středa 18. října 2017

Jak jsem se rozhodoval, koho volit

Vůbec bych se nedivil, kdyby byl tenhle můj blogpost ještě kontroverznější, než většina ostatních (a to se občas zabývám třeba náboženstvím nebo filosofií). Chci totiž dnes požádat všechny, kteří budou ochotni následující řádky přečíst, aby šli k letošním volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky tento víkend. 

Těm, kteří dosud nejsou rozhodnutí, koho volit, bych pak rád přiblížil svůj proces rozhodování a doporučit zdroje informací, užitečné weby a tak podobně. Buďte připravení, že se se mnou v některých bodech zásadně neshodnete. Nikoho ale v žádném případě nenutím, aby zaujal stejné postoje jako já. Máte-li však k dispozici nějaké informace, které mi unikají a dokážete-li je podepřít silnými argumenty, napište mi a možná ještě do voleb můj názor na nějaké téma (či na nějakou politickou stranu) zásadně změníte.

Upozorňuji, že se hodlám vyjadřovat jen k problematikám, v nichž mám alespoň nějaký rozhled. Přiznávám, že například ekonomické otázky nejsou moje silná stránka.

Tyto strany jsou pro mě absolutně nevolitelné:


ANO 2011Když na lídra strany Andreje Babiše každý druhý měsíc vyplave nějaký skandál a když tento lídr porušuje vlastní etický kodex, nemusíte ani řešit, zda je či není EET dobrým nápadem. Babiš v rozhovorech věčně kličkuje, vyhýbá se nebezpečným tématům a jenom opakuje svou mantru o prohnilé politice, která se proti němu spikla. Když se někdo věčně staví do role oběti, je to samo o sobě podezřele… a co teprve až zjistíte, jak Babiš čerpal dotace na Čapí hnízdo a že je extrémně pravděpodobné, že za komára spolupracoval se Státní bezpečností. A když už jsme u komančů…

KSČMPovažuji za velkou hanbu českého národa, že stoupenci ohavné ideologie komunismu stále ještě mohou dostat ve volbách i 10 %. Věřím, že nemusím rozsáhle popisovat, v čem všem je komunismus nebezpečný – demotivuje schopné lidi, podřizuje trh centrálnímu plánování a tím škrtí ekonomiku. Když se dostane k moci, tvrdě perzekvuje ty, kdo nesouhlasí s jeho myšlenkami a vytváří totalitní společnost.

ZeleníS komunisty sdílejí utkvělou představu, že jedině větší kontrola státu může přinést prosperitu společnosti. Jejich strana je prosáklá směšnou ideologií feministek třetí vlny a zvyšování daní bohatým a přísnější pravidla pro emise či stavební projekty mi taky docela smrdí. Pokud máte rádi přírodu, Zelené rozhodně nevolte: prosazují zastavení investic do dalších bloků jaderných elektráren, které jsou nejlepším zdrojem energie, který máme v současné době k dispozici. Vyjadřují se také proti geneticky modifikovaným potravinám, v nichž vidím budoucnost zemědělství.

SPDSnad ještě horší než Zelení jsou ale Okamurovci. O samozvaných ochráncích našeho národa před hrozbou islamizace jsem už kdysi psal, takže to zkrátím. Vézt se na vlně strachu je možná účinná, ale taky dost odporná strategie. Přímá demokracie není ve větší míře žádoucí, protože občané nemají dost času zabývat se komplexními problémy politiky a přitom ještě třeba pracovat. Proto si volíme zastupitele, kteří v ideálním případě reprezentují naše zájmy v Parlamentu.

Už jsem psal i o tom, jak si Okamura tahá informace z prstu a pak jiné obviňuje ze lži. Dokonce si troufá tvrdit, že muslimové zničili římskou civilizaci ve Středomoří, což je soudnému člověku k smíchu nebo k pláči. Okamura je pro mě nevolitelný úplně stejně, jako třeba komunisté a považuji za tragédii už jenom to, že pravděpodobně usedne v Poslanecké sněmovně. Populisté a demagogové tam nemají co pohledávat.

