistě, avšak důsledně ve stopách svého staršího bratříčka, třetí přírůstek do knihovničky Vraccasova národa si už mašíruje tak hřmotně, až se naše pohledy na postavy, příběh i svět otřásají v základech. Takřka okamžitě nás konfrontuje s děsivě zbídačeným stavem protagonisty Tungdila Zlatorukého. Přemožitel démona Mrtvé země totiž po osobní tragédii podlehl démonovi lahve.

Od posledních stran Války trpaslíků totiž uplynulo dlouhých pět cyklů. Hvězda zkoušky možná vyhubila valnou většinu vnějších nepřátel, ti vnitřní se však stále skrývají a čekají na vhodnou příležitost k útoku. Namísto jasně pojmenovaného nepřítele tak hrdinové jako Boïndil, Rodario nebo velkokrál Gandogar čelí spiknutím, intrikám a zastřeným hrozbám, které zasahují nečekaně, tvrdě a bez slitování.

Obálka ke knize Pomsta trpaslíků. (zdroj)

Neznámý nepřítel se snaží získat eoîlův magický kámen, v němž leží ukryta síla nabytá zničením nespočetných bestií. Elfové vysílají k ostatním národům svá poselstva s velmi nejasnými úmysly. Trpaslíci jsou tráveni, lidské vesnice srovnány se zemí bez jediné stopy vedoucí k viníkovi. Dokonce i v neznámé Zemi za horami začíná být rušno. Dlouhý klid zbraní se chýlí ke konci a těžce vybojovaný mír se opět otřásá v základech.

Tam, kde Trpaslíci vyprávěli o nutnosti sjednotit se proti společnému nepříteli a kde Válka trpaslíků varovala před zradou, rozehrává Pomsta svůj vlastní motiv. Ukazuje, že každé rozhodnutí má své důsledky, často provázené bolestí. Všechny lži nakonec vyplují na povrch, ať byly sebemilosrdnější. Láska a nenávist, zbrklý čin i promyšlené rozhodnutí – to vše má svou cenu, kterou je třeba zaplatit. Každá (nejen) z výše zmíněných postav bude skládat účty.

Aby toho nebylo málo, Markus Heitz projasňuje obzory svého světa a plní doposud prázdná místa na mapách. Na stránkách třetích Trpaslíků tak poznáte bezmála stejný počet nových stvoření, míst a postav, jako v předchozích dvou knihách dohromady. Zároveň vás ale překvapí i ti, o nichž jste si mysleli, že už je dobře znáte. Přiznám se, že když trpaslíci v jedné scéně poklekli, sklonili hlavy a napřáhli před sebe sekery, vehnala mi následující Tungdilova slova mráz až hluboko k páteři.

Kniha je nicméně místy trošku natažená, její závěrečná část naopak možná až zbytečně kvapí a plíživá, zákeřná povaha nových nepřátel nedává trpaslíkům mnoho šancí vrhnout se do monumentálních bitev známých fanouškům z jedničky a dvojky. Méně pozornosti je také věnováno detailům, autor se už zpravidla nezatěžuje podrobnějšími popisy a Skrytou zemi už čtenáři tolik nepřibližuje. Některé příběhové zvraty fungují lépe, v jiných zase může kritický pohled najít nedovysvětlené pozadí.

Heitz se zkrátka s detaily nemaluje a podobně vypadá i překlad Zdeňka Sladovníka, který přes celkovou čtivost místy nabourává plynulý zážitek opakováním slov a dalšími drobnými přehmaty.

Pokud jste si ale své předchozí cesty po boku dětí kováře patřičně užili, ani tentokrát neuděláte chybu. Patos, zběsilá akce, prokreslené záporné charaktery či ochota autora zbavovat se důležitých postav totiž Pomstě trpaslíků rozhodně nechybí. Potkáte řadu starých známých, navštívíte mnohá povědomá místa, a kdo ví – možná nakonec přijde i kouzelník, zástupce ve Skryté zemi značně ohroženého druhu.