Úplně stejný názor mám samozřejmě i na ideově spřízněné partaje typu Dělnické strany, Bloku proti islamizaci nebo Řádu národa. To jsou ale relativně malé strany, které se do Sněmovny neprobojují. Plně se mimochodem ztotožňuji s pohledem Ondřeje Neffa v jeho nedávném rozhovoru o politice, kde nazval SPD největším současným rizikem pro tuto zemi.

Výběr z otázek a moje odpovědi:

(otázky pocházejí z Volební kalkulačky)


Měla by se uzákonit možnost celostátního referenda vypisovaného na základě petice.

Ne. Je to jeden z prvků přímé demokracie, který podle mě napáchá víc škody, než užitku. Viz moje vysvětlení výše u SPD.

Měla by být zavedena možnost volit po internetu.

V žádném případě. Možnost řešit spoustu věcí po internetu vítám a pokud se podaří omezit běhání po úřadech, jenom dobře. Elektronické hlasování ale nelze dostatečně zabezpečit. Pokud se chcete k tématu dozvědět něco víc, doporučuji perfektní video Toma Scotta, které na serveru videacesky.cz dokonce kdysi otitulkovali.

ČR by měla zcela zastavit přijímání uprchlíků muslimského vyznání.

Rozhodně ne. Sekulární stát nikdy nesmí zvýhodňovat nebo znevýhodňovat někoho na základě jeho víry nebo nevíry. Svoboda je buď pro všechny, nebo pro nikoho.

V ČR by měla být plošně zakázána stavba mešit.

Opět rozhodně ne ze stejných důvodů. Jsem si vědom nebezpečí, které islám představuje pro naši společnost, stát má právo a povinnost kontrolovat, zda se v mešitách nehlásá nenávist. Skutečným řešením problému s náboženským fundamentalismem je kritika fundamentů náboženství. Soukromé právo na víru je nedotknutelné, pokud na ní ale chcete stavět zákony, musíte počítat s tvrdou kritikou, kterou nebudou zajímat čistě náboženské argumenty. Ani ostrá kritika náboženství nesmí být nikdy považovaná za rasismus, jak se ji snaží škatulkovat mnozí magoři.


ČR by měla vystoupit z EU.

Ne v současné době. Můj postoj k Evropské unii se asi nejvíc shoduje s postojem ODS. Ač se mi ani trochu nezamlouvá současné směřování EU, měli bychom se ji snažit reformovat, ne opustit. Jak moc se může zvrhnout ochod ukazuje případ Brexitu, který způsobil v britské politické scéně značný rozkol. Samozřejmě mě ale rozčiluje, že evropští lídři naprosto postrádají sebereflexi a často se chovají velmi arogantně i přesto, že je v mnoha případech nikdo nevolil. Pokud bude tenhle přístup pokračovat dál, domnívám se, že Evropská unie zanikne – a my rozhodně nemusíme být poslední na potápějící se lodi.

Spotřební daň na alkohol by se měla zvýšit.

Ano. Alkohol je nebezpečná droga a prokazatelně způsobuje rakovinu. Pokud umíte anglicky, můžete si o tom přečíst podrobnou studii.

Pěstovat marihuanu pro vlastní potřebu by mělo být legální.

Ano. Je pokrytecké povolovat některé drogy (alkohol, tabák) a zakazovat jiné, méně nebezpečné (marihuana). Nejsem fanoušek hulení, nikdy jsem to nezkoušel a neplánuji to. Připomenu, že současná strategie vyspělých zemích v boji proti drogám je neefektivní. Kriminalizace drog vede obecně k masivnímu rozvoji kriminality a vzniku obřích kartelů. Existují daleko efektivnější postupy, které bychom mohli použít, abychom drogovou závislost vymýtili jednou provždy.

Homosexuální páry by měly mít možnost adoptovat děti.

Ano. Studie konzistentně ukazují, že homosexuální páry vychovávají děti stejně úspěšně jako páry heterosexuální. Nemusíte se spolehnout na moje slovo, počíst si můžete třeba tady.

Očkování dětí by mělo být nanejvýš doporučené.

Rozhodně ne. Očkování musí být povinné. Nechrání totiž jenom ty, kdo byli očkováni, ale i všechny v jejich okolí. Vakcinace je jeden z nejdůležitějších objevů v dějinách medicíny – dnes už si nedokážeme ani představit, o kolik krutější by byl svět bez ní. Lékařská věda se navíc rozvíjí a dnešní vakcíny jsou účinnější a pro organismus představují menší zátěž, než dříve. Česky čtěte třeba tady.

Toť ode mě pro dnešek vše. Už tak je tenhle článek dlouhý jak týden.

Mimochodem, volit budu asi modré ptáky, i když z toho nejsem nijak na větvi.

neděle 10. září 2017

Kindle jailbreak: Moje dojmy

Miluju přizpůsobení. Do Firefoxu mám zabudována mnohá rozšíření, která velmi mění jeho vzhled i fukcionalitu (a proto se bojím nadcházejícího velkého updatu). Social Fixer se stará o můj Facebook, Reddit Enhancement Suite samozřejmě zase o Reddit. Ve Windows jsem si upravil alespoň motiv, kurzor myši a kompletně jsem přeskládal celoobrazovkovou nabídku Start (smrt té klasické vysouvací!).

Jo, vím, že se zatím od té vysouvací moc neliší. To proto, že jsem nedávno přeinstalovával.

Svoji čtečku Kindle jsem ale dlouho používal v jejím výchozím nastavení, protože nabízí jen naprosto minimální možnosti uživatelských zásahů. Protože mi ale někdy v těchto dnech končí záruční lhůta*, rozhodl jsem se, že se v tom trochu povrtám a provedlu takzvaný jailbreak. Lákala mě třeba možnost přečíst si i nepodporovaný formát epub bez nutnosti konverze, vylepšené prohlížení pdf a taky samozřejmě možnost vyměnit spořiče obrazovky za vlastní.

Můj nový spořič. Co jiného jste čekali?

Původně jsem přemýšlel, že budu hodný a pro české fanoušky e-knih přeložím obsáhlý návod, jak něco podobného provést, nakonec ale jen popíšu vlastní dojmy z celého procesu. Nevím totiž, jaký je vůbec o podobné informace zájem – pokud byste měli zájem, napište to třeba do komentářů. Možná mě zastihnete zrovna ve slabší, altruistické chvilce.

První rada zní: nepouštějte se do toho, pokud vám není naprosto jasné, co znamenají jednotlivé pokyny. Kompletní anglický návod pro novější modely najdete tady a přestože podle mého soudu není až zas tak strašně komplikovaný, občas se v něm používají zkratky a musíte dodržet pokud možno každý jeho bod. Konkrétně já jsem měl potíže s následujícím:
  • Určení mého modelu. Fakt. Neměl jsem páru, jakou čtečku mám vlastně v rukou. Amazon totiž svým přístrojům říká jedním způsobem, prodejci klidně úplně jiným a komunita okolo e-booků používá ještě další označení. Vzhledově se přitom některé modely docela podobají a pokud si chcete být jistí, vřele doporučuji zjistit si sériové číslo (Settings / tlačítko Menu / Device Info).
Poté ho můžete vyhledat v téhle tabulce, která vám poskytne definitivní odpověď. Já jsem třeba zjistil, že mám Kindle Basic, nazývaný také Kindle Touch 2 (KT 2) a Kindle (7th Generation), který mi prodali pod názvem Kindle 6 Touch. Tak si to nějak přeberte.
  • Instalace rozšíření. Jailbreak samotný se povedl bez větších problémů – stačilo přejít na nejstarší verzi firmwaru, stáhnout odsud dva soubory podle instrukcí a nainstalovat. Pak jsem se ale zasekl, protože se mi nedařilo zprovoznit rozšíření, kvůli kterým jsem celý tenhle proces vlastně podstupoval. Trvalo mi docela dlouho, než jsem zjistil, že onen starší firmware nepodporuje spouštění aplikací.
Řešení bylo jednoduché – zašel jsem na oficiální stránky výrobce Amazonu a stáhl jsem odtamtud nejaktuálnější verzi pro svou čtečku. Tvůrci jailbreaku tvrdili, že by měl přežít jakýkoli update a opravdu se mu to povedlo – jako bonus jsem pak dostal ještě nové uživatelské prostředí s novými fonty a nastaveními, o jehož existenci jsem doposud neměl ani tušení (jinak bych asi aktualizoval dřív).
Jo, Kindle umí screenshoty. A ani nepotřebujete jailbreak, stačí podržet prsty v protějších rozích.