Třetí Trpaslíci snadno překonávají svou spletitostí a důrazem na slabé stránky oblíbených postav předchozí díl. Začátek série však v mých očích stále nezpochybnitelně kraluje díky nejhmatatelnější hrozbě, která se hrdinům vznášela nad hlavou a také – jak musím přiznat – dost možná vlivem léty shromažďované nostalgie. A protože se do Tungdilova světa vždycky vracím rád, příště se dozvíme, jaký bude Osud trpaslíků.


středa 11. května 2016

Válka trpaslíků propukla

Článek byl původně vydán 11. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Poté, co nechal Markus Heitz v úvodním svazku série Tugdila Zlatorukého projít zatěžkávací zkouškou, vrací se do Skryté země s pokračováním nazvaným příznačně Válka trpaslíků. Přestože by se totiž mohlo zdát, že se po bitvě u Černého skaliska příběh uspokojivě uzavřel, autor již v celé první knize trousil náznaky toho, co srdnaté děti božského kováře bude čekat tentokrát. A věřte, že to lehké mít nebudou.

Třetí kmen se od ostatních čtyř podstatně liší. Již během stvoření všech trpaslíků to byl jeho praotec Lorimbur, kdo se vzbouřil proti mocnému Vraccasovi. Bůh na oplátku odepřel Třetím řemeslné dovednosti, které vložil do vínku svým zbylým synům, a staletí závisti a nenávisti mohly začít. Jak lépe se totiž pomstít otci než zákeřnou vraždou všech jeho věrných potomků?
Jednou přišla k jednomu trpaslíkovi Smrt a chtěla si ho odvést s sebou, trpaslík se však pevně zapřel botama o skálu, na níž stál, vzpurně nakrabatil obočí a řekl ne. Tak Smrt zase odešla.
Nově nalezenou jednotu Skryté země ale nenarušují jen intriky kmene vyvrženců. Sadističtí alfové přes těžké ztráty stále vzdorují armádám elfů a lidí, rozprášené oddíly skřetů táhnou krajinou a Tungdil tvrdě naráží na tradice a zvyklosti svého vlastního národa, když rodina milované trpaslice Balyndis odmítá nechat dvojici uzavřít sňatek. Tugdilův přítel a spolubojovník Boëndal navíc balancuje na hraně života a smrti poté, co jej zasáhla lavina.

Boïndil Dvojčepel v připravované hře The Dwarves. (zdroj)

Zdá se vám, že osud naložil hrdinovi na ramena až příliš velkou tíži? Dosud jsem se nezmínil o hrozbě, před níž tajemnými slovy varoval zkažený magus Nôd’onn. Ne všichni ji totiž považují za pouhé blábolení šílence, který si chtěl zachránit svůj mrzký život. Zvlášť pak, když je Skrytá země proti nepřátelům ovládajícím kouzla takřka bezbranná, neboť že všech kouzelníků a kouzelnic přežila řádění Mrtvé země jen Andôkaï Bouřlivá.

Heitz rozhodně netrpí nedostatkem ambicí. V průběhu druhé knihy zdařile komplikuje svůj zdánlivě nepříliš inovativní fantasy svět a předvede nejednu obratnou dějovou kličku. Z bývalých spojenců se vlivem spiknutí stávají nepřátelé na život a na smrt, zapřisáhlé oponenty naopak nebezpečí semkne a dosud nemyslitelné dohody z nouze pořádně zamíchají kartami.
(…) „Mluví fistulí, na flétnu hraje, páchne jak čemeřice, mluví se stromy, ať je to lípa, jasan či borovice, řídké víno pije, nezná pivo, ubožátko, Vraccasi buď dík, že já nejsem elfátko.“
Pokud bylo nejdůležitějším motivem prvních Trpaslíků budování jednoty, Válka nám ukazuje, jak těžké je nesourodé národy Skryté země udržet pohromadě. Tugdilovo hrdinství je tedy nutně zpochybněno a protagonista navíc dostává nejednu nabroušenou dýku do zad, která otestuje jeho odhodlání na nejzazší mez. I staří známí jako Gandogar, Rodario, Furgas či Narmora projdou četnými zkouškami.

Fanart k Válce trpaslíků. (zdroj)

Zní to tak krásně…, ale český překlad místy knize přesto dokáže solidně podrazit nohy. Záměna vznosného hlasu za nosný ještě mohla být omluvitelným zkratem, ale když jedna z postav začne v půlce boje na život a na smrt vykat svému protivníkovi (i když se předtím docela pochopitelně se slušnostmi nezdržovala), dostanete chuť udeřit čelem o stůl. Za nedomyšlené považuji také užití slova šemíci v Boïndilově replice o jezdeckém oddílu. Sice mě těší, že jsou Horymír a jeho slavný oř oblíbení i ve Skryté zemi, rád bych si ale nechal vysvětlit, jak k tomu došlo.

Jakkoli se ale kvůli překladu čílím, největší ránu tentokrát zasadil své knize Markus Heitz osobně. Při vrstvení několika vzájemně provázaných dějových linek je snadné dostat se do štíru s logikou a autor nějaký ten drobný hříšek spáchal už dříve. Tentokrát se ale dopustil logické boty takového kalibru, že jej zasloužená dávka kritiky nesmí minout. Nehodlám sem psát spoilery, ale zkuste ke konci dávat dobrý pozor.

Válka trpaslíků je větší, komplikovanější a odsýpá daleko rychleji než první díl. Zároveň také ale obsahuje nadměrnou dávku deus ex machina momentů, děr v příběhu a také zkratek, které vždy nevedou ke kýženému cíli. Z celkového porovnání tak vychází o něco hůř. Ne tolik, aby se dalo hovořit o nepovedeném pokračování, na druhou stranu ale dost na to, abyste si četných neduhů při čtení všimli. A to zamrzí.

neděle 8. května 2016

Občanská válka není ani válka, ani občanská

Článek byl původně vydán 8. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Co si budeme povídat: i přes lehkou skepsi vyjádřenou v nedávném článku o květnové náloži fantastických filmů se ve mně s blížící se premiérou Občanské války přeci jen probouzela značná očekávání. Temné ladění trailerů napovídalo, že by třeba mohl někdo z tuctu digitálních panáků konečně natáhnout bačkory a vrátit tak do vcelku repetitivních marvelovin poslední doby kapku toho napětí. V kinosále se konečně setmělo a příběh se rozběhl.

První minuty nenalezly většinu superhrdinů v nejlepší náladě. Po tragické smrti několika civilistů během mise v Africe světová veřejnost zpochybňuje mandát Avengers k poněkud svévolné obraně modré planety, zatímco Tony Stark i Steve Rogers zároveň čelí závažným osobním problémům. Jejich vzájemná nedorozumění se rychle vyhrocují, přičemž za nimi zbylí hrdinové postupně utvářejí dvě názorové skupiny.

K finální eskalaci dochází, když se na scéně opět objeví Rogersův starý parťák Bucky Barnes. Úřady jej totiž považují za teroristu a Captain America má odůvodněné obavy, že nebudou jednat v rukavičkách. Postavit se za přítele ale při stávajících náladách znamená zradu, na kterou se protistrana nebude bát odpovědět násilím. Steve je navíc voják a u jednacího stolu se necítí dvakrát jistě. Instinkty mu napovídají, že je třeba postupovat rychle.

#TeamStark

V tu chvíli se rozjíždí anticipovaná akční část, ve které se obě znesvářené frakce velmi nepřekvapivě servou (v menším formátu dělají koneckonců to samé už od prvních Avengers). Ukáže se nicméně, že valná většina účastníků boje o žádnou občanskou válku vlastně ani nestojí, a nepřítomnost skutečných agresivních emocí sráží i sebelepší CGI rubačku do škatulky sejde z očí, sejde z mysli.