Teď už všechno funguje spolehlivě. Podle dalšího návodu jsem si doinstaloval několik fajn doplňků, takže mám teď změněný spořič, Koreader schopný louskat epuby a taky se mi bez nutnosti registrace na Amazonu podařilo dostat se k možnosti organizovat knihy do kolekcí. Není to sice nic, bez čeho by se čtenář e-knih nedokázal obejít, ale celkově mi to rozhodně stálo za ty dvě hodinky strávené vrtáním se ve čtečce. Už jen kvůli té mé věčné potřebě vytáhnout maximum z každého zařízení.

* Jailbreak sice prý do záruky nezasahuje, ale jistota je jistota.

středa 23. srpna 2017

#firstworldproblems

Moje malá sestra dostala před pár dny k narozeninám zpívající slepici. Pochopitelně mě zajímalo, co ten nedovtipný kur vlastně kdáká – jenže ouha. Písnička byla sice v angličtině, ale nazpívaná dětským hláskem a přehrávaná poměrně nekvalitním reproduktorem, takže se jednotlivá slova dost ztrácela a nedokázal jsem jim porozumět. Toto je příběh o velkém soužení, které jsem musel podstoupit, než se mi povedlo slova plyšového ptáka rozšifrovat.

Tohle jsem měl k dispozici.

Napadlo mě zkusit se poptat na Redditu, ale to by bylo nejspíš až příliš jednoduché řešení. Nakonec jsem se proto rozhodl nahrát zvukový projev slepice na kamkodér, ze záznamu jsem vystřihl v Movie Makeru hudbu a přes internetový portál jsem zvuk překonvertoval do formátu .mp3, se kterým umí pracovat Audacity. V tomto softwaru jsem následně izoloval zpěv od doprovodné hudby, jak jen to šlo.

Přesto jsem pořád většině slov nerozuměl, a to ani když jsem písničku zpomalil. Rozhodl jsem se proto soubor se zvukem prohnat několika rozpoznávacími weby na internetu, ale neúspěšně. Tak trochu jsem to čekal, takže jsem měl samozřejmě ještě jeden záložní plán.

Mezi slovy jsem totiž jasně izoloval “one day” a “far away”, takže jsem je do Googlu napsal s uvozovkami spolu s požadavkem children song. Mnozí uživatelé nejpopulárnějšího světového vyhledávače to sice neví, ale uvozovky umožňují vyhledávat přesnou shodu, což znamená, že v tomto konkrétním případě Google hledal dětskou písničku se zmíněnými slovy.

A samozřejmě ji našel – vyplivl tohle.


Rychle jsem sice zjistil, že slova zpívající slepice úplně přesně neodpovídají těm, která zní ve videu, ale bylo už hračkou zjistit, že písnička o pěti kačenkách existuje v několika různých verzích.

Co tedy mé detektivní pátrání přineslo? Jednak jsem zjistil, že inkriminovaný kur jenom donekonečna omílá první sloku, jednak mi došlo, že jde vlastně o politicky korektnější, méně drastickou variaci na českou klasiku Deset malých černoušků. Znám samozřejmě anglický ekvivalent Ten Little Indians, který podobně jako naše verze zahrnuje postupné vyvražďování hrdinů až do posledního, který se následně ožení a zplodí další nešťastnou generaci. Nevěděl jsem ale, že existuje i verze s kačenami.

Není samozřejmě vyvražďovací. Ptáci se prostě vydají na dalekou plavbu, postupně se všichni poztrácejí, ale nešťastný rodič (existuje varianta s kačerem i s kačenou) nakonec své potomstvo opět shromáždí. Nic z toho bych bez všeho toho hledání dost možná nikdy nezjistil a navíc bych musel zase napsat blogpost o něčem vážném jako obvykle. A to se mi dnes nechtělo.

neděle 13. srpna 2017

Něco končí, něco začíná


Ještě na svém předchozím blogu jsem si kdysi pohrával s myšlenkou videorecenzí. Pak jsem zhruba před rokem natočil první jednoduché video na nově zřízený YouTube kanál a když se našlo pár lidí, kteří byli ochotní mě sledovat, pokračoval jsem dál. Ke konci roku 2016 jsem měl už skoro 40 odběratelů a byl jsem s tím číslem velmi spokojený. Tajně jsem doufal, že se mi letos podaří dosáhnout třeba i na 250.