Podobně dopadl i soundtrack, který po vzoru Age of Ultron zvesela kopíruje předchozí díly, kde se dá. To, že má film hudební doprovod, proto divák dost možná zaregistruje až při závěrečných titulcích. Jako podkres poslouží skladby dobře, ale doma si je už nejspíš samostatně nepustíte. Pořádně jsem si všiml akorát jediného krátkého motivu.

Skvěle funguje humor, který koneckonců patří mezi hlavní zbraně Marvelu. To je místy trochu na překážku chmurné atmosféře filmu, nově uvedený Spider-Man se ale bez řádného hláškování zkrátka neobejde a podobně je na tom i jeho kolega z kmene členovců, Ant-Man. Jinak slušné české titulky si ale příliš neporadily třeba s Tonyho defenzivním fórkem, známým už z ukázek.

#TeamRogers

I přes dvouapůlhodinovou stopáž snímek drží ostré tempo, které je hnáno dopředu hlavně nutností představit množství nových postav. Ty ztvárnili povětšinou známí a zkušení herci typu Martina „Bilba“ Freemana nebo Daniela Brühla. Do MCU byli asimilováni poměrně dobře, i když možná mohli dostat trošku víc prostoru.

Hůř je na tom scénář, který začíná i končí skvěle, jinak ale není příliš ambiciózní a pokračuje v hluboce vyjetých kolejích, kterými před ním prosvištěla nejedna týmovka i sólovka. Zase se bude mstít, zase uvidíme pikle třetí strany štvoucí hrdiny proti sobě a zase se nedočkáme ničeho, co by opravdu otřáslo zavedenými schématy.

Občanská válka se mi i přesto líbila. Nestane se mým oblíbeným filmem od Marvelu, nestane se dokonce ani mým oblíbeným dílem Capovy trilogie (protože Návrat prvního Avengera nastavil laťku hodně vysoko). Nestane se ale ani snímkem, který mě definitivně odradí od dalšího sledování série. A to i přes to, že kladu její zenit zhruba někam do časů třetího Iron Mana.

Ptáte se, proč ten provokativní nadpis? Vždyť třeba Scarlet Witch žádné občanství nemá…

středa 4. května 2016

Elfové jsou slabí, lidé bezmocní: Zavolejte Trpaslíky!

Článek byl původně vydán 4. 5. 2016 na dnes již zrušeném webzinu dagon.cz.

Skrytá země získala své jméno díky pásu hor, který ji ze všech stran odděluje od okolního světa. Světa, který obývají především nestvůry odporné svým vzhledem i povahou. Kdyby mohly, vyvalily by se voje nesčetných bestií skrze pětici průsmyků a spálily lidské říše i země elfů na popel. V cestě jim však stojí nejtvrdší válečníci, které božský kovář Vraccas vytesal ze samotné skály: trpaslíci. Dnes společně otevřeme stránky jejich kroniky, která se po deseti letech opět vrací do centra pozornosti.

Úkol svěřený shůry plnilo Pět kmenů s odvahou a nezdolností sobě vlastní. Pak ale zchvátila obránce Kamenné brány zákeřná choroba a noví, dosud neznámí alfští nepřátelé udeřili s nečekanou silou. Smrtelní nepřátelé elfů svou neuvěřitelnou krutostí nakonec dokázali obranu trpaslíků zlomit, a umetli tak cestu svému hrůznému pánovi, démonu Mrtvé země. Kdo zemře na půdě, nakažené děsivou mocí temnoty, povstane k novému životu v nenávisti.

Zadržet nebezpečí ze severu se rozhodli magusové a magy, lidští kouzelníci. Jejich síly sice drží démona v šachu, ten se nicméně lstí a úkladem stále probojovává hlouběji a hlouběji do nitra Skryté země. Mračna nad kdysi mírumilovnými zeměmi elfů a lidí se stahují – a trpaslíci, kteří by snad ještě dokázali vývoj událostí zvrátit, trpí nejednotou.