K množství lidí, které by mohl můj obsah zajímat, jsem byl značně skeptický. Vím totiž samozřejmě, že kvalita obrazu ani zvuku nebyla a dodnes není nijak úžasná a tehdy ještě ani nehrozilo, že bych s tím mohl něco udělat. Krom jednoho odkazu na jisté facebookové skupině jsem se navíc ani nepokoušel o žádnou reklamu, protože stejně vůbec netuším, kam ji zacílit.

Navíc nežádám o lajky, sdílení a odběr v samotném videu. Na mě samotného to totiž příliš nefunguje – dělají to všichni, takže se to průměrný uživatel internetu už dávno naučil ignorovat.

Můj výraz, když jsem zjistil, že se na to fakt koukají lidi.

Zdá se ale, že jsem podcenil oblibu toho, o čem vlastně natáčím. A není to jenom Hra o trůny, u které lze zvlášť v současné době vysoký zájem snadno předvídat. Tisíce lidí zajímal třeba i Pán prstenů nebo Hobit, jen o něco méně fanoušků si našla má videa o Star Wars a zjevně mám i mnoho sledujících, kteří by rádi viděli něco dalšího o Zaklínači.

To jsou samozřejmě všechno velké značky, ukazují ale, že se zájem diváků neomezuje výlučně na Hru o trůny a mezi všemi těmi pranky, reakčními kanály, návody na líčení a užvaněnými vlogy je pořád ještě místo pro fantasy kanál. Utvrzuje mě v tom především video o Hvězdném prachu, neprávem opomíjeném filmu z předchozí dekády – mrklo se na něj už asi 1 500 lidí.

Jak jsem už nedávno psal: kočičí obrázek najdete na všechno. (zdroj)

Když tedy v posledních týdnech raketově narostl počet fanoušků Anekronu na YouTube o více než 2 000 na desetinásobek počtu, v který jsem si troufal původně doufat, docela mě to zaskočilo. Z původně boční aktivity se najednou stal můj vůbec nejsilnější projekt. To mimo jiné znamená, že budu muset některé věci začít dělat jinak, pokud možno hned.

A proto také píšu tenhle článek. Ne jako poděkování, protože to už mám v plánu zahrnout do jednoho z plánovaných videí, kde si ho nejspíš poslechne mnohem více lidí. Anekron musí zase jednou změnit podobu a je fér, abych to oznámil všem, kteří čtou tento blog. Změny, které v nejbližší době odstartují, budou přibližně tohoto rázu:

  • Tohle je poslední článek, na který upoutává facebooková stránka Anekron. Už se na ní nadále nebudou objevovat příspěvky z tohoto blogu, možná vyjma zvláštních příležitostí. Propříště plánuji všechny své texty z fantasy obsahem směrovat buďto na webzin Dagon, nebo je přetransformovat ve scénáře dalších videí.
  • Sem budou přibývat spíš vážnější, kontroverznější věci. Pokud máte zájem spíš o ně, mám špatnou zprávu: nebudu si zakládat žádnou novou facebookovou stránku. Místo toho začnu poprvé v životě využívat svůj osobní profil, který je přístupný i těm, kteří na této sociální síti vlastní účet nemají. Můžete si mě přidat do přátel, i když mě neznáte. Můžete mi klidně i napsat, ať už přímo na fb nebo na e-mail. Vítám jakékoli návrhy nebo připomínky.
  • Skončí boční boxík pro nejnovější video. Stejně ho často zapomínám aktualizovat.
  • Vytvořím na tomto blogu jednoduché a přehledné stránky, kde se konečně pokusím novým návštěvníkům vysvětlit, co je tenhle projekt zač, jak funguje můj YouTube kanál a co mohou čekat v budoucnu. Odkládám to už snad dva měsíce, ale teď už se snad konečně donutím.
A taky snad už konečně koupím nový mikrofon. Vážně!

pondělí 10. července 2017

Z deníčku návštěvníka kina

V mé práci se tak nějak předpokládá, že si budu udržovat přehled o současné kinematografii. Rozhodl jsem se to dělat svým nejoblíbenějším způsobem, totiž častým chozením do kina. Jsem totiž hrdým příslušníkem již čtvrté generace naší rodiny, pro kterou je kino preferovaným způsobem sledování filmů a poprvé v životě mám taky na pravidelné návštěvy peníze.

Popcorn asi nikdy nepochopím. Zkouším ho každou chvíli, ale pořád chutná jako připálený vzduch.

Chodím proto v současné době za kulturou zhruba čtyřikrát do měsíce, hlavně na obří americké blockbustery. Už to takhle dělám asi čtvrt roku a rychle jsem vypozoroval, že se začínají měnit moje divácké návyky. Jak? Zhruba tímhle způsobem:
  • Když jsem chodil do kina dřív, rezeroval jsem si lístek na webu a pak jsem dorazil půl hodiny předem zaplatit a nasávat atmosféru (a kupovat ilegální jídlo v nedalekém supermarketu). Teď chodím načas nebo se zpožděním, lupen kupuju kartou přes internet a nechávám si ho posílat do mobilu jako SMS. 
  • Býval jsem schopen bez problémů přežít čtvrthodinu reklam a trailerů. Teď se ji snažím vyblokovat pozdním příchodem, návštěvou toalety nebo počítáním oveček v hlavě. Když každý týden vídáte ty samé upoutávky, je to nutná sebeobrana.
  • Nesnáším Fantu. Neměl jsem ji rád ani předtím, ale má děsně stupidní reklamu, která hraje úplně přede vším. Mrzí mě jenom, že ji nemůžu přestat pít a připravit ji tak o zisky.
  • Chodím na předpremiéry. Jo, často bývají o deset korun dražší, ale já mám účet na Redditu a brzké zhlédnutí novinky je moje jediná obrana před spoilery.
  • Píšu tvrdší recenze, protože mám s čím bezprostředně srovnávat. A taky nově objevený osobní zájem na tom, abych nevyplázl pytel škváry za nějakého dalšího Posledního rytíře.
  • Do sálu už moc nepašuju jídlo. Když už, tak pořádné. Idioti, co tahají do sálu bonpari a podobné šustící zrůdnosti by měli být postavení ke zdi... samozřejmě proto, aby tam sledovali místo filmu broučky a cement mezi cihlami, za koho mě máte? Čokoláda teče a rychle se přejí, slazené mléko se hodí spíš pro aktivní odpočinek. Doporučuji jelly beans, tic-tac (pomeranč nebo tu zelenočervenou krabičku, ať je v ní cokoli) a ovocné lentilky.
  • Nevybírám místo uprostřed sálu, ale uprostřed před plátnem. Nevěřili byste, jaký rozdíl v tom někdy je.
  • Větší sál = lepší sál. Rozdíl mezi Surround 7.1 a Atmosem poznám jenom v technologické upoutávce a v samotném filmu ne, takže ho neřeším. Zásadně nechodím na třidéčko a především ne na dabing (Oood-vaa-huu!), pročež mě nakrklo, když třeba Spider-Mana promítali jen v jediné titulkované verzi v menším sále.
  • Nehodnotím filmy na ČSFD, i když mi to jedno zdejší kino neúnavně doporučuje. Účet tam mám, ale za jeho obsah se s odstupem času spíš stydím a jsem líný ho dát do pořádku.
  • Na předpremiéře Mumie jsem vyhrál permanentku na bowling zrovna ve chvíli, kdy jsem si pochvaloval, že mě před nutností sejít dolů a převzít výhru chrání zákony pravděpodobnosti. Jednak jsem zapomněl na Murphyho zákony, jednak jsem podcenil vliv několikanásobného losování. Je to snad první věc, kterou jsem v životě vyhrál, takže je mi samozřejmě k ničemu (do Šantovky daleko). Pokud má někdo zájem, platí ještě do konce července. Snažil jsem se ji vnutit už leckomu, tak neváhejte.