Německý spisovatel Markus Heitz prorazil ve své domovině již sérií Ulldart, teprve Trpaslíci z něj však učinili mezinárodně známého autora. Není divu, neboť v prvním svazku zatím čtyřdílné série mistrovsky využil zavedených stereotypů ve fantasy a stvořil ze svých podsaditých svěřenců autentický národ, aniž by zabředl do nejhoršího klišé. Analýzu si však zaslouží hlavně způsob, kterým vystavěl svůj příběh.

Do toho nás totiž uvede Tungdil Bolofar, trpaslík nalezenec, kterého vychoval mocný magus Lot-Ionan Trpělivý. Z mého pohledu jde o bezmála geniální tah. Autor totiž neochudí své čtenáře o hrdinu z řad titulního národa, zároveň ale dostane příležitost elegantně a zároveň přirozeně představit podstatné rysy trpaslíků ve svém světě. Spolu s Tungdilem si tak budete k jednotlivým místům, postavám a událostem teprve vytvářet vztahy, což vás snadno vtáhne do děje.


Kniha pochopitelně není perfektní. Ďábel je v detailech a zdá se, že tentokrát soužil nejen samotného spisovatele. Postavy kolem sebe místy až trochu moc rozhazují zlaťáky, platit cenným kovem za rozbité okno mi přijde poměrně absurdní. Hned ve druhé větě první kapitoly třískne do očí opakování slov, úplnou výjimkou nejsou ani další zločiny na psané formě českého jazyka (třeba chyby v používání čárek).

Zatímco mnohé z výše zmíněného můžeme klást za vinu tuzemskému překladu, spisovateli neodpustím občasnou nekonzistenci. Nehodlám spoilovat, takže vám při čtení těch pár přehmatů pravděpodobně unikne, ale když se do knížky pustíte poněkolikáté, už si zkrátka všímáte. Připravte se také na to, že se zpočátku v reáliích Skryté země nebudete tak docela orientovat, brzy to však přejde.

Nezapomeňte, že si Heitz čas od času zkrátka neodpustí trošku patosu a ten ve výsledku z některých stránek přímo odkapává. Vzhledem k povaze trpaslíků mi takový postup přijde správný, některé čtenáře však zdůrazňovaná aura heroismu dokáže odradit. Slabším povahám pak musím sdělit, že se autor nejenže nebojí krve a dalších rozmanitých tělních tekutin, nýbrž neváhá do morbidních detailů popisovat nezvykle syrové scény utrpení.

V každém alfovi je kousek umělce a tito sliční a sadističtí přisluhovači Mrtvé země považují vzhledem k vlastní nesmrtelnosti umírání za nejzajímavější fenomén. Neváhají proto stáhnout poraženého nepřítele z kůže a pomalu schnoucí krví zachytit okamžik svého vítězství v tisícerých odstínech červené. Žijí koneckonců v nemilosrdném světě, kde se smrt nevyhýbá mužům, ženám ani dětem.

Heitz se nebojí archetypů a mnohé z jeho postav lze roztřídit jednoduše na kladné a záporné. Odvažuji se však tvrdit, že jde o autorský záměr, neboť v následujících knihách série procházejí mnohé charaktery složitým vývojem, hranice dobra a zla se láme ve spektru šedé a bývalí nepřátelé spolu kráčejí bok po boku.

K tomu se ale dostaneme zase až někdy příště. Nyní totiž nezbývá než konstatovat, že první Trpaslíci začínají velmi ambiciózně. Tíha dílčích neduhů jim sice spočívá na shrbených zádech, podsadité děti kováře se s ní však snadno vyrovnají. Pokud jste s nimi až dosud neměli tu čest, je nejvyšší čas to napravit. Už jen proto, že se v současné době chystá plnohodnotná videoherní adaptace Tungdilova příběhu a na pulty knihkupectví zamíří pátý díl celé série, Triumf trpaslíků